Ve vlastní šťávě: Gastroturistika aneb jak na cestách dobře jíst

28. únor 2014

Největší audioportál na českém internetu

tapas | Foto: licence Creative Commons Attribution 3.0 Unported, José Porras

Ve vlastní šťávě: Gastroturistika aneb jak se na cestách dobře najíst

Nepatřím mezi ty šťastné, kteří se mohou kdykoliv jen tak sebrat a vyrazit si letadlem na večeři do Barcelony nebo do Paříže. Každá příležitost vypadnout a vidět kus světa je většinou nutností a je vázána na práci – tedy služební cesta. A protože jsem kuchař, většinou jde o jídlo. Takovou příležitost je nutno využít naplno. Vymačkat z ní jako z pomeranče co nejvíc šťávy. Cesta do Londýna byla přesně takovou příležitostí. Způsob, jak pojmout takový výlet, definuji jako gastroturistiku.

Doba mládí, kdy jsem jako rozpustilé hříbátko pobíhal bezhlavě a nesystematicky sem a tam po Maďarsku a náhodně potkával restaurace, hospody a trhy (a to ještě v úplně nejhorší době, úplně mimo jakoukoliv sezonu), je ta tam. Dnes musím být za cenu letenek a ubytování ukrutně vypočítavý a efektivní. Existuje několik gastroturistických pravidel, jak co nejlépe naložit s prostředky a časem. Počítá se i s možným zklamáním – tomu se prostě nedá vyhnout.

Takže: svou cestu plánujte od začátku s jasným záměrem a vizí. Nesmíte brát absolutně žádný ohled na partnerku, děti nebo přátele, kteří se chtějí koupat, vyfotit si nějaký maják nebo utrácet za suvenýry. Pche! Ve vašem itineráři jsou předem naplánované trasy na každý den. Od hospody k hospodě, od tržiště k prodejně kuchařek, jen s pauzou na čurání. Nezáleží na počasí, ale na sezoně. Nemá smysl jet do Maďarska na vinobraní v dubnu ani jet fotit trh se zeleninou v Neapoli v lednu.

03061456.jpeg

Trasa je předem naplánovaná. Tipy na podniky nejsou vybírány podle reklamy, to je prodejná holka, ale podle tipů a doporučení bloggerů a cestovatelů. Pokud vás zajímá realita a skutečná gastronomie, vyhněte se turistickým konceptům. Já volím podniky s ohledem na to, že budu chodit pěšky. Tak totiž uvidím a poznám navštívené město nejlépe a často narazím na věci, o kterých se nikde nepíše. Hodně vyzvídám od místních.

Nikde si nedávám celé menu. Za prvé by to stálo spoustu peněz, za druhé nejsem foodkritik a nechystám se na podnik psát recenze a v neposlední řadě bych byl tak najedený, že bych si potom několik hodin nikde nic jiného nedal, ani kdybych chtěl. Volím výběr předkrmů nebo pestré variace jídel, často se nechám inspirovat až na místě.

Hodně fotím a do notýsku si k adresám navštívených podniků dělám poznámky, co jsem si dal, jaké to bylo, kolik to stálo (pro srovnání). Jakmile vidím podnik prázdný nebo naopak plný turistů, hodně přemýšlím, jestli vstoupit, nebo ne. Zajímá mě, kam chodí místní. Gastroturistika je v přímém rozporu s klasickou turistikou. Vyhýbáte se frekventovaným místům, kde se dají předpokládat koncepty pro turisty, a často bloudíte v postranních uličkách. Čas investujete tak, že celé dva dny věnujete třeba trhu Mahane Jehuda v Jeruzalémě, protože to je taková esence celého města. Tady potkáte reprezentativní vzorek všech obyvatel, národností, vyznání, konceptů, chutí a vůní. Odsud nemusíte vystrčit nos celý den, je tady všechno, co potřebujete.

02958878.jpeg

A nakonec. Dávat si někde nepůvodní jídla od nepůvodních kuchařů je nejistá sázka. To můžete risknout, jen když jdete ke mně na hummus.

autor: Michal "Rachad" Hromas

Nejposlouchanější

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.