Jdeme čistit oceány. Jak na to, vymyslel dvacetiletý kluk

Pacienti na pohotovosti čekají více než 12 hodin na to, že se jim dostane potřebné péče. Stát také oproti jiným částem Spojeného království vynaloží o 40 % prostředků více na mentální zdraví. Obyvatelé Severní Irska navíc spotřebují nejvíc antidepresiv na světě. Informoval o tom web The Guardian.

„Rozsah krize je mnohem větší, než si připouštíme,“ řekl bývalý poslanec Stephen Farry z Univerzity v Ulsteru, podle kterého si musí vláda v Londýně uvědomit, jak špatná situace v Severním Irsku je v porovnání s Velkou Británií.

Nespokojenost se stavem veřejného zdravotnictví ale panuje i ve Velké Británii, kde v posledních letech opakovaně stávkovali zdravotníci. V roce 2023 bylo se stavem veřejného zdravotnictví spokojeno 24 procent Britů. To je nejnižší úroveň zaznamenaná od roku 1983, kdy byli lidé poprvé dotazováni.

Spokojenost klesá již několik let, přičemž pandemie tento pokles ještě urychlila. Od roku 2020 se spokojenost snížila o 29 procentních bodů, přičemž mezi hlavní problémy patří dlouhé čekací lhůty na zákroky a nedostatek personálu.

Britský list The Economist už dříve uvedl, že britské zdravotnictví teď některými svými prvky připomíná meziválečný systém, o jehož nápravu usiloval labouristický ministr Aneurin Bevan, který v roce 1948 založil Národní zdravotní službu známou jako NHS. Před jeho vznikem Británie spoléhala na směsici soukromých a charitativních zdravotnických organizací.

„Já jsem v kreativním procesu furt. Můj byt má oddělené části. Přijdu do pokoje a v podstatě si vyberu, na co mám náladu, to vyndám a začnu. Já nemám proces, já přelítávám a potřebuju být kreativní,“ řekla Pam Rabbit ve studiu Radia Wave. Letos si odnesla Anděla za skladbu roku, kterou se stal její singl Space.

Cenu Anděl za vítězství v kategorii Objev roku si odnesla písničkářka Magdalena Fendrychová vystupující pod pseudonymem Kvietah za album Díky, včely. 

Ta ve vysílání Radia Wave uvedla, že je její tvorba spíše melancholická. „Já nikdy nebudu psát veselé písničky, protože nejsem veselý člověk. Nejsem založením pozitivní, spíš se považuji za skeptika,“ vysvětlila Kvietah.

Skupinou roku se za jejich první česky zpívané album Když múzy mlčí stalo uskupení Monkey Business. „Album v češtině je ohromnej zvrat. Je škoda, že jsme s tím nezačali dřív. Před 15 lety jsme už desku v českym jazyce chtěli udělat, ale znělo to divně. Chyběla nám ta správná omáčka. Teď jsme to uvařili dobře, věděli jsme, že se k tomu schyluje,“ řekl v pořadu Pochlap se Matěj Ruppert.

Nejlepší klip natočila podle akademiků režisérka Jay Walker. Vznikl ke skladbě ICU BBY od Jakuba Kaifosze vystupujícího pod jménem Lazer Viking. I ten v minulosti zahrál posluchačům z proskleného studia. „Nerad se zastavuju na místě a asi je to z mé diskografie jasné,“ řekl Lazer Viking, který několik let na Radiu Wave působil i v roli moderátora.

V žánrových cenách zase bodovali Acid Row, kteří si odnesli cenu za nejlepší rockové album. Vítězové cen, o nichž letos rozhodovalo pět stovek akademiků, byli vyhlášeni na slavnostním večeru v prostorách Křižíkových pavilonů na pražském Výstavišti.

Skotské jezero Loch Ness vydalo poklad, od kterého si jeho objevitelé slibovali důkaz o existenci lochneské příšery. 

„Je pozoruhodné, že obal udržel fotoaparát v suchu celých 55 let, pokdy ležel v hloubce přes 130 metrů v Loch Ness,“ řekl podle britského serveru BBC Adrian Shine, který od 70. let minulého století jezero zkoumá a pomohl přístroj identifikovat. Jde podle něj o jednu z šesti fotopastí, které tým výzkumníků v té době do jezera umístil.

Starou fotopast tvořil fotoaparát s výkonným bleskem uzavřeným do válcovité skleněné nádoby. Když se v blízkosti přístroje něco pohnulo, fotoaparát díky vestavěnému zařízení vytvořil čtyři snímky. Místo bájné příšery na nich ale byla pouze zakalená voda skotského jezera.

Existence lochneské příšery nedá mnohým spát od 30. let minulého století, kdy jeden z místních obyvatel Hugh Gray vyfotil jakéhosi živočicha. Někteří ho považovali za tajemného tvora žijícího pod hladinou, jiní hovořili o tom, že je to jeho pes s klackem v tlamě. Od té doby se objevily další snímky a proběhla řada pátrání za pomoci stále modernější techniky. Ani poslední velká akce předloni v létě, ani ponorka Boaty McBoatface, která letos ze dna vytáhla fotoaparát, ale existenci lochnesky nepotvrdily.

Lidé ve Flamsteadu v hrabství Hertfordshire zažívali v posledních týdnech neobvyklý druh stresu – z oblohy na ně opakovaně útočilo káně. Dravý pták se usadil v okolí vesnice a podle svědectví několika místních nejenže napadal lidi, ale často posedával i u školy nebo na zahradách a znemožňoval dětem vyjít ven.

„Napadl mě několikrát – jednou mi dokonce pročísl vlasy,“ popsal své zážitky čtyřicetiletý fyzioterapeut Steve Harris, který kvůli neodbytnému ptákovi začal při běhání nosit cyklistickou helmu. V obavě o bezpečnost svých dětí jim několik týdnů zakazoval chodit na zahradu. „Sedával na stromě v naší zahradě, vůbec jsem je tam nepouštěl. Až je dnes vyzvednu ze školy, budou nadšené, že si konečně můžou jít hrát ven.“

Zkušenost s útokem má i pětasedmdesátiletý Jim Hewitt, kterého káně zranilo cestou pro mléko a noviny. „Byl jsem celý od krve. Začal jsem raději jezdit autem – ale štvalo mě, že jsem se nechat vyděsit praštěným ptákem,“ popsal. Dodal, že největší strach měl o děti ze školy, u které káně často posedávalo. „Bál jsem se, že na někoho zaútočí při odchodu.“

Káně se nakonec podařilo odchytit právě Harrisovi, kterého pták opět pronásledoval při běhání. „Skákal po telegrafních sloupech a držel se mě skoro kilometr,“ popsal. Když pták přistál na jejich zahradě, vylezl Steve na kůlnu a lapil dravce do připravené klece. Předchozí pokusy nalákat ho do ní na kuře nevyšly, tentokrát ale byl úspěšný.

Káně Harrisovo, původem z Ameriky, se v Británii chová jako sokolnický pták – není tedy jasné, jestli někomu neuletělo. Dobrá zpráva je, že se při odchytu drzému opeřenci nic nestalo. A úspěšný „lovec“ Harris je také spokojený. „Řekl bych, že mám teď v naší hospodě pár piv k dobru.“

Výchovný program zvaný Naree Spa umožňuje ženám odsouzeným za nenásilné trestné činy získat kvalifikaci v oblasti thajské masáže. Výuka zahrnuje více než 800 hodin teorie a praxe, včetně anatomie, filozofie a 300 hodin přímé masérské praxe. Masíruje se ve sdíleném prostoru bez zbytečného luxusu, ale péče je pozorná, kvalitní a lidská. Právě kvůli tomu se sem lidé vracejí – a s nimi i naděje vězenkyň na nový začátek.

Thajsko má jednu z nejvyšších měr ženské vězeňské populace na světě a mnoho žen po propuštění naráží na předsudky, zejména při hledání práce. Právě proto vznikla síť salonů Dignity Network, kterou založila bývalá dozorkyně Thunyanun Yajom. Od roku 2014 její podniky zaměstnaly přes 500 absolventek programu.

Zákazníci se sem vracejí nejen kvůli odbornosti, ale i přátelské atmosféře. „Fungujeme jako rodina. Když někdo přijde, cítí se vítaný,“ říká Yajom. Dnes provozují pět salonů v Čiang Mai a nabízejí stabilní práci ženám, které by jinak měly na pracovním trhu složitou pozici.

Masážní centrum přímo ve věznici je otevřeno každý den, rezervace se provádí osobně. Kromě masáží se v areálu nachází i restaurace, butik a malé muzeum věnované projektu. Zážitek pro návštěvníky tak spojuje tradiční péči s konkrétní podporou žen, které se učí znovu začlenit do společnosti.

Zaměstnanci zoo v Chicagu si u medvěda Siku všimli línající srsti a neustálého drbání. Testy potvrdily alergii na roztoče, pyl i šupinky lidských vlasů. A není jediný. Alergie dnes trápí i domácí mazlíčky jako kočky, v zoologických zahradách pak třeba šimpanze nebo nosorožce.

Podle vědců je důvod podobný jako u lidí: nedostatek kontaktu s mikroorganismy a parazity, s nimiž se naše těla tisíce let vyvíjela. Zvířata v zajetí dostávají odčervovací preparáty, jsou krmena sterilní stravou a žijí v dokonale čistém prostředí. Imunitní systém, který „nemá co dělat“, pak přehnaně reaguje i na běžně se vyskytující látky.

U lidí je nejčastějším projevem alergií senná rýma, u zvířat svědění, ekzémy, infekce uší nebo kopřivka. V divočině by alergie mohla znamenat fatální problém – zvíře by bylo zranitelnější, nebo dokonce neschopné hledat potravu.

Veterináři hledají cesty, jak zvířatům pomoci. Zatímco doteď většina výzkumníků používala zvířata k lepšímu pochopení nemocí u lidí, u alergií to možná bude obráceně – poznatky z lidské medicíny by mohly pomoci i zvířatům. Medvěd Siku zatím dostává antialergika smíchaná s medem, nosorožci zase injekce podobné lidským vakcínám proti alergiím. A výsledky ukazují, že imunitní systém se dá přeprogramovat i u zvířat.

Podle vědců bychom ale měli především přehodnotit představu, že „čisté prostředí rovná se zdravé“. Možná je načase najít způsob, jak zvířatům v zajetí vrátit do výběhů aspoň kousek mikrobiální divočiny.

Po dvanácti letech vývoje přichází kanadský vědecký tým s jednoduchým, ale slibným řešením problému, který se v posledních době šíří bary a kluby po celém světě – takzvaného spikingu. Tedy situací, kdy někdo tajně přidá do cizího drinku omamnou látku, nejčastěji s cílem využít ztráty vědomí nebo kontroly oběti. Míchátko s názvem Spikeless dokáže do půl minuty detekovat drogy jako GHB nebo ketamin, tedy látky bez chuti a zápachu, které se pro omámení v klubu používají nejčastěji. Míchátko stačí ponořit do nápoje – špička tyčinky při kontaktu s nebezpečnými látkami změní barvu.

Za vynálezem stojí bratři Johan a Andrew Fosterovi z Univerzity Britské Kolumbie. Cílem bylo vytvořit nástroj, který si každý může snadno přinést s sebou, anebo bude dostupný přímo na místě – u barového pultu, na festivalu nebo v klubu.

„Riziko existuje všude, kde se podávají nápoje,“ vysvětluje Samin Yousefi, studentka chemického inženýrství a spoluautorka prototypu. A dodává, že podobné nápady tu byly už dříve – detekční brčka, kelímky nebo dokonce laky na nehty – Spikeless má ale být diskrétnější, spolehlivější a především nekontaminuje samotný nápoj.

Na uvedení pomůcky na trh si ale návštěvníci nočních podniků nejspíš ještě počkají. V tuto chvíli musí Spikeless dostat souhlasné stanovisko k výrobě od kanadského ministerstva zdravotnictví. Navíc zatím neexistuje výrobní technologie, která by umožnila jeho širší distribuci. A právě dostupnost bude klíčová pro jeho účinnost.

Podle kanadské odbornice na prevenci násilí Sashy Santos samotná míchátka jako taková problém zcela neřeší – důležitou roli hraje i prostředí, odpovědnost podniků a společenské nastavení. Pokud by se však podařilo cenu Spikelessu výrazně snížit, mohla by se z něj stát běžná součást barového vybavení. Stačilo by ho položit vedle brček a ubrousků.

Pařížský týden módy pro podzim a zimu 2025 přinesl další výrazné vystoupení nizozemského návrháře Durana Lantinka. Na přehlídce, která připomínala prostředí ze seriálu Odloučení, se objevily modelky a modelové s protetickými doplňky – od umělého vyrýsovaného břicha až po pohupující se ňadra.

Lantink říká, že si hraje s představou lidí jako panenek. Jeho výstup nicméně zapadá do širšího trendu – použití protetiky v módě. Značky jako Balenciaga, Collina Strada nebo Avavav mění pomocí silikonových implantátů a masek modely a modelky ve zvířata, mimozemšťany nebo kyborgy. Podle odbornic z London College of Fashion návrháři tímto způsobem zpochybňují normy krásy a zkoumají, co všechno může být tělo.

Protetika má za sebou dlouhou historii – od lékařských pomůcek ve starověkém Egyptě přes hororové masky ve filmech až po současnou drag scénu. Teď se navíc pomalu stává součástí módních statementů i virálních okamžiků. Třeba vizážistka Malina Stearns vytvořila mimozemské a zvířecí proměny pro Doju Cat, Sabrinu Carpenter nebo zpěvačku SZA. A návrháři jako Zhongzhi Ding posouvají hranice použití protetiky i prakticky – třeba kalhotami s integrovaným penisem pro trans muže.

V běžnější módě zatím protetické prvky plní spíše roli vizuálních experimentů než každodenní výbavy, jejich možnosti se ale rychle rozšiřují. Návrhářka Hillary Taymour, zakladatelka značky Collina Strada, mluví o budoucnosti, kde se módní doplňky budou hýbat, dýchat a měnit tvar v reálném čase. Móda jako sci-fi? Proč ne – tělo je podle mnoha tvůrců už dnes součástí stylingu stejně jako oblečení.

Bezpečnostní chyba v pěti seznamovacích aplikacích umožnila komukoli s odkazem přístup k více než milionu a půl soukromých fotek. Obrázky – často explicitní – nebyly chráněné heslem ani šifrováním. Únik se týkal aplikací BDSM People, Chica, Pink, Brish a Translove, které provozuje firma M.A.D Mobile. Tyto platformy dohromady používá zhruba 900 tisíc lidí.

Na chybu přišel etický hacker Aras Nazarovas z portálu Cybernews. Při analýze kódu aplikací našel nechráněné úložiště, kde byly nejen profilové fotky, ale i snímky ze soukromých zpráv či obrázky už smazané moderátory. „První obrázek, který jsem viděl, byl nahý muž kolem třicítky. V tu chvíli mi bylo jasné, že tohle má být neveřejné,“ popsal Nazarovas.

Firma dostala varování už v lednu, zasáhla ale až poté, co se o problém začala zajímat BBC. Přesto nezveřejnila, proč k chybě došlo, ani jak dlouho o hrozbě věděla. Podle výzkumníků celou dobu hrozilo zneužití dat, nebo vydírání uživatelů a to zvlášť v zemích, kde je homosexualita trestná.

Tým Cybernews se proto rozhodl o problému informovat veřejnost ještě dřív, než ho firma stihla odstranit. „Lidé mají právo vědět, co se děje s jejich daty,“ uvedl Nazarovas.

Případ připomíná masivní únik dat ze seznamky Ashley Madison v roce 2015, který zasáhl miliony uživatelů hledajících mimomanželské aféry. V tomto případě je ale riziko ještě vážnější – týká se totiž zranitelných skupin, jejichž identita je v mnoha částech světa terčem diskriminace či násilí.