Ve vlastní šťávě: Není značka jako značka, i když má být poctivá
Okurkovou sezonu v kulinárních kruzích zčeřilo vyjádření pana Černého ke značce prodávané v síti farmářských prodejen. Za sebe musím říct, že tyhle výlevy ke značkám potravin, které staví svůj marketing na nevšední oblibě slov jako farmářský, poctivý, selský, babiččina, domácí, mám už nějaký pátek za sebou. Jinými slovy – mě to až tak nešokuje.
Spektrum zákazníků, kteří jsou ochotni sáhnout hlouběji do kapsy, když jde o nákup kvalitních potravin nebo potravin z ověřených zdrojů, ať už se jedná o fair trade, nebo třeba jen potraviny s deklarovaným místem původu, s evropským označením DOP, je poměrně široké. Někomu to může prostě chutnat, jiný bojuje proti korporátům, další se jen veze na vlně obliby a je „in“. Být obchodníkem a tenhle trend nevyužít je jako být alkoholik a říct „ne“ sklence kořalky.
Samozřejmě že se to děje a samozřejmě se to v rozličné míře bude dít dál. Já třeba kdysi vsadil na jedinou kartu. Budu si péct vždycky vlastní chleba, a to z přírodního kvasu, budu vařit ze základních surovin a nepoužívat konvenienci. A lidi se budou o moje jídlo rvát i bez reklamy, protože je jasný, že se to pozná na kvalitě. Prozření přišlo celkem záhy.
Být idealista nestačí. Zatímco jsem se plácal den co den ve sklepě urvaný jak brusinka a zvyšoval si náklady používáním biopotravin, konkurence mě válcovala díky nálepce Slowfood na dveřích. Tu já neměl... Tohle všechno vlastně není problém, dokud vyloženě nelžete.
Stačí jen, když zákazník používá tu kulatou věc, co nosí na krku, a opráší vzpomínky na první stupeň základní školy. Tedy začne číst. Výrobce má povinnost označovat zboží v souladu se zákonem. Pokud na svém oblíbeném farmářském jogurtu najdete napsáno, že se vyrábí v německé monstrfabrice daleko od hranic, výrobce tím jasně deklaruje, kdo je. Prodejce se následně zvoleným názvem snaží jen přitáhnout vaši pozornost. Nic víc a nic míň.
Jiná liga je, pokud vám výrobce bude tvrdit, že Babiččin pivní sýr vyrábí opravdu jeho babička a snaží se tak přivydělat si k důchodu. Odtud mimochodem pramení moje značná nelibost a až fanatická nedůvěra k produktům s těmito názvy, ale i trhům označovaným farmářské nebo k obchodům s „opravdu kvalitními a poctivými potravinami“. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl pracovat s ekologickými zemědělci (s těmi skutečnými!), takže pohádky o kravičkách pasoucích se na zelených loukách, už mě dnes nedojímají.
Já vím, že je to pro zákazníka matoucí. Kvalita by měla být nějak deklarovaná a sebemenší prostor pro různou interpretaci pravidel pokaždé využije nějaký chytrák, aby z nás tahal peníze. Byznys je prostě byznys a nás to nutí v prodejně potravin, stejně jako při nákupu ojetého auta, být obstojným právníkem a být částečně vzdělán v příslušném oboru. Tudy vede cesta – selským rozumem a informovaností. Jinak se budeme dál rozčilovat nad tím, že je na krabici mléka napsáno „čerstvé mléko“, přitom čerstvé už dávno není. Ten nápis tam bude pravděpodobně i za dva roky.
Co mě na celé kauze potěšilo, je, že se lidé konečně začali zajímat, pídit a hlasitě se dožadovali vysvětlení.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
