Orangutani by mohli do deseti let úplně vymřít, varuje organizace pro záchranu zvířat

Hudební program odstartuje v 10:00 písničkář Jakub Daš a po něm se v 11:30 představí zpěvačka Bea K. s kapelou. Po obědě, ve 13:15, rozezní stage kapela Atomy Nevadí, která spojuje indie rock s psychedelií, a od 15:00 se publikum může těšit na hudebníka českého hudebníka žijícího v Berlíně Boba Bleedyho.

Podvečer pak bude patřit indie-popové skupině Ghost of You, která zahraje od 17:30, a celý hudební den uzavře v 19:00 ústecká skupina Meluzína – vítězná kapela posledního ročníku hitparády neobjevených Startér. Programem Stage provedou moderátoři Filip Černý a Martin Šolc, kteří se na Radiu Wave dlouhodobě věnují hudebním projektům Startér a Czeching.

Speciální část programu čeká návštěvníky od 16 hodin v Paláci Metro, kde proběhne živé natáčení pořadu Bojs. Moderátor Kryštof Šimek si do diskuse o moderní maskulinitě a svobodě pozve novináře Františka Trojana z týdeníku Respekt a Filipa Titlbacha z Deníku N.

Co dneska znamená být chlap? Jak moc se role muže proměnila? A jak se dneska daří mladým lidem v mediálním prostředí? Nejen o tom budou Bojs live 17. listopadu na Národní třídě v Praze.

Geografie, klima a četné vodní nádrže vytvářejí ve třetím největším městě Polska ideální podmínky pro rozmnožování komárů, proti kterým se úřady již delší čas snaží bojovat pomocí ekologických sprejů. Nově testují také používání dronů, díky kterým mohou podle představitelů města přesněji zasáhnout i hůře přístupná místa a aplikovat spreje účinněji.

Server Notes from Poland cituje operátora dronů Piotra Jawieńe, podle kterého se drony dokážou dostat se na místa, která jsou pro lidi nepřístupná – ke slepým ramenům řek, do rákosí i do bažinatých oblastí. Díky tomu je možné provádět ošetření rychleji a přesněji. Použití dronů je v současné době pouze pilotním projektem, vratislavští úředníci však doufají, že by se do budoucna mohlo stát trvalým nástrojem.

Program kontroly populace komárů ve Vratislavi funguje už od roku 1998. Zahrnuje každoroční monitorování téměř 300 lokalit v období od března do října. Po vytipování míst, kde se komáři rozmnožují, v nich pracovníci města aplikují biologické přípravky, které likvidují hmyzí larvy. Městské vodní nádrže jsou také osazeny rybami, jako jsou lín a karas, které se larvami živí.

Vratislavské úřady také pravidelně zveřejňují rady pro obyvatele, jak rozmnožování komárů omezit. Patří mezi ně zakrývání a pravidelné vyprazdňování nádob s dešťovou vodou, vysazování malých ryb, které se živí larvami, do zahradních jezírek a pěstování bylinek, které komáry odpuzují, jako je levandule, máta nebo bazalka.

Podle serveru Good News Network jsou drony při boji s komáry využívány i v Japonsku nebo afrických státech. Například v Ghaně nebo Keni se s jejich pomocí snaží snížit počet onemocnění malárií – tedy nemocí, kterou je vzhledem k šíření invazivních druhů komárů stále více ohrožen i jih evropského kontinentu.

Vědci zkoumali data z 27 evropských zemí, která pocházela od více než 86 000 lidí ve věku od 51 do 90 let a zjistili, že u lidí, kteří mluvili pouze jedním jazykem, byla téměř dvojnásobná pravděpodobnost takzvaného předčasného stárnutí. To znamená, že jejich biologický věk byl vyšší než jejich chronologický věk, a byli tak vystaveni vyššímu riziku onemocnění, která souvisejí se stářím.

Studie uvádí, že lidé, kteří umí přepínat mezi alespoň dvěma jazyky, mají riziko předčasného stárnutí přibližně poloviční. Web Euronews také cituje jejího spoluautora Augustina Ibaneze z Trinity College Dublin, podle kterého znalost každého dalšího jazyka stárnutí ještě více oddaluje, a to natolik, že jsou tyto odchylky měřitelné.

I dřívější studie spojovaly dvojjazyčnost s pomalejším stárnutím, pracovaly však s menšími skupinami lidí a zaměřovaly se hlavně na kognitivní úpadek. Díky značnému rozšíření výzkumu nová studie poskytuje mnohem širší pohled na to, jak může mnohojazyčnost pozitivně ovlivnit celkové zdraví a stárnutí.

„Mluvení několika jazyky procvičuje více schopností naráz. Nutí vás pracovat s vaší pozorností, vytěsňovat rušivé vlivy a přepínat mezi různými gramatickými systémy, což dohromady posiluje nervová spojení, která mají s věkem tendenci slábnout,“ říká Ibanez. Na mozek to má podobný účinek, jako pravidelné cvičení na tělo.

Web Vice konstatuje, že závěry studie jsou dobrou zprávou pro většinu světa, kde je dvojjazyčnost normou. Okolo 75 % Evropanů v produktivním věku mluví více než jedním jazykem. Na špici evropského žebříčku je pak Skandinávie a jižní Evropa. I jinde ve světě je však vícejazyčnost běžná. O něco méně příznivé jsou novinky pro anglicky mluvící země, jako jsou Spojené státy, Velká Británie a Austrálie, kde přibližně tři čtvrtiny obyvatel mluví pouze anglicky.

Lidé si pyl, když zrovna neoplodňuje rostliny nebo nekrmí opylovače, představují jako zbytečný prach, který alergikům znepříjemňuje život. Cho se ale domnívá, že by z něj vyrobený mikrogel mohl být všestranným stavebním kamenem pro řadu udržitelných materiálů včetně papíru, fólie a houbiček.

Průlom ve využití pylu nastal v roce 2020, kdy Cho se svým týmem oznámil, že inkubace pylu v alkalickém roztoku hydroxidu draselného při teplotě 80 °C významně mění povrchové vlastnosti pylových zrn. Poté jsou částice měkké a poddajné, což umožňuje tvorbu složitějších struktur. To otevírá řadu možností materiálového využití. Choův tým obvykle pracuje s pylem slunečnice a heřmánku, které levně nakupuje jako směs pro včelaře převážně z Číny.

Aby vědci mohli začít pracovat s pylem, musí odstranit lepkavý povlak kolem zrn pomocí takzvaného odtučnění. Výsledný pyl je pak poddajný jako plastelína. Před úpravou jsou pylová zrna spíše jako kuličky: tvrdá, inertní a z velké části nereaktivní.

Cho si nechal patentovat výrobní proces pylového mikrogelu, ze kterého se dá vyrábět papír. To by v budoucnosti mohla být udržitelná alternativa k tradičnímu papíru z celulózy. Na výrobu běžného papíru je třeba kácet stromy. Navíc je na každou vyrobenou stránku potřeba až 13 litrů vody.

V Brazílii právě probíhá každoroční klimatická konference OSN COP30. Ani Brazílie ovšem navzdory hostování významné klimatické události nedodržuje své sliby a nedělá dostatečné kroky pro odvrácení nebezpečného globálního oteplení.

Průměrné oteplení o 2,6 °C výrazně překračuje maximální bezpečné oteplení stanovené Pařížskou dohodou v roce 2016. „Svět teplejší o 2,6 °C znamená globální katastrofu,“ řekl Bill Hare, generální ředitel společnosti Climate Analytics. Pravděpodobnost překročení některých „bodů zlomu“ při takovém nárůstu teplot hraničí s jistotou. Očekává se zpomalení nebo úplný kolaps Atlantické meridionální cirkulace, ztráta korálových útesů, dlouhodobé narušení ledového pokryvu a přeměna amazonského deštného pralesa na savanu.

V důsledku odlesňování a spalování fosilních paliv se svět momentálně od průmyslové revoluce oteplil přibližně o 1,3 °C. Vede to k prudším bouřím, povodním, lesním požárům, suchům a zesílení dalších extrémních jevů. Podle Pařížské dohody mají země pravidelně aktualizovat své plány na snižování emisí. Očekává se nové předložení návrhů opatření jednotlivých států pro klimatické rozhovory OSN, které právě probíhají v brazilském Belému. Učinilo tak pouze asi 100 zemí a předpokládané snížení emisí pro řešení klimatické krize nedostačuje.

Data o starožitnostech Britského muzea ukazují, že Anglie zaznamenala v roce 2024 až 1 446 objevů – v předcházejícím roce jich bylo 1 266.

Východní Anglie se s 388 nálezy v loňském roce ukázala jako klenotnice národa. Mnohé poklady objevili hledači s detektory kovů, jako je Emma Youell. Ta odhaduje, že už našla tisíce artefaktů a označuje se za „velkou milovnici historie“. Nálezy z roku 2024 poprvé zahrnují dva předměty, které splňují novou definici pokladu. Dříve se za poklad považoval výrobek starý nejméně 300 let, vytvořený alespoň částečně z drahých kovů, jako je zlato nebo stříbro. Od července 2023 se definice rozšířila na předměty staré alespoň 200 let. Předměty mají být mimořádného historického, archeologického nebo kulturního významu, bez ohledu na to, z jakého druhu kovu jsou vyrobeny.

První nově definovaný poklad se našel v anglickém „hlavním městě pokladů“ Norfolku, kde bylo v roce 2024 nalezeno 138 historických cenností – nejvíce ze všech hrabství. Zde byla nalezena římská lampa ze slitiny mědi ve tvaru nohy v sandálu. Skupina studentů ji objevila v Kentu při průzkumu místa, o kterém se předpokládá, že bývalo malou římskou pevností. Podle systému Portable Antiquities Scheme se jedná o první známý exemplář svého druhu nalezený v Británii.

Emma říká, že od doby, co s tímto koníčkem před 12 lety začala, je venku skoro každý víkend. Čtyřiatřicetiletá žena z Kentu byla nejmladší ve své skupině hledačů kovů a jednou z mála žen. Nyní vidí, jak se zapojuje stále více žen a mladých lidí.

Zinek pokrývá přibližně 80 % pařížských střech. Mnoho z nich pochází z 19. století a jejich pravidelná údržba a oprava vyžaduje specifické dovednosti. I proto byly v roce 2024 zařazeny na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Pařížští pokrývači zápis na seznam vítají, zároveň ale čelí problémům, které se s tímto pařížským unikátem pojí.

Paříž má nejvyšší nadměrnou úmrtnost v důsledku horka ze všech evropských měst. Už v roce 2003 zde během mimořádně silné vlny veder zemřelo více než 700 lidí a město se připravuje na to, že do roku 2032 mohou teploty dosahovat až 50 °C.

V horkých dnech se zinkové střechy mohou snadno zahřát až na 80 °C. Trpí nejen již zmínění pokrývači, ale také ti, kteří přímo pod střechami žijí. Server Euronews cituje obyvatelku Paříže, která v jednom z podkrovních bytů bydlí a popisuje, jak se naučila během horkých dní zakrývat okna peřinami, aby byla teplota uvnitř alespoň trochu snesitelná.

Server Smithsonian cituje architekta Raphaëla Ménarda, který říká, že zinek se sice na slunci zahřívá, ale je světlý, a proto odráží velké množství slunečního záření. S ventilací a správnou izolací pod plechy tak může být funkční. Jelikož však přidání izolace často znamená i mírnou změnu sklonu střech, někteří úředníci blokují podobné žádosti s odůvodněním, že by to narušilo pařížskou estetiku.

Architekt Tim Cousin je však optimistický a jako další variantu řešení zmiňuje instalaci zelených střech nad ty zinkové. Zatím se podle něj zdá, že tento přístup funguje – střechy zakryté zelení byly během tropických dní o několik desítek stupňů Celsia chladnější. Do panoramatu pařížských střech tak do budoucna k modrošedé možná ve větší míře přibyde i zelená. 

Server Euronews cituje údaje Evropské spotřebitelské organizace, podle kterých se v Evropské unii každoročně vyprodukuje téměř 59 milionů tun potravinového odpadu. Každé vyhozené jídlo znamená také plýtvání zdroji, které byly použity na jeho výrobu, přepravu a uchování – a to včetně paliva, vody, půdy, práce, hnojiv a obalů.

Méně se také ví, že potraviny, které se rozkládají na skládkách, produkují značné množství metanu – tedy plynu, který významně přispívá ke skleníkovému efektu. Podle Bena Ashmora z charitativní organizace FareShare bylo během let 2021 a 2022 jen ve Velké Británii tímto způsobem vyprodukováno kolem 18 milionů tun emisí skleníkových plynů.

Výhoda mražených potravin je v tomto ohledu zřejmá – mají mnohem delší trvanlivost, takže není třeba je tak rychle vyhazovat. Podle serveru Nutricomms je také zejména v případě zeleniny při správném skladování možné uchovat větší procento živin a vitamínů, což většina lidí neví.

Podle průzkumu dává téměř 60 % Britů přednost nákupu mražených potravin, aby předešli plýtvání, následuje Itálie s 50 %, Francie s 49 % a Německo se 44 %. O něco menší část spotřebitelů pak zmiňuje, že mražené potraviny přispívají k větší udržitelnosti potravinového průmyslu.

V souvislosti s rostoucí oblibou mražených potravin se zároveň vede debata o co nejudržitelnějším způsobu jejich skladování. Nedávná studie centra Campden BRI zjistila, že zvýšení teploty mrazáku o 3 °C – tedy ze současných –18 °C na –15 °C – potravinám výrazněji neškodí a zároveň vede ke značné úspoře energie.

Jde o takzvané nanoprotilátky, které byly poprvé objeveny na počátku 90. let 20. století, když belgičtí vědci zkoumali imunitní systém velbloudovitých. Tyto specifické protilátky jsou až desetkrát menší než běžné protilátky a mají odlišnou strukturu. Právě to může být podle vědců při léčbě poruch mozku klíčové, protože to může pomoci omezit vedlejší účinky léků.

Server Good News Network cituje doktora Pierra-Andrého Lafona z francouzského Centre National de la Recherche Scientifique (CNRS), podle kterého je u nanoprotilátek menší riziko, že se v mozku takzvaně navážou mimo předpokládaný cíl. Dále zmiňuje také fakt, že se nanoprotilátky dají snáze vyčistit a upravit, než protilátky běžné.

Podle webu Science Alert, se už delší dobu vědělo, že nanoprotilátky dokáží pomoci například při léčbě žloutenky typu A a B, covidu-19 či HIV. Předpokládalo se však, že při léčbě mozku budou neúčinné, protože se do něj jednoduše nedokážou dostat dřív, než je lidské tělo vyloučí.

Nová studie ale dokázala opak, a podle Philippa Ronarda z CNRS se tak otevírá nová éra biologické léčby mozku. Ačkoli – jak vědci sami uznávají – od tohoto prvotního objevu k uvedení prvního léku založeného na nanoprotilátkách povede ještě dlouhá cesta.