Prometheus: Nesmírný vesmírný bluf
Když se před několika měsíci objevil první trailer na nový film Sira Ridleyho Scotta Prometheus, odstartovala taková vlna očekávání, nadšení a vášní, že se chvíli zdálo, že právě tento film zapříčiní onen očekávaný konec světa v roce 2012.
Aby také ne. Však šlo o návrat mistra k žánru, ve kterém se stal průkopníkem. Dystopický pohled na Los Angeles v Blade Runnerovi inspiroval celé generace filmařů, kteří ho přesto nedokázali nikdy překonat. A co teprve Vetřelec – zrod atmosférou nabitého sci-fi hororu je také dílem Scottovy imaginace a schopnosti spojit obdivuhodně dohromady jednotlivá filmařská řemesla. Od jeho znovu navštívení světa nezničitelných zvířátek z dílny chmurného výtvarníka H. R. Gigera se tedy dala dobrá sci-fi očekávat právem – a že na filmovém trhu pořádná vesmírná podívaná pro dospělé chybí. Ovšem jako by všichni zapomněli, že od dob Gladiátora, snad s výjimkou Amerického gangstera, nenatočil Scott výrazně dobrý film a jeho předchozí snímek Robin Hood byl takřka propadák.
Zklamaná očekávání jsou tím nejhorším, co se může divákovi v kině přihodit. Potom většinou přichází falešná obhajoba a sebeklam, že přeci film takového „génia“ postavený na takovém námětu nemůže dopadnout tak zle. Ale bohužel, stalo se.

Největší podíl viny na až překvapivě mrzutém vyznění Promethea má scénář Jona Spaihtse a Damona Lindelofa, kteří smíchali svoje představy o metafyzické sci-fi s tím nejhorším, co lze objevit ve videoprodukci kategorie B. Ačkoli příměr „pejsek a kočička vařili dort“ se v recenzích na Radiu Wave nesmí používat, protože těžko najedete větší klišé, v případě Promethea si dovolím udělat výjimku.
To, co se tvářilo podle upoutávek jako výtvarně nádherná, pravověrná a obsažná sci-fi, je ve výsledku žánrovou směsí, ve které nechybí nic, co už jste někde viděli. Ačkoli jsme ve světě gotického vetřelce, genetických pokusů a chladného vesmíru, Spaihts s Lindelofem našli způsob, jak vtěsnat do scénáře zombii, obří krakatici a nejapnou rádoby legrační dvojici biolog a geolog, jež bloumá po buransku opuštěnou mimozemskou lodí – a snad z nezadržitelné touhy umřít děsivou smrtí – si hraje s podivnými háďaty v krvavých kalužích jako s koťaty. Když pomineme chatrnou stavbu příběhu, poslepovaného z nesmyslných a sotva navazujících scén, je největším trablem jejich scénáře zoufalá psychologie postav, jež si v ničem nezadá s partou naivních puberťáků v kterémkoli teenage hororu. Hloupost a naivita prostupuje i rádoby oduševnělé scény plné debat o genezi lidstva a jeho stvoření mimozemskými bytostmi. Za podobně hluboké úvahy by se nemusel stydět ani premiant první třídy základní školy.

Když Ridley Scott mluvil v několika interview o skvělém scénáři, o nějž se může opřít a budovat strašidelný epický snímek, málokdo tušil, že má na mysli amatérské dílko čtenářů sci-fi braku, kterým chyběl dramaturg. Soudnost však neztratil jen nad textem, ale i během režírování, neboť jeho aranžmá herců postávajících ve velkých jeskyních zbůhdarma před objektivy připomíná spíše mýdlovou operu než napínavou vesmírnou ságu. Několik reminiscencí na původní snímek Vetřelec z roku 1979 pak působí spíše křečovitě až trapně, včetně jakéhosi pokusu objasnit vznik oblíbeného Xenomorpha.
Zbývá tedy ona krásná triková podívaná, nádherné kompozice záběrů přistávající kosmické lodi, surrealistická scéna při úvodních titulcích či dechberoucí sety, včetně místnosti, kde v roce ’79 seděl zkamenělý Space Jockey. Otázka „Kde se tu vzal?“ však zůstala nezodpovězena a film se vydává vlastní cestou, jež vypráví o archeoložce, která má pifku na pár mimozemšťanů, co si rádi hrají s genetikou.

Z hereckých výkonů pak stojí za zmínku snad jen robotický David Michaela Fassbindera, který je přes svou kybernetickou strnulost jedinou živou figurou v ději, nositelem strachu, humoru i otázek.
V souvislosti s Prometheem se nabízí jedna rada. Pokud je pro vás neodolatelný, což pochopitelně může být, pokuste se netěšit a neočekávat od kdysi nadprůměrně talentovaného tvůrce něco chytrého. Doba jeho největší slávy jako by vyprchala a proměnila se v popcorn.
Hodnocení: 55%
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor


Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.