Kočka pouštní spatřena ve volné přírodě

První „únos“ zaznamenaly podle serveru National Geographic fotopasti už v roce 2017. Tehdy je tam nainstalovali zoologové poté, co si všimli, že opice používají ke zpracování potravy kameny, což u těchto druhů kapucínů nebylo zvykem. Kamery nakonec opravdu odhalily skupinu malp, které pomocí kamenů rozbíjely semena, plody a dokonce i kraby nebo hlemýždě.

Záběry ale podle vědeckého časopisu Current Biology zachytily i bizarní chování opic kapucínských, které chytaly mláďata svých kolegů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vřešťanů.

„Bylo to tak divné, že jsem hned šla za svým školitelem, abych se ho zeptala, co to je,“ řekla primatoložka Zoë Goldsborough ze Společnosti Maxe Plancka pro rozvoj vědy a Smithsonionova institutu pro tropický výzkum.

Vědci si nejsou jistí, proč opice kapucínské mláďata jiných druhů nosí na zádech. Podle odborníků je ale možné, že po tom prostě jenom touží. A navzájem se napodobují.

Úřady sedmadvacetiletého hudebníka podle serveru Euronews obvinily podle zákona o terorismu. Vlajku podle nich vytáhl, aby podpořil zakázanou organizaci.

Policie začátkem května uvedla, že vyšetřuje chování hiphopové skupiny poté, co se na sociálních sítích objevila videa, kde Kneecap vykřikují hesla na podporu palestinského Hamásu a libanonského Hizballáhu. Skupina prý také vyzývala k zabití konzervativních poslanců.

Skupina obvinění odmítá a hájí se tím, že představitelé „establishmentu“ výroky vytrhli z kontextu, aby vytvořili morální hysterii.

„Říkáme to jasně: nepodporujeme a nikdy jsme nepodporovali Hamás ani Hizballáh. Odsuzujeme všechny útoky na civilisty, vždycky. Nikdy to není v pořádku. Vzhledem k historii našeho národa to víme více než kdokoli jiný,“ informovala v dubnu skupina.

Lidé si začali tetování odstraňovat hlavně po eskalaci napětí mezi Indií a Pákistánem, které téměř vyústilo ve válku po zabití 26 lidí v Pahalgamu. Indie obvinila Pákistán z podpory ozbrojené vzpoury, zatímco Pákistán to popřel. O dva týdny později, 7. května Indie zahájila rozsáhlé raketové a dronové útoky na „teroristické tábory“ v Pákistánu. Ačkoli obě strany vyhlásily příměří, situace v Kašmíru zůstává křehká, s rozsáhlými represemi a tisíci zadrženými.

Pro Al-Džazíru několik mladých Kašmírců uvedlo, že se cítí víc zranitelní a bojí se jakkoliv vyjadřovat na veřejnosti. Jednou z nich je Rayees Wani, šestadvacetiletá letá obyvatelka oblasti Shopian. Na ruce má vytetované jméno kašmírského separatistického vůdce Syeda Aliho Shaha Geelaniho. „Když vypukla válka, vojáci na kontrolních stanovištích se na mě začali dívat divně,“ prohlásila pro Al-Džazíru.

Tetovací kultura v Kašmíru však nezmizí. Tetovací studia jsou stále plná, zejména klientů ve věku 22 až 40 let, často na tetování čekají i několik hodin. Trend se však změnil: místo politických nebo náboženských symbolů si lidé vybírají minimalistické vzory, přírodní motivy, jména nebo citáty.

Turisté nalezli lachtana, dorůstajícího délky až 1,8 metru a vážícího kolem 120 kilogramů, odpočívajícího na stezce Carretas v oblasti Pampa del Serrano, asi kilometr od administrativního centra parku. Jedná se o otevřenou nížinnou krajinu s řídkou vegetací – prostředí, kde by mořského savce za normálních okolností nikdo nečekal.

Přestože takové chování není běžné, podle Mauricia Ruize, regionálního ředitele Národní lesní korporace (CONAF), pro něj existuje možné vysvětlení. Pro server El País uvedl, že zvíře se mohlo do vnitrozemí dostat kanálem Señoret v Puerto Natales – fjordem, který je propojen s oceánem. S jeho názorem souhlasí i mořský biolog Jorge Acevedo z Centra kvartérních studií Patagonie a Antarktidy (CEQUA). Podle něj se lachtan mohl vydat za potravou, případně si jen odpočinout a ohřát se na slunci.

Ruiz zároveň varuje, že podobné přesuny mohou být příznakem hlubších změn. „Chování fauny se skutečně mění,“ říká. Ačkoliv většina těchto přesunů stále odpovídá přirozeným vzorcům, nevylučuje vliv klimatických změn na migrační trasy a zvyklosti. „Není to nic nového – klimatická změna je tady a proměňuje chování celé řady živočichů.“

Zásah úřadů na sebe nenechal dlouho čekat. Dvě hodiny po nálezu dorazili pracovníci Národní rybářské a akvakulturní služby, kteří mladého lachtana – zdravého a bez známek stresu – naložili do kovové klece a převezli zpět na pláž u oblasti Río Hollemberg. Po vypuštění bez váhání vplul do moře a odplaval.

Podle výsledků nové studie 93 % zúčastněných používá telefon na toaletě alespoň jednou týdně. Téměř polovina čte zprávy, 44 % je na sociálních sítích a asi 30 % posílá e-maily nebo textovky. Někteří účastníci uvedli, že na toaletě strávili více než 6 minut na jednu návštěvu a mnoho z nich si myslí, že za to může jejich smartphone.

Výzkumníci se ptali 125 lidí, kteří se právě chystali na kolonoskopii. Na rozdíl od starších poznatků o tvorbě hemoroidů tento výzkum ukázal, že věk, příjem vlákniny nebo cvičení nehráli roli – společným jmenovatelem všech účastníků byla vždy dlouhá doba strávená na toaletě při scrollování, informuje Vice.

Výsledek výzkumu odborníci představili na konferenci Digestive Diseases Week 2025 v San Diegu. Upozornili, že jde o malý výzkum, který ukazuje pouze korelace a možné rizikové faktory. Pro potvrzení výsledků je potřeba další, větší výzkum. Zároveň ale doporučují, aby se k minimalizaci rizika tvorby hemoroidů netrávilo na toaletě příliš dlouho – ideální doba je mezi 3 a 10 minutami.

Podle serveru AP filmový festival doposud nikdy explicitně nahotu nebo příliš odhalující šaty nepovoloval. Nyní ale během 78. ročníku došlo k jejich úplnému zákazu. „Na červeném koberci, stejně jako v jakékoli jiné části festivalu, je nahota zakázána,“ uvedl organizační tým festivalu ve svém prohlášení. Omezení se týká i rób, které jsou až příliš objemné, protože takové šaty mají komplikovat organizaci. „Nejsou povoleny taky objemné šaty s velkou vlečkou, které brání řádnému pohybu hostů a komplikují usazení v sále,“ dodal organizační tým.

„Cílem není regulovat oblečení jako takové, ale zakázat úplnou nahotu na červeném koberci v souladu s institucionálním rámcem akce a francouzskými zákony,“ uvedl tiskový odbor festivalu.

Naopak doporučené jsou na červený koberec koktejlové šaty, dress code black tie nebo cokoliv, co podle organizátorů naplňuje podmínky „slušnosti“ a „elegance“. Pravidla dress codu se týkají i mužů, kteří mají povolené na červený koberec přijít pouze ve smokingu nebo v outfitu, který splňuje podmínky black tie. Problematické by tak mohly být třeba i některé kreativnější formy pánského oblečení, třeba i v barevnosti.

Tato pravidla pro dress code se mají vztahovat pouze na návštěvníky a návštěvnice večerních projekcí v Grand Théâtre Lumière. Pozvaní, kteří nová pravidla nedodrží, nemusí být na červený koberec vůbec vpuštěni.

Proti nově platným omezením se vznesla vlna kritiky. Hlavně kvůli tomu, že festival Cannes se snaží regulovat nahotu na událostech k projekcím filmů, ale v jednotlivých snímcích přitom není počet scén s odhalenými těly nijak zpochybňován. Nahota je tak podle kritiků akceptovatelná jako umělecký prostředek, ale pokud se pro ni ženy rozhodnou svobodně v rámci svého outfitu, stává se najednou nepřijatelnou.

Radní pro veřejný majetek Franky Demon si médiím postěžoval, že kostky mizí z historického centra města, které je na seznamu památek UNESCO, stále častěji. „Z ikonických míst, jako jsou Minnewater, Vismarkt, Markt a Gruuthusemuseum, mizí odhadem 50 až 70 kusů dlažebních kostek měsíčně. Číslo bude zřejmě ještě vyšší,“ řekl Demon novinářům.

Město varuje, že kromě poškozování cenné historické památky přinášejí zmizelé kostky i bezpečnostní riziko. V chodnících už je tolik děr, že místním hrozí, že zakopnou nebo si vyvrtnou kotník. „Naši zaměstnanci neustále vyjíždějí k opravám děr a uvolněných kostek, rekonstrukce metru čtverečního takového chodníku stojí 200 eur. Žádáme návštěvníky, aby se Bruggami prošli, ale kostky nechali tam, kam patří,“ apeluje radní Demon.

Bruggy ale nejsou jediný místem, kterým návštěvníci rozebírají pevnou půdu pod nohama. Podél slavné cyklistické trasy Paříž–⁠⁠⁠⁠⁠⁠Roubaix turisté kradou části chodníku a v taškách a kufrech návštěvníků pravidelně mizí i známé římské dlažební kostky sampietrini.

Podle švýcarské veřejnoprávní televize SRF platili asi 58 procent daňoví poplatníci, třetina šla z peněz SRF, desetinou přispěla Evropská vysílací unie. Závěrečný účet už teď s obavami sledují ze sousedního Rakouska. Jeho reprezentant, 24letý Johannes JJ Pietsch, totiž svým vítězstvím zajistil kromě trofeje Rakousku taky pořadatelství dalšího ročníku.

Právě astronomická cenovka mnoha Rakušanům kazí radost z JJova úspěchu. Slovinský rozhlas a televize RTVSLO píší, že jednání o financování soutěže ve Vídni běží už teď. „Pořádání Eurovize 2026 by bylo pro nás velkou výzvou, jak organizačně, tak finančně,“ řekl rakouskému deníku Der Standard šéf komunikace rakouské veřejnoprávní televize ORF Martin Biedermann. Potvrdil to i tamní ministr kultury Andreas Babler.

Situaci nepomáhá ani to, že čerstvě jmenovaná vláda nedávno ohlásila úsporný balíček, který má zbrzdit zadlužení země. Spolkový ministr financí Markus Marter Bauer na Instagramu v nadsázce sdílel zprávu, že v letošním ročníku soutěže hlasoval 3000krát pro Švédsko, aby se vyhnul nákladům na pořádání. „Ale nestačilo to…“ napsal.

Zatím není jasno ani v tom, které město Eurovizi bude hostit. Rakousko soutěž pořádalo už dvakrát. Kromě letošního vítěze přinesli alpské zemi vítězství taky Udo Jürgens a Conchita Wurst. V letech 1967 i 2015 se přehlídka konala ve Vídni. Zájem ale naposledy projevil i Graz nebo Innsbruck.

Únikovka s mottem „Wilkommen in Fremdistan,“ který by se dal do češtiny přeložit jako „Vítejte v Cizostánu“, přináší pohled do života žadatele o azyl.

„Abychom mohli řádně vyřídit vaši žádost, mějte připravené své registrační číslo,“ ozve se z vysílačky na začátku hry. Kód mají hráči k dispozici, musí ho ale najít v hromadě papírů. Čeká je taky vyplňování formulářů a další administrativa. Kdo udělá chybu, vrací se domů.

Hra se teď z bývalého hlavního města Bonnu přesunula do saského Cvikova, vyzkoušet si ji tak můžete jen pár kilometrů od českých hranic. Za nápadem stojí tým sociálních pracovnic z projektu Pomoc uprchlíkům. Saskia Plass veřejnoprávní stanici MDR řekla, že se na hře podíleli i sami mladí migranti. Ti taky doprovázejí každou skupinu, která do únikovky přijde, a vyprávějí jí svůj příběh.

Podle webu projektu není hlavním cílem hry „uniknout,“ ale vcítit se do příběhu lidí, kteří utíkají před válkou. Na samém konci hry návštěvníky čeká i simulace uprchlického tábora, kde najdou jen prázdnou místnost s palandou, skříňkou a kufr.

MDR mluvila i s účastnicemi cesty do Cizostánu. Všechny pocházejí z Cvikova, který leží v někdejším východním Německu, a pracují v bance nebo administrativě, takže se s uprchlíky pravidelně setkávají. Respondentka Christin řekla, že má teď mnohem větší pochopení, protože „když má člověk před sebou takový formulář a má na vyplnění dvě minuty, je to pro něj výzva.“