Aktivisté chtějí vládním stranám připomenout přijetí zákona o sociálním bydlení

Michael Garcia v roce 2020 údajně „utrpěl vážné popáleniny, znetvoření a oslabující poškození nervů na genitáliích“, když se mu do rozkroku vylila horká káva. Po incidentu musel podstoupit transplantaci kůže a další zákroky. Teď zažaloval společnost Starbucks z porušení povinnosti péče. Informoval o tom web CNN a agentura AP.

Michael Parker, Garciův právník, uvedl, že jeho klient si bral tři nápoje a jeden z nich nebyl správně zastrčen v držáku na kávu. Když barista podával Garciovi objednávku, nápoj z držáku vypadl. Podle záznamu rozsudku utrpěl Garcia fyzickou bolest, duševní útrapy, ztrátu radosti ze života, ponížení, nepříjemnosti, zármutek, znetvoření, tělesné poškození, úzkost a citové strádání.

Společnost Starbucks uvedla, že s Garciou soucítí, ale hodlá se proti rozsudku odvolat. „Nesouhlasíme s rozhodnutím poroty, že jsme za tento incident nesli vinu, a domníváme se, že přiznaná náhrada škody je nepřiměřená,“ uvedl Starbucks v prohlášení s tím, že se zavázal dodržovat nejvyšší bezpečnostní standardy při manipulaci s horkými nápoji.

Tohle není jediný případ takové žaloby ve Spojených státech. V 90. letech minulého století například porota v Novém Mexiku přiznala ženě odškodné ve výši téměř 3 milionů dolarů za popáleniny, které utrpěla, když se snažila odklopit víčko kávy z McDonald's. Soudce později částku snížil.

Joanna Kathlyn Kinman, ošetřovatelka útulku v australském státě Victoria, minulý rok našla ve zvratkách dvou psů prsty jejich mrtvého majitele. Muž podle vyšetřování zemřel přirozenou smrtí a psi poté snědli části jeho těla. Kinman se v pondělí přiznala u soudu, že chtěla lidské ostatky prodat. Ve výpovědi uvedla, že jí to připadalo „cool“, informuje ABC News a The Guardian. 

Podle Melissy Sambrooks policejní prokurátorky Kinman odnesla prsty domů a uložila je do sklenice s formaldehydem. Policie na základě anonymního udání její dům prohledala a Kinman zatkla. Krom prstů u ní doma policie našla třeba aligátoří dráp, ptačí lebky nebo morčecí nožičky.

U soudu zaznělo, že Kinman byla „vášnivou přispěvatelkou“ skupiny na Facebooku, kde se s exempláři obchodovalo. Policie uvedla, že se již dřív opakovaně snažila prodat exempláře mrtvě narozeného štěněte a kotěte a vlastnila knihu s názvem Dějiny trestů a mučení. Kinman vyhodili z práce a soud ji odsoudil k 18měsíčnímu trestu obecně prospěšných prací. Maximální trest za protiprávní jednání s lidskými ostatky jsou dva roky vězení.

V Kalifornii mohou vězni za pomoci virtuální reality (VR) prožívat scény z každodenního života a navštívit nové země. Kalifornská organizace Creative Acts se tak snaží vězně připravit na návrat domů z vězení. Informoval o tom web The Guardian.

Někteří zaměstnanci jsou bývalí vězni, takže vycházejí i z vlastní zkušenosti z návratu do běžného života. Třeba pro programového ředitele Majora Bruntona bylo velkým strašákem placení v obchodě. S tím souhlasí i facilitátorka Star Van Pool, která byla ve vězení 17 let a nejtěžší pro ní bylo vyrovnat se s tím, jak se svět za tu dobu změnil.

Jednou z vězenkyň, která se tohoto programu účastní, je Samantha Tovar. Díky němu poprvé po třech týdnech opustila svou celu o rozměrech zhruba jeden na tři metry. Před nasazením VR brýlí ji vězeňská služba připoutala ruce a nohy ke kovovému stolu. Tovar se po dvou a půl letech odpykaného trestu poprvé podívala za zdi věznice a virtuálně se přenesla do Thajska.

V rámci programu také vězni zpracovávají emoce, které z virtuálních výletů vycházejí, prostřednictvím různých uměleckých cvičení zahrnujících divadlo, poezii, nebo třeba malbu, připomíná web Futurism.

„VR rozdmýchává spouštěče, traumata a emoce, umění je pak transformuje,“ uvedla pro The Guardian Sabra Williamsová, zakladatelka organizace Creative Acts, která za programem stojí. Její organizace spoléhá na umění jako na zdroj pro změnu chování a praktickou přípravu na návrat domů z vězení.

Pikantní kukuřičně-sýrový kousek snacku Flamin’ Hot Cheetos je sedm centimetrů dlouhý a stál nového majitele 87 840 amerických dolarů. To je v přepočtu víc než dva miliony korun. Přihazovat se přitom začalo v polovině února od částky 250 dolarů. Informovala o tom agentura Associated Press.

Ohnivý a létající dračí Pokémon Charizard patří mezi populární bytosti z japonské franšízy, jejíž popularita neuvadá. Speciální sběratelská karta s tímto Pokémonem se prodala i za devět milionů korun.

Není to zároveň prvním případ, kdy se dražila křupka Cheetos bizarního tvaru. Dříve šlo o kousky, které připomínaly gorilu nebo basketbalistu Michaela Jordana, připomínají americká média.

Na sociálních sítích odstartovala dražba debatu o tom, zda naše civilizace není ztracena.

Spotify v roce 2024 vyplatilo hudebníkům, vydavatelstvím a dalším subjektům přes 10 miliard dolarů, celkové platby platformy za celou její historii pak dosáhly 60 miliard dolarů. Její roční výplaty jsou desetkrát vyšší než tržby největších obchodů s CD v době jejich největší popularity. Spotify zároveň dominuje streamovacím službám, drží 31,7 % trhu, a streamování samotné dnes tvoří 89 % všech příjmů hudebního průmyslu.

Navzdory těmto rekordním výplatám čelí Spotify dlouhodobé kritice. Umělci si stěžují, že dostávají příliš malý podíl z celkových příjmů platformy. Spotify se ale brání tím, že dnes je na platformě mnohem více hudebníků než kdy dříve, takže prorazit a vydělat si slušné peníze je stále těžší.

Podle výroční zprávy Loud & Clear, kterou Spotify zveřejňuje, aby transparentně ukázalo, kolik peněz vyplácí, došlo u méně známých hudebníků k výraznému růstu příjmů: 100 000. nejposlouchanější umělec vydělá 6 000 dolarů ročně, což je desetkrát více než před deseti lety, a 10 000. nejposlouchanější umělec si přijde na 131 000 dolarů, což je čtyřnásobný nárůst. Průměrný výdělek na milion streamů přesahuje 10 000 dolarů, nutno ale dodat, že většinu této částky si mezi sebou rozdělí vydavatelství a promotéři.

Spotify se navíc potýká s podezřením, že část peněz vyplácených hudebníkům ve skutečnosti míří zpět do jeho vlastní kapsy. Novinářka Liz Pelly v knize Mood Machine odhalila, že platforma spolupracuje s produkčními firmami, které vytvářejí levnou hudbu, určenou speciálně pro Spotify playlisty. Tato hudba se pak objevuje v oblíbených seznamech skladeb, kde generuje miliony přehrání, ale protože není chráněna tradičními autorskými právy, Spotify za ni platí výrazně méně.

Zjednodušeně řečeno – pokud si pustíte oblíbený playlist s relaxační hudbou nebo instrumentálními skladbami, je možné, že posloucháte skladby „umělých umělců,“ kteří ve skutečnosti neexistují. A zatímco běžným hudebníkům Spotify vyplácí standardní podíly, u těchto speciálních skladeb si většinu výdělků nechává pro sebe.

CEO společnosti Spotify Daniel Ek se brání, že platforma platí férově, ale nemůže ovlivnit, kolik peněz si ponechají hudební vydavatelství. Umělci jako islandská zpěvačka Björk přesto tvrdí, že streamování dramaticky snížilo příjmy hudebníků, takže se nyní musí spoléhat hlavně na koncerty.

Lékaři ve švýcarském Neuchâtelu rozšiřují tradiční léčebné metody o „umění na předpis“. Místo léků tak pacienti mohou získat vstupenky do muzeí nebo botanické zahrady, kde se mají odreagovat a zapomenout na stres i zdravotní potíže.

Podle lékařky Patricie Lehmann, která se na programu podílí, může kultura pomoci lidem s duševními poruchami, chronickými nemocemi i vyhořením. „Dává jim to možnost uniknout na chvíli od starostí a bolesti a místo toho se soustředit na krásu a objevování,“ vysvětlila.

V rámci pilotního projektu v Neuchâtelu zdarma rozdají 500 lékařských předpisů na návštěvu tří muzeí a botanické zahrady. Jednou z prvních účastnic je 26letá žena trpící vyhořením, která svou zkušenost popsala slovy: „Přináší to trochu světla do temnoty.“

Inspirací pro vznik projektu byla studie Světové zdravotnické organizace z roku 2019, která zkoumala vliv umění na zdraví. Během pandemie COVID-19 se navíc ukázalo, jak zásadní dopad na psychiku mělo uzavření kulturních institucí.

„To pro nás byl zásadní okamžik,“ říká Julie Courcier Delafontaine, vedoucí kulturního odboru města, která na realizaci nové terapie spolupracuje. „Uvědomili jsme si, že kultura je nejen zážitkem, ale také nástrojem k psychické pohodě.“

Pilotní projekt poběží rok a pokud se osvědčí, mohl by se rozšířit i na další formy umění. Pacienti by pak dostávali také například lístky do divadla. Autoři projektu doufají, že v budoucnu zdravotní pojišťovny uznají kulturu jako terapeutický nástroj a začnou ji hradit.

Pití vody s chlorofylem je virální trend – na TikToku má hashtag #chlorophyll přes 81 milionů zhlédnutí. Influencerky ho vychvalují jako elixír pro krásnější pleť, lepší trávení a více energie. Sklenice vody s tmavě zeleným koncentrátem vypadá efektně, co na to ale říká věda?

Chlorofyl je zelený pigment, který rostlinám pomáhá přeměnit světlo na energii. V přirozené formě ho najdeme ve třeba špenátu, brokolici nebo kiwi. „Volně dostupné doplňky stravy se ale připravují jen z jeho syntetické verze – chlorofylinu, který je lépe rozpustný ve vodě a místo hořčíku obsaženého v přírodním chlorofylu obsahuje měď,“ vysvětluje Vijaya Surampudi, docentka medicíny z Kalifornské univerzity v Los Angeles.

Historie chlorofylu jako léčebného prostředku sahá už do 30. let 20. století. Ve 40. letech se používal ke zmírnění zápachu otevřených ran, v 50. letech se přidával do žvýkaček nebo mýdel. Zájem o chlorofyl časem opadl, kolem roku 2010 se ale znovu objevil – tentokrát díky YouTuberům, kteří jej začali zelený prášek přidávat do svých fitness nápojů.

Podle některých studií může chlorofyl blokovat karcinogeny, působit jako antioxidant a chránit buňky před vnějšími toxiny. Odborníci ale současně varují, že důkazy o jeho přínosech pro lidský organismus jsou jen omezené a většina studií v minulosti proběhla na zvířatech. Mezi možná rizika užívání syntetického chlorofylu patří třeba zvýšená citlivost na sluneční záření, možná interakce s jinými užívanými léky a v extrémních případech i otrava mědí.

Řada lidí věří, že jim chlorofylová voda skutečně zlepšila pleť, skeptici ale tvrdí, že hlavním důvodem je spíše lepší hydratace. Pro zvýšení příjmu chlorofylu je podle nich nejlepší jíst zelenou listovou zeleninu. Pití vody a zdravá strava jsou navíc také podstatně levnější.

Heikki Päätalo, správce majetku Svazu farností v Tampere, uvedl, že svaz chce dobře využít plýtvanou energii. „Z hlediska životního prostředí je to pro nás důležitá otázka,“ řekl. Energetická společnost Kangasalan Lämpö, která zajišťuje dálkové vytápění, o této iniciativě zahájila předběžná jednání. V současné době přebytečné teplo prochází kondenzátorem a je vypouštěno do ovzduší, takže jeho nasměrování do dálkového vytápění by mělo také pozitivní dopad na životní prostředí, píše finské Yleisradio.

Podle Päätala se velké investice neprovádějí pouze kvůli ekologickému přístupu, ale musí mít také finanční smysl. V tomto případě by se investice do dálkového vytápění vrátila za méně než deset let. Podle zákona však krematorium nesmí být provozováno za účelem dosažení zisku. „V praxi by případný finanční přínos šel na poplatky zákazníků. Jinými slovy, poplatky za kremaci by klesly,“ vysvětlil.

Zachycování přebytečného tepla z krematorií však není novým fenoménem. Podle Hospodářské komory helsinského regionu je teplo z krematorií již nyní odváděno do sítě dálkového vytápění v Espoo. Pokud se farní svaz a společnost Kangasalan Lämpö dohodnou, mohlo by přebytečné teplo z krematoria vytápět domy v oblasti již příští zimu.

V rámci alternativních zdrojů tepla již existuje spousta ekologických možností vytápění, které snižují uhlíkovou stopu. Britská organizace Energy Saving Trust jmenuje například tepelná čerpadla zachycující venkovní teplo ze země či vzduchu, solární ohřev vody nebo systémy na biomasu. Spalováním dřeva sice dochází k emisím oxidu uhličitého, ale na mnohem nižší úrovni než při spalování uhlí nebo ropy.

Ratu Thalisa, muslimská transgender žena s téměř 450 tisíci sledujících na TikToku, ve svém živém vysílání reagovala na komentář uživatele, který jí doporučil ostříhat si vlasy, aby vypadala víc jako muž. Na to trans žena odpověděla obrázkem Ježíše Krista v ruce: „Neměl bys vypadat jako žena. Měl by sis ostříhat vlasy tak, abys vypadal jako jeho otec.“ Informoval o tom web CNN.

V důsledku toho na TikTokerku podalo pět křesťanských skupin stížnost indonéské policii na údajné rouhání, což vedlo 8. října 2024 k Thalisině zatčení, napsal web CNN. Indonéská influencerka byla nakonec odsouzena ke dvěma letům a deseti měsícům vězení. Kromě trestu odnětí svobody soud Thalise nařídil zaplatit pokutu ve výši přibližně 142 tisíc korun. Rozsudek ostře kritizují organizace na ochranu lidských práv, včetně Amnesty International, která jej označila za šokující útok na svobodu projevu Ratu Thalisy a vyzvala k jeho zrušení, informoval server BBC.

„Indonéské úřady by neměly používat Zákon o elektronických informacích a transakcích (EIT) k trestání lidí za komentáře na sociálních sítích,“ uvedl v prohlášení výkonný ředitel Amnesty International Indonesia Usman Hamid.

Thalisa je jednou z několika lidí, kteří byli v posledních letech odsouzeni za rouhání, většinou v souvislosti s islámem. Indonésie je domovem mnoha náboženských menšin, včetně buddhistů, křesťanů a hinduistů. Naprostá většina Indonésanů jsou však muslimové – většina případů, které byly shledány v rozporu se zákonem EIT, se obvykle týkala náboženských menšin, které údajně urážely islám. Případ Thalisy jakožto muslimky obviněné z podněcování nenávisti vůči křesťanství, je tak méně obvyklý.