Konec houbařského tápání. Čeští vývojáři přišli s aplikací pro rozpoznávání hub

Podle serveru Ekonews se samosprávy na stále teplejší počasí snaží připravovat systematicky. Například hlavní město má zpracované dva klíčové dokumenty, Strategii adaptace na změnu klimatu a Klimatický plán. Na základě nich do dříve vydlážděných ulic přidává stromořadí a experimentuje taky s odolnějšími druhy.

Dvě největší česká města chystají mapy, které obyvatele navedou na veřejně přístupná místa, kde se dá ochladit – tedy třeba vnitrobloky nebo pasáže. Mluvčí brněnského magistrátu Filip Poňuchálek Ekonews řekl: „Naše tiskové středisko v letních měsících publikuje na webu a na sociálních sítích články a příspěvky týkající se ‚cool zón‘. Například které kostely nebo jiné chladivé prostory mohou lidé navštívit, texty s přehledy koupališť.“

Do boje proti vedru se ale vydávají i soukromníci. Na Facebooku vznikla iniciativa Dolej si, která mapuje restaurace, kde lidem zdarma dolijí vodu v případě, že jim došla. Místa pak do databáze můžou přidávat i sami uživatelé. Server Mapy.cz zase po zadání hesla „voda“ najde nejbližší fontánku, kde se lidi můžou zchladit.

Podle Českého hydrometeorologického ústavu u nás postupně přibývá tropických dnů i nocí. Průměr mezi lety 1990 a 2023 byl 41 tropických dnů ročně. Loni bylo víc než 30 stupňů Celsia hned.

V rámci studie prozkoumali téměř dvě miliardy slov použitých v online novinových článcích na firemních stránkách, blozích a dalších internetových zdrojích. Lingvisti procházeli weby ve 20 anglicky mluvících regionech. Z datasetu vyloučili sociální média, která jsou složitější na analýzu. Informoval o tom web Deutsche Welle (DW).

Ze všech zdrojů následně vytvořili seznam přibližně 600 vulgárních slov. Do seznamu zařadili i slova jako „WTF“ a další podobné výrazy. Následně analyzovali, jak často se vulgarity objevovaly v nalezených dokumentech online, informuje web The Guardian.

Studie ukázala, že Spojené státy jsou nejvulgárnější zemí, přičemž na každých sto tisíc slov připadá přibližně 36 nadávek. Britové se umístili na druhém místě s přibližně 25 vulgarismy na stejné množství slov. Naopak, Bangladéšané skončili na poslední příčce, s pouhými 7 vulgarismy na sto tisíc slov.

V rámci výzkumu určili lingvisté i nejpoužívanější slovo pro každý národ. Tabulku používaných výrazů lze nalézt ve studii.

Pro australský tým, který na výzkumu pracoval, byly výsledky údajně překvapením. Jejich vlastní země je totiž často považována za tu, kde se lidé chovají uvolněněji a častěji používají vulgární výrazy. Přitom skončili až na třetím místě. Důvodem takového rozdílu by mohla být anonymita online prostoru. „Různé kultury mají různé normy pro to, co je považováno za přijatelné. Zdá se, že Američané jsou na internetu jednoduše shovívavější,“ uvedl pro DW Martin Schweinberger, lingvista z Queenslandské univerzity v Austrálii. 

Jisté je, že k orientaci ptáci využívají zrak. A to hlavně ti, kteří létají nad pevninou. Zapamatují si známé orientační body, jako jsou řeky, horské masivy a podobně. Ptáci, kteří migrují nad mořem, zase víc využívají čich. Dokazuje to výzkum, během něhož mořskému buřňákovi šedému zablokovali nosní dírky. Dokázal se zorientovat nad pevninou, ale při letu nad mořem se ztratil.

Ptáci se také pravděpodobně orientují podle hvězd a slunce. Další výzkum dokazuje, že ptáky mate umělé osvětlení, kvůli kterému se nedokážou správně orientovat. Cestu ale dokážou najít i podle smyslu zvaného magnetorecepce. Ten ptákům umožňuje vnímat magnetické pole Země, která se tvoří pohybem roztavených kovů v jádru naší planety. Například jedna studie zjistila, že změna magnetických polí kolem holubů narušila jejich schopnost se vrátit domů.

Pravděpodobné také je, že ptáci skládají všechny své dovednosti dohromady, jak uvedl Peter Hore, oxfordský chemik. „Jsme si docela jistí, že různé signály mají během jejich cesty různé důležitosti,“ dodal. Podle odborníků bude pochopení migrace klíčové pro budoucnost ochrany ptáků. Mohli by totiž konečně zjistit, jak ptáky přesouvat na bezpečnější místa.

Každé slovo v AI dotazu je přetvořeno na řetězce čísel a odesláno do obrovských datových center, kde jsou prováděny desítky rychlých výpočtů, aby generovaly odpovědi. Některá z těchto center jsou větší než fotbalová hřiště a často jsou napájena uhelnými a plynovými elektrárnami. Informoval o tom web Frontiers.

Nová studie publikovaná v Frontiers in Communication porovnává 14 různých modelů a ukazuje, že složitější dotazy vedou k vyšším emisím oxidu uhličitého než jednodušší, a že modely s přesnějšími odpověďmi mohou vyprodukovat až 50krát více CO².

„Environmentální dopad dotazování LLM je silně ovlivněn tím, jakým způsobem model uvažuje — explicitní procesy uvažování výrazně zvyšují spotřebu energie a emise uhlíku,“ uvedl pro CNN hlavní autor studie Maximilian Dauner z Hochschule München University of Applied Sciences.

Podle autorů studie mohou uživatelé sami přispět k omezení spotřeby energie. Dauner doporučuje být při komunikaci s AI co nejvíce přímí. Uživatelé by měli například definovat délku odpovědi nebo rovnou uvést, že nepožadují podrobné vysvětlení. Dauner taky dodává, že i každé „prosím“ a „děkuji“ určené jazykovému modelu stojí zbytečnou energii.

Během sezení vyškolení terapeuti například pomáhali skládat pacientova slova nebo pocity do melodie, spoluvytvářeli hudbu, nebo prostě jen naslouchali. 

Díky mnoha zlepšením v diagnostice a léčbě rakoviny přežívá tuto nemoc mnohem více lidí, často po mnoho let. Podle nejnovější zprávy Americké onkologické společnosti to je jen ve Spojených státech 18,6 milionu lidí. S tím souvisí i větší potřeba různých terapií, které by zlepšily kvalitu jejich života, myslí si autor studie Dr. Kevin Liou z Americké společnosti klinické onkologie.

„Chceme mít k dispozici širokou škálu nástrojů, abychom mohli lépe přizpůsobit léčbu lidem,“ říká doktor Liou pro stanici NPR. V další fázi výzkumu se budou lékaři zabývat charakteristikami pacientů, kteří by mohli mít z muzikoterapie prospěch.

To, co odlišuje muzikoterapii od pasivního poslechu nebo samostatného přehrávání hudby, je terapeutická spolupráce. Prostřednictvím rozhovoru a hudební tvorby mají pacienti přístup k dalšímu způsobu zpracování a vyjádření svých emocí.

„Je to aktivní vytváření něčeho, a to pod vedením vyškoleného muzikoterapeuta,“ říká pacientka Cynthia Cherish Malaran. Dodává, že pomocí hudby mohla vyjádřit emoce, pro které neexistovala výstižná slova. „Vytvoření něčeho krásného, co pochází z mé rakoviny, je pro mě jako konečný způsob uzdravení.“

Cynthia je teď už deset let v remisi a od ukončení její terapie uplynuly tři roky, ale stále si brouká, kdykoli se cítí nesvá.

„Nezpívám si ani pro zábavu. Ale broukání je něco, co dělám ještě dnes - roky po těch sezeních - jako způsob, jak regulovat svůj stres a vrátit svůj nervový systém na zem a uvolnit se.“

Podle nové studie si naši předci, dávní homo sapiens, vyvinuli flexibilitu, která jim umožnila přežít díky hledání potravy a dalších zdrojů v nejrůznějších obtížných prostředích ještě předtím, než se přibližně před 50 000 lety rozptýlili z Afriky do celého světa.

Dřívější teorie předpokládaly, že lidé z doby kamenné mohli dosáhnout jediného významného technologického pokroku nebo vyvinout nový způsob sdílení informací, ale vědci nenašli důkazy, které by to potvrzovaly.

Studie zveřejněná v časopise Nature zvolila jiný přístup a zkoumala samotnou vlastnost flexibility. Vědci v ní sestavili databázi archeologických nalezišť prokazujících přítomnost člověka v Africe v období před 120 000 až 14 000 lety. Pro každou lokalitu vědci vymodelovali, jaké bylo místní klima v období, kdy zde tehdejší lidé žili.

„Zhruba od doby před 70 000 lety došlo k opravdu prudké změně v rozsahu biotopů, které lidé využívali, viděli jsme opravdu jasný signál, že lidé žili v náročnějších a extrémnějších prostředích,“ řekla pro AP spoluautorka studie Emily Hallett, archeoložka z Loyola University Chicago."

Zatímco lidé dlouho přežívali v savanách a lesích, v období před 50 000 lety se přesunuli do všech oblastí, od hustých deštných pralesů až po vyprahlé pouště, a vyvinuli si to, co doktorka Hallett nazývá „ekologickou flexibilitou, která jim umožnila uspět“.

I když je tento skok ve schopnostech impozantní, je důležité nepředpokládat, že to dokázal pouze druh homo sapiens, uvedl archeolog z univerzity v Bordeaux William Banks, který se na výzkumu nepodílel.

Podle něj opustily Afriku i další skupiny dávných lidských předků a založily dlouhodobá sídla jinde, včetně těch, z nichž se vyvinuli evropští neandrtálci. Nový výzkum podle něj pomáhá vysvětlit, proč byli lidé připraveni expandovat po celém světě už v dávných dobách, ale neodpovídá na trvalou otázku, proč dnes zůstal jen náš druh

Nová studie zjistila, že závislost na sociálních sítích, mobilních telefonech a videohrách je spojena s vyšším rizikem sebevražedných myšlenek a chování. Studie dlouhodobě zkoumala přes 4000 dětí, ve věku 14 let byla asi třetina dětí stále více závislá na sociálních médiích, asi čtvrtina byla stále více závislá na mobilním telefonu a více než 40 % vykazovalo známky závislosti na videohrách.

„A u těchto mladých lidí je výrazně vyšší pravděpodobnost, že budou hlásit sebevražedné chování a myšlenky,“ říká autorka studie Yunyu Xiao, profesorka na Weill Cornell Medicine v New Yorku.

Výzkumu, zveřejněném v časopise JAMA, si všímá americká stanice NPR. Vědci závislost hodnotili pomocí standardizovaného dotazníku, ve kterém děti žádali, aby odpovídaly na výroky typu: „Trávím hodně času přemýšlením o sociálních sítích nebo plánováním jejich používání, snažím se aplikace sociálních médií používat méně, ale nedaří se mi to.“ A také „Cítím se vystresovaný anebo naštvaný, když nemohu sociální sítě používat“ nebo „Už je používám tak často, že to má špatný vliv na moje výsledky ve škole.“

Studie také hodnotila sebevražedné myšlenky a chování. Dotazník také zjišťoval pasivní a aktivní myšlenky na sebevraždu a případné sebevražedné pokusy. Ve čtvrtém roce studie téměř 18 % respondentů uvedlo, že mělo sebevražedné myšlenky, a 5 % se přiznalo k sebevražednému chování, které zahrnuje plánování a pokusy o sebevraždu.

Skupiny s vysokou a rostoucí závislostí na mobilním telefonu a sociálních médiích byly spojeny s vyšším rizikem sebevražedných myšlenek a chování. Skupina s vysokou závislostí na videohrách měla také vyšší riziko sebevražedných myšlenek a chování ve srovnání se skupinou s nízkou závislostí. Celkový čas strávený u obrazovky však nebyl spojen s vyšším rizikem sebevraždy.

Ve věku 12-13 let 25 % z nich uvedlo, že používají sociální sítě, aby zapomněli na své problémy, a 25 % přiznalo, že tráví značnou část času přemýšlením o sociálních sítích.

Každý rok se na světě vyrobí přes 1,2 miliardy chytrých telefonů. Většina z nich skončí zapomenutá v šuplíku, nebo ještě hůř – vyhozená, zhruba po dvou nebo třech letech. V Estonsku ale výzkumníci ukázali, že staré, ale stále funkční telefony můžou dál žít. Ne jako muzejní kousky nebo retro hračky – ale jako datová centra pro ekologické účely.

Tým vědců z univerzity v Tartu odstranil z telefonů baterie, připojil je k externímu napájení, spojil do čtveřice a umístil do 3D tištěných krytů. Vznikl tak prototyp, který výzkumníci potopili pod hladinu a nechali monitorovat mořské živočichy. Takový úkol obvykle vyžaduje potápěče, který dění pod vodou natáčí na video a poté na souši analyzuje. Nové zařízení ze starých telefonů proces automatizuje přímo pod hladinou.

Možnosti využití smartphonů vyšlých z módy ale sahají dál. Stejná zařízení by mohla viset třeba na zastávkách a v reálném čase počítat počet nastupujících lidí. Pomáhala by tak optimalizovat veřejnou dopravu, a to bez nákladného vybavení nebo nových serverů.

Úprava jednoho zařízení stojí pouhých osm euro. „Ukazuje se, že starší technologie nemusíme nutně nahrazovat – stačí je využít jinak. Udržitelnost není jen o ochraně budoucnosti. Je o tom, jak nově nahlížet na přítomnost,“ říká výzkumník Ulrich Norbisrath. Ve světě zahlceném elektroodpadem z primárních surovin může být právě takový přístup krokem k funkčnímu cirkulárnímu modelu.

Každý týden dorazí do ghanského hlavního města Akkry více než tisíc tun použitého oblečení z Evropy. Většina původně míří na trh Kantamanto – jeden z největších secondhand trhů světa. Jenže podle prodejců se kvalita zboží zhoršuje. Místo nositelných kousků přicházejí hadry, které se rozpadají už při rozbalení. Neprodejné věci tak končí jako odpad. Podle reportérů platformy Unearthed je jich čím dál víc.

Denně trh v Akkře vyprodukuje zhruba 100 tun textilního odpadu. Město ale zvládne sesbírat a ekologicky zpracovat jen třetinu. Zbytek končí na plážích, ve vodních tocích a čím dál častěji i v chráněných oblastech. Záběry z dronu zachycují skládku Akkaway, která vznikla asi před rokem na místě bývalých mokřadů – holá půda bez jakékoli vegetace je dnes pokrytá hromadami textilního odpadu.

Delta řeky Densu je přitom podle Ramsarské úmluvy místem mezinárodního významu. Hnízdí tu vzácní ptáci i mořské želvy. Rybáři z okolí mají obavy, co z vody vytáhnou – ryby se zamotávají do šatů, voda se navíc na rozdíl od dřívějších časů nedá pít. „Dřív to byla opravdová divočina. Dneska, když zaprší, tu je jen nepříjemný smrad a komáři,“ říká devatenáctiletý student Ibrahim Sadiq, který žije poblíž skládky.

Značky se brání. Primark i M&S tvrdí, že do Afriky své zboží neposílají a navíc mají recyklační programy. H&M nebo Zara zase otevřeně podporují zavedení rozšířené odpovědnosti výrobců – například zákonné povinnosti řešit ekologický dopad oblečení po skončení jeho životnosti. Jenže systém v praxi zatím nefunguje. Mokřady, které kdysi čistily vodu a dávaly obživu místním komunitám, se tak mění v náhrobky západního stylu života.