Akta X a legendární agenti Mulder se Scullyovou vstanou z mrtvých

Zapomeňte na tzv. situationshipy nebo tzv. nanoshipy. Teď přichází tzv. explorationship. Nový pojem, který se šíří hlavně díky TikToku a zálibě Generace Z ve slovních hříčkách a pojmenovávání trendů. A co vlastně explorationship znamená? V podstatě jde o nenucené a otevřené randění, kde si nikdo na nic nehraje – ale zároveň se nevyžaduje ani ležérní odstup.

„Je to jako randění, ale bez stresu z toho, že si hned musíte říkat, co mezi vámi je,“ vysvětluje zástupce Flure, první seznamovací aplikace zaměřené na právě tento typ vztahů. „Žádné ‚tak jak to s námi vlastně je?‘ na třetím rande, žádný tlak na závazky, ale ani žádný ‚nuceně nenucený‘ přístup.“

Cílem explorationshipu je poznávat druhého přirozeně, bez nálepek a bez nalinkovaných scénářů. Prostě se potkat, zjistit, jestli to funguje a nechat věci volně plynout. Někdo by mohl říct, že jde o obyčejné randění – jen bez snahy ho vtěsnat do běžných a obecně přijímaných škatulek. 

Podle průzkumu Flure považuje 51 % respondentů z řad Gen Z tradiční randění za přežité. 42 % z nich dává přednost vztahům bez označení a 61 % by bylo ochotno i existující vztah „předefinovat“ tak, aby byl méně svazující.

Explorationship tak není jen trendy slovo, ale popis reality, která mladým lidem vyhovuje. Klíčová je upřímná komunikace, respekt a otevřenost. Všechno ostatní se může vyvíjet.

„Sháním účet na Uber Eats pro Jacksonville.“ – „Mám jeden.“ Tak vypadá běžná konverzace ve facebookových skupinách, které fungují jako jakýsi černý trh. Podle nové zprávy organizace Tech Transparency Project jich donedávna existovalo minimálně osmdesát a některé měly i desítky tisíc členů. Prodávané nebo pronajímané účty jsou určené pro řidiče a kurýry, kteří díky nim mohou přijímat a rozvážet zakázky. Za normálních okolností by ale platformy povolily tuto práci jen lidem s ověřenými dokumenty, platným řidičákem a čistým trestním rejstříkem.

Jenže při sdílení účtů přes Facebook se kontrola dá obejít. Pod falešným jménem tak může doručovat jídlo nebo vozit pasažéry kdokoliv – třeba i člověk bez řidičského oprávnění nebo s trestní minulostí. To podle výzkumníků zásadně narušuje bezpečnost, na kterou se spoléhají uživatelé služeb.

Meta (mateřská společnost Facebooku) po upozornění CNN smazala prozatím pět skupin, včetně té největší s více než 22 tisíci členy. Stále jich však zůstává aktivních více než sedmdesát. Uber, DoorDash i Deliveroo uvádějí, že proti falešným účtům začaly bojovat pomocí ověřování identity přes selfie nebo detekci podezřelého chování.

Obchod s falešnými identitami přesto dál běží naplno. Vyhledáte-li na Facebooku frázi „uber account,“ algoritmus vám automaticky nabídne variantu „uber account for rent.“ Výzkumníci proto vyzývají Metu, aby přidala do skupin více lidských moderátorů a důsledněji zasahovala. Pokud se nic nezmění, bude možné hrát si na kurýra nebo řidiče dál – stačí jen pár kliknutí.

Lososi se rodí v klidných potocích a řekách, odkud se vydávají na nebezpečnou cestu do moře, kde dospívají. Po miliony let mladí lososi urazili každoročně stovky kilometrů, než se dostali do cíle. Dnešní generace ryb ale čelí hrozbě, kterou jejich dávní předci neznali: farmaceutickému znečištění, které během migrace mění jejich přirozené chování.

Vědci zjistili, že když se v mozku lososů nahromadí látka klobazam, ryby se do oceánu dostanou rychleji a snadněji také překonají překážky na cestě, jako jsou třeba přehrady. Na první pohled by to tedy mohlo vypadat jako výhoda. Jenže každá změna chování zvířat v důsledku lidské činnosti — zvlášť pokud jde o psychoaktivní látky — je spíše alarmující. To, jaký přesně má takové znečištění vliv na zdraví, chování nebo reprodukci lososů, zatím není zcela jasné.

Klobazam patří do skupiny benzodiazepinů, tedy léků, které tlumí centrální nervovou soustavu. Používá se ke krátkodobé léčbě úzkosti, nespavosti nebo epileptických záchvatů. „Lidé a ryby mají překvapivě podobnou nervovou architekturu, takže není divu, že na ryby psychoaktivní léky působí podobně jako na člověka,“ vysvětluje profesor Christopher Caudill z University v Idahu.

Už předchozí výzkumy naznačovaly, že benzodiazepiny chování lososů mění, většinou šlo ale o laboratorní testy v nepřirozených podmínkách. Nová studie vedená australským vědcem Marcusem Michelangelim teď sledovala pohyb více než sedmi set mladých lososů přímo v přírodním prostředí ve středním Švédsku, kde migrovali z řeky Dal do Baltského moře.

Lososi přitom museli zvládnout přehrady, peřeje i nádrže a cesta jim zabrala 10 až 13 dní. Vědci některým před cestou do těla implantovali pomalu se uvolňující dávky klobazamu, opioidního tramadolu nebo obou těchto látek zároveň. Kontrolní skupina dostala implantáty bez účinných látek. V laboratoři pak vědci ověřili, že léky skutečně pronikly do tkání i mozků ryb.

Výsledky? Ryby s klobazamem se do moře dostaly dvakrát častěji než kontrolní skupina. Plavaly rychleji a efektivněji překonávaly potenciálně smrtící přehrady. Jenže v laboratoři se ukázalo i to, že se pod vlivem klobazamu přestávaly držet ve skupinách, a to i při hrozbě od predátora — což značí, že lék tlumí přirozený strach.

Podle profesora Caudilla jim sice tato změna může krátkodobě pomoci, v oceánu ale ztráta pudu sebezáchovy pravděpodobně zvýší jejich úmrtnost. A i když se více ryb dostane do moře, není jisté, že to pro populaci bude mít pozitivní dopad.

Úředníci z imigračního oddělení Spojených států můžou přijíždějícím lidem zabavit telefon. Podle serveru Euronews by proto měli mít zálohu všech osobních dat. Stráž se může dožadovat odemčení telefonu. Proto se doporučuje, aby si turisti dočasně deaktivovali biometrické odemykání, tedy formou otisku prstu nebo skeneru obličeje. Úředníkům totiž stačí mobil namířit proti obličeji majitele a dostanou se ke všem citlivým informacím včetně bankovního účtu.

Sázkou na jistotu ale není ani preventivní smazání všech dat. Podle Euronews by totiž zařízení v továrním nastavení mohlo vzbudit podezření. Nadace Electronic Frontier Foundation ve své příručce upozorňuje taky na složku nedávno smazané v galerii fotoaparátu nebo v chatovacích aplikacích. Právě tam totiž stráž na amerických letištích může hledat další kompromitující materiál.

Každý cestující do USA by podle Euronews měl mít dohodnutý taky nouzový kontakt ve své zemi. Takový člověk by měl kontaktovat ambasádu v okamžiku, kdy o svém „svěřenci“ několik dní neuslyší. Může se totiž stát, že turista na hranicích stráví několik týdnů s nárokem na minimum telefonátů. V nejlepším případě ho pak stráž donutí okamžitě opustit Spojené státy. Hodí se proto finanční rezerva na zpáteční letenku.

Původní hypotézy opakovaly pojem digitální demence. U lidí, kteří jsou od narození vystavení technologiím, předpokládaly postupný úpadek poznávacích schopností. Mezi ně patří paměť, pozornost a soustředěnost, pohotovost nebo prostorová orientace.

Texaští neurologové Jared Benge a Michael Scullin ale ve své studii přicházejí s opačným tvrzením. Podle článku zveřejněného v časopise Nature Human Behaviour má používání chytrých telefonů stejné nebo dokonce lepší účinky než cvičení, vědomostní kvízy nebo vzdělávání.

Podle serveru Euronews se šetření účastnilo více než 400 000 lidí starších 50 let z celého světa. Všichni už měli kognitivní diagnózu nebo alespoň podezření na ni. Úplně nejlépe se díky surfování po internetu dařilo těm, kteří jsou zároveň fyzicky zdraví a sociálně zajištění.

Efekt výzkumníci sledují u lidí, kteří obrazovkám nebyli vystavení v dětství ani mládí. U dnešních dětí a dospívajících naopak telefony mohou soustředěnost a další vlastnosti zhoršovat. Webu Euronews to řekl Maxmilian Haas z Ženevské univerzity. Podle něj je klíčem ke zdraví, tak jako v dalších případech, vyváženost. Lidi by se od technologií neměli odtrhovat, ale ani u nich trávit všechen svůj čas.

Do Berlína se podle odhadů má v příštích 15 letech nastěhovat asi 200 tisíc lidí. Každý rok tak musí vyrůst v průměru 20 tisíc nových bytů. To se ale zatím neděje. Stát proto ve spolupráci s vedením Berlína chystá výstavbu pěti- až desetipatrových domů a několika mrakodrapů. Dosud zelená plocha Tempelhofu se tak má zmenšit z 305 na 180 hektarů. Píše o tom server Deutsche Welle.

Nové čtvrti v brownfieldech a parcích po celém Německu mají být lékem na stále se zhoršující bytovou krizi. Nájem v hlavním městě mezi lety 2015 a 2024 vzrostl o víc než 85 procent. V minulosti už se situaci berlínské zastupitelstvo snažilo neúspěšně řešit třeba regulací nájemného. Píše o tom server The Architect‘s Newspaper, který dodává, že výstavba v Tempelhofu teď není zákonně možná. Berlíňané se v referendu z roku 2014 rozhodli pro zachování zeleně.

Tempelhofské pole na jihovýchodě německé metropole má za sebou komplikovanou historii. Do 1. světové války sloužilo jako cvičiště pruské armády. V první polovině 20. století fungovalo jako letiště. Po porážce nacistů spadlo do amerického sektoru Západního Berlína a sehrálo klíčovou roli při sovětské blokádě západních sektorů. Tempelhof fungoval jako základna leteckého mostu, kterým do západního Berlína proudilo zásobování. Provoz letiště definitivně skončil v roce 2008, park je přístupný od roku 2010.

Naši předkové používali chuť jako nástroj přežití – hořké často znamenalo jed, sladké energii. Dnes ale žijeme obklopeni průmyslově zpracovanými potravinami a význam chutí se tím komplikuje. Vznik averzí navíc ovlivňuje i kultura, rodina nebo prostředí, kde stolujeme.

Děti se učí od rodičů – pokud máma nejí ryby, těžko je nabídne dítěti. Svoje udělá i atmosféra: hudba, barva talíře, stres, nebo naopak pozitivní zážitek. Mozek si vytváří komplexní příběh spojený s jídlem. A jedna špatná zkušenost, třeba žaludeční otrava, může vyvolat odpor na celý život.

Důležitou roli hrají také geny. Například lidé s určitou genetickou výbavou cítí v koriandru mýdlovou příchuť. Geny ovlivňují i vnímání hořkosti nebo oblibu konkrétních potravin jako slanina nebo bílé víno.

V těhotenství a dětství se averze vůči potravinám vyostřují, tělo přirozeně chrání vyvíjející se plod nebo sebe samo. Děti proto bývají vybíravější. A pokud rodiče nejsou otevření novým chutím, bývají takové i jejich děti.

Dobrá zpráva? Dá se to změnit. Chuť se dá natrénovat – pomáhá jíst dané jídlo ve chvíli, kdy máme opravdový hlad a spojit si ho s tak s příjemným pocitem nasycení. Důležité je to navíc čas od času zopakovat. U dětí mladších dvou let se odpor k jídlu zmírní po 8 až 10 ochutnáních, starší děti a dospělí potřebují kontaktů s daným jídlem ještě víc.

Sezónní alergie trvají déle a jsou intenzivnější. Nový výzkum americké Univerzity George Washingtona přichází s tím, že za to může změna klimatu. Rostlinám se kvůli vyšším teplotám posouvá vegetační období a mnohé začínají pyl uvolňovat dřív – produkují ho také po delší čas.

Studie shrnula výzkumy, které hledaly spojitost mezi globálním oteplováním a produkcí pylu z let 2000 až 2023. Prodloužení pylové sezóny v souvislosti s oteplováním prokázalo šestnáct z nich. Například v USA by podle odborníků mohla do konce tohoto století trvat v součtu až o 19 dní déle. Celková produkce pylu by se přitom mohla zvýšit až o 40 %.

Ani Evropa nezůstává pozadu. Výzkumy ukazují, že v největších evropských městech, kde se koncentruje většina obyvatel kontinentu, začíná pylová sezóna dřív kvůli efektu „městského tepelného ostrova“. Vyšší teploty a koncentrace CO₂ stimulují růst rostlin a zvyšují množství pylu v ovzduší.

Další komplikací jsou bouřky a vlhkost, které koncentraci alergenů ještě zvyšují. Navíc celosvětově přibývají nové invazivní druhy rostlin – jedním z příkladů je třeba ambrózie, která kvete až v září a pylovou sezónu tak prodlužuje do podzimu. Podle odhadů se například citlivost na ambrózii v některých evropských zemích může do roku 2050 zvýšit až o 200 %.

Změna klimatu tak zhoršuje alergie i u lidí, kteří původně nepřiměřenými reakcemi imunitního systému netrpěli vůbec nebo jen málo. Lékaři by podle autorů studie měli na změny co nejdříve reagovat – jednak upravit péči o pacienty a současně také vystoupit jako další důležitý hlas pro řešení klimatické krize. „Jsou v první linii a vidí, co to s lidmi dělá. Mohou sehrát důležitou roli,“ říká autorka studie Alisha R. Pershad.

Ve městě Meru na východě Keni roste v zahradě Benjamina Mutembeie listnatá rostlina s českým názvem rýmovník vousatý nebo taky africká kopřiva. Benjamina ale nezajímají plody ani kořeny – s celou rodinou ji už léta používají jako toaletní papír. „Naučil jsem se to od dědečka. Běžný toaletní papír pořizuju jen, když už není z čeho trhat,“ říká.

Africká kopřiva dorůstá až dvou metrů, její listy jsou velké zhruba jako čtverec toaletního papíru, voní po citronu a mátě a má jemné chloupky. Běžně roste po celé Africe, často i jako živý plot mezi pozemky. Je tak levnější než běžný toaletní papír, jehož cena roste kvůli drahé dovozové buničině. Papír z primární buničiny přitom dominuje trhu a jeho výroba spotřebuje asi 35 % všech pokácených stromů. Podle zprávy Ethical Consumer papírenský průmysl výrazně přispívá k odlesňování, erozi půdy, vymírání druhů a ničení ekosystémů.

Bylinkář Martin Odhiambo z keňského Národního muzea věří, že africká kopřiva může být dobrou ekologickou alternativou. Jedna rostlinka stojí v přepočtu asi devět korun a do dvou měsíců doroste do plné velikosti. Odhiambo proto pořádá přednášky a rozdává sazenice – zájem mají stovky lidí.

Na Floridě pěstuje rostlinu ekologický aktivista Robin Greenfield. V projektu „vypěstuj si vlastní toaleťák“ rozdává rostlinky zdarma nebo za dobrovolný příspěvek. „Lidi si to spojují s chudobou,“ říká. „Ale běžný papír je taky z rostlin. Tyhle listy jsou navíc hebké a voňavé.“

Ve větším měřítku se africká kopřiva zatím nepěstuje. Průmysl se spíš soustředí na recyklaci papíru. V Evropě by mohl být problém s kanalizací – je stavěná jen na splachování rozpustných materiálů. V Jižní Africe je navíc Plectranthus považovaný za invazní druh a jeho pěstování je zakázané. Největší překážkou ale i tak zůstává společenské stigma. „Někomu to připadá jako krok zpátky,“ říká Odhiambo. „Ale jiní lidé jsou nadšení. Když zůstaneme otevření novým nápadům, můžeme jednou kopřivu používat ve velkém.“