Při záznamech o rekordním oteplování Arktidy už vědcům nestačí ani dosavadní škála grafů

Vaulted Deep řeší podle serveru The Wall Street Journal klimatickou krizi jinak než většina „zelených“ startupů. Nezachytává uhlík z komínů nebo ze vzduchu. Místo toho zpracovává biologický odpad – kravský hnůj, odpadní vody i zbytky zemedělských plodin. Z těch vytváří hustou kaši, kterou pumpuje až 1500 metrů pod zem, do uzavřených vrstev horniny. Směs uložená bez přístupu kyslíku se nerozkládá a neuvolňuje CO₂ ani metan – dva hlavní plyny zodpovědné za oteplování planety.

„Jinak by odpady hnily na skládce, odtékaly do řek nebo se jen tak rozmetaly na pole. Při tom všem vznikají emise – a často i znečištění spodní vody,“ vysvětlila pro server Semiconductors Insight šéfka firmy Julia Reichelstein.

Cena za jednu tunu takto uloženého uhlíku se pohybuje kolem 350 dolarů, takže hodnota smlouvy může přesáhnout 1,7 miliardy. Microsoft ale konkrétní podmínky zatím nezveřejnil – pravděpodobně vyjednal nižší cenu. Už letos v dubnu firma uzavřela podobnou dohodu se společností AtmosClear, která odstraní přes 6 milionů tun CO₂.

Třídenní festival nabídnul vířivky, mobilní BDSM kluby, vystoupení tanečnic i legendární hru butt-plug bingo. Vstupenky začínaly na 250 dolarech, podle některých názorů ale nejvyšší cenu zaplatili obyvatelé Allingtonu: museli snášet hodiny hlasitého sténání, které se s ozvěnou neslo po okolí. Píše o tom server Vice.

„Každoročně je to ve vesnici téma číslo jedna,“ řekl jeden z místních. „Někdo si myslí, že návštěvníci jsou dospělí a můžou si dělat, co chtějí, spousta lidí z toho ale radost nemá. Je to trochu nechutné a oplzlé, ne?“

Jiní byli méně diplomatičtí a mluvili o „ohlušujících orgasmech“ a ostudné pověsti Allingtonu. „Začíná se o nás mluvit jako o hlavním městě swingers kultury a to opravdu nechceme,“ zaznělo mimo jiné.

Organizátor festivalu Matthew Cole tvrdí, že akce je nepochopená. Účastníci jsou podle něj ohleduplní a často zodpovědnější než běžní návštěvníci nočních klubů. Swingathon má být hlavně o svobodě a bezpečném prostoru pro zkoumání sexuality.

Server New York Post uvádí, že festival vznikl v roce 2020 a každoročně roste. Láká hlavně vyznavače alternativních sexuálních praktik, včetně BDSM, fetišismu, nemonogamie a v poslední době také příslušníky queer komunity. Koupit tu mimo jiné můžete spodní prádlo, hračky, bičíky i lubrikanty.

Místním ale vadí především místo a načasování. „Nikdo tu sex nezakazuje,“ říká jeden z nich. „Jen ho nechceme slyšet přes okno při večeři.“

Tým z Pekingského technologického institutu vyvinul podle serveru South China Morning Post zatím nejlehčí ovládací rozhraní kompatibilní s hmyzem – váží pouhých 74 miligramů. Přístroj je upevněný přímo na včelích zádech a do mozku se napojuje pomocí tří extrémně tenkých jehliček. V laboratorních testech včely reagovaly na slabé elektrické impulzy s devadesátiprocentní spolehlivostí. Uměly zatáčet, zpomalovat, couvat i měnit směr letu.

Podle výzkumníků jsou včely pro podobnou technologii jako stvořené. Bez potíží unesou až osmdesát procent vlastní váhy – třeba v podobě nektaru – a zvládnou uletět i několik kilometrů. Díky tomu snadno zvládnou létat i s elektronickým zařízením potřebným k ovládání.

Ačkoliv to celé zní jako technologický zázrak, má to zatím zásadní háček – včely musí být fyzicky připojené k externímu zdroji energie. Vědci totiž podle serveru futurism.com zatím nenašli baterii, která by byla dost lehká a zároveň výkonná, aby ji včela unesla za letu. Testovaná 600mg baterie je stále příliš těžká. Další problém? Někdy se včely zkrátka rozhodnou ignorovat pokyny. Pokud nechtějí spolupracovat, čip je k tomu nedonutí.

Tým přesto plánuje další vylepšení. Vědci mluví o možném využití včelích kyborgů při pátracích a záchranných akcích, v boji proti drogám nebo v boji proti terorismu.

Příběh začal v roce 2022, tři dny po narození malého Louieho. Brown popřel, že by byl otcem a požádal o test otcovství. Matka dítěte Chelsea Millar neměla pochybnosti, když ale výsledek testu vyšel negativní, úřady případ uzavřely. Informoval o tom web Vice.

Chelsea se ale nechtěla vzdát. Přesvědčila Brownovu matku, aby podstoupila vlastní test přes soukromou laboratoř. A ten jednoznačně potvrdil, že Louie je její biologický vnuk. V tu chvíli bylo jasné, že něco není v pořádku.

Vyšetřování pak odhalilo bizarní podvod. Ukázalo se, že Brown se obrátil na svou příbuznou, která ho spojila s laboratorním technikem Robertem Patelem. Ten se s klidem nechal otestovat místo něj, podepsal se falešným jménem a orazítkoval zprávu, která měla celý podvod legalizovat. Jenže udělal chybu – při testu použil vlastní sliny.

Když vyšetřovatelé zjistili, že test odpovídá Patelovi, ne Brownovi, bylo po všem. Oba se přiznali k podvodu – Brown dostal 50 týdnů vězení, Patel 33. Nižší trest zřejmě dostal proto, že neexistovaly žádné důkazy, že by za svou „pomoc“ obdržel finanční odměnu. Zato Chelsea kvůli nim málem přišla o výživné v hodnotě téměř tří miliónů korun.

„Tohle není jen osobní selhání – je to selhání systému,“ řekla pro The Sun. „Pacienti mají právo cítit se bezpečně, zvlášť v tak citlivých chvílích jako je určení otcovství.“

Případ ukazuje, že i s DNA testem se dá manipulovat – a že někteří lidé raději zfalšují realitu, než aby se postavili vlastní odpovědnosti.

Za nápadem stojí podle serveru Independent lékař a labouristický poslanec Simon Opher. Ten už dříve zkoušel pacientům s mírnou až střední depresí „předepisovat“ zahradničení nebo návštěvy stand-up vystoupení. Teď přichází s fotbalem. „Není to jen o sportu. Je to o sdíleném zážitku, radosti, skandování z tribun, o tom, že člověk na chvíli zapomene na vlastní starosti a stane se součástí něčeho většího,“ vysvětluje. Informoval o tom britský deník The Independent.

Program nazvaný Fotbal na předpis odstartuje v srpnu a poběží celou sezónu. Pacienti z okolí stadionu The New Lawn v Nailsworthu dostanou možnost jít zdarma na domácí zápas – klub vstupenky věnuje. Forest Green je známý jako první veganský a uhlíkově neutrální fotbalový klub na světě. Vede ho Dale Vince, podnikatel v oblasti zelené energie, který teď chce své působení rozšířit i do oblasti péče o duševní zdraví: „Muži často o svých problémech nemluví. Fotbal je může vytáhnout z ulity.“

Podle doktora Ophera je sociální izolace stejně škodlivá jako kouření dvaceti cigaret denně. Jenže běžná psychologická pomoc je nedostupná – čekací lhůty se počítají na měsíce. A tak v Británii bere antidepresiva přes 8,7 milionu lidí. „Pro těžké případy jsou léky samozřejmě nepostradatelné,“ vysvětluje Opher. „Ale většina pacientů má lehčí potíže – a těm často víc pomůže smích, hlína nebo stadion.“

V pannonhalmském klášteře, zapsaném na seznamu UNESCO, uchovávají nejstarší sbírku knih v zemi. Jenže letos se mezi regály objevil nezvaný host – brouk knihomol, konkrétně druh známý jako červotoč chlebový. Obvykle se vyskytuje ve starých kredencích někde mezi kořením a moukou, tentokrát se ale usadil v literatuře. Jak píše agentura AP, důvod je nasnadě – chutnají mu škrobová lepidla ve vazbách.

Zaměstnanci knihovny si škůdců všimli náhodou. Nejdřív je znepokojil nezvyklý prach na policích, pak objevili díry v hřbetech knih a nakonec i stopy vyhlodaných tunelů přímo na stránkách. Proto spustili rychlou akci: desetitisíce knih je potřeba vyndat z polic, hermeticky zabalit do pytlů a připravit na šestitýdenní pobyt v prostředí naplněném čistým dusíkem.

Brouci byli nalezeni v části knihovny, kde je přibližně čtvrtina z celkového množství 400 000 svazků, které opatství vlastní. „Nikdy jsme se nesetkali s tak masivním napadením,“ říká restaurátorka Zsófia Edit Hajdu. „Musíme ošetřit celou sbírku najednou.“

Dobrá zpráva je, že ty nejvzácnější svazky – rukopisy z doby před vynálezem knihtisku – byly uloženy odděleně a knihomol se k nim nedostal. I tak ale každé poškození sbírky podle ředitelky knihovny Ilony Ásványi bolí: „Přestože od některých titulů existuje víc výtisků, zničená kniha vždycky znamená ztrátu části kulturní paměti.“

Jak píše server Hungary Today, za invazí podle odborníků částečně stojí i klimatická změna. Vyšší teploty umožňují broukům dokončit více vývojových cyklů za rok, což zvyšuje riziko podobných napadení.

Benediktinská řehole, kterou se klášter řídí už patnáct set let, ukládá svým členům pečovat o veškerý majetek s takovou úctou, jako by šlo o posvátné nádoby používané při bohoslužbách. Pro mnichy to teď znamená jediné – pokusit se zachránit každou stránku.

Romantické příběhy si dlouho nesly nálepku jednodušší četby, kterou mnozí odsouvali na vedlejší kolej. V poslední době se ale tento žánr mění na společenský jev, podporovaný novými knihkupectvími zaměřenými výhradně na lásku, online komunitami a akcemi, které spojují čtenářstvo s autorstvem.

V knihkupectvích jako Lovestruck v Cambridge v americkém státě Massachusetts nebo The Ripped Bodice v Brooklynu a Los Angeles se konají večery s autory, tematické knižní kluby i romantická stand‑up vystoupení. Při nich se návštěvníci navzájem seznamují, sdílejí doporučení a vyměňují si kontakty – při tom všem si také můžou vychutnávat koktejly v příjemné atmosféře, popisuje server AP News.

Zakladatelstvo takových obchůdků poukazuje na to, že tyto knihy nabízí nadějné příběhy, emocionální uspokojení a rozmanitost. Hrdinové z různých prostředí, subžánry od hockey romance přes LGBTQ+ až po prison planet romance – všechny tyto příběhy nacházejí své publikum díky zábavě i útulným knihkupectvím, jež berou lásku vážně. Podle odbornic na žánr je klíčové jedno: happy ending. „Romantická linka musí končit šťastně – nebo alespoň na dobré notě. V tom mají spisovatelé a čtenáři jasno,“ říká Elizabeth Michaelson  Monaghan, editorka a autorka z New Yorku.

Romantické čtení přináší pocit bezpečí a optimismus, což čtenářstvo vítá, obzvlášť po covidovém období. Právě pandemie zvýšila poptávku po útěšných příbězích, které se pro mnohé staly emocionální záchrannou vestou. Podle společnosti Circana, která se zabývá spotřebitelskou analytikou, stoupl roční prodej tištěných romantických románů mezi roky 2020 a 2023 z 18 milionů na 36 milionů, uvedl v roce 2024 britský The Guardian. Za stejnou dobu vzrostl počet knihkupectví zaměřených na romantické knihy v USA z pouhých dvou na nejméně patnáct a několik dalších v Kanadě a Austrálii.

Zásadní je tak nejen samotné čtení, ale i sociální aspekt těchto knih – fanoušci tohoto žánru často popisují, jak je knihy přivedly k novým přátelstvím a komunitám, které jim pomáhají překonat osamělost a podporují jejich duševní pohodu. Tematicky laděná knihkupectví se tak stávají místy nejen literární radosti, ale i emocionální podpory.

Student měl prostřednictvím volně dostupných AI nástrojů vytvořit pornografické deepfake snímky přibližně 20 až 30 žen – zejména spolužaček a učitelek – bez jejich souhlasu, píše server Hong Kong Free Press (HKFP).

Podle zákona o ochraně osobních údajů je zveřejnění osobních dat bez souhlasu trestným činem, pokud může dané osobě nebo její rodině způsobit újmu. Úřad označil počínání studenta za potenciálně trestné a bude dále vyšetřovat jeho motivy a rozsah činu.

Podle několika anonymních účtů na Instagramu se incident odehrál už v únoru, kdy bylo na studentově notebooku nalezeno přes 700 explicitních AI generovaných obrázků. Student měl údajně oslovit několik obětí s omluvou, osobně se však omluvil pouze dvěma z nich. Také zlehčoval celkový počet zasažených – uváděl, že šlo jen o pět žen, informuje web People.

Univerzita jednání studenta zpočátku interně nijak nepostihla. V březnu vedení školy uvedlo, že její právníci neshledali porušení školních předpisů. V červnu však HKU studentovi zaslala oficiální varování a požadovala omluvu zasaženým ženám. Zároveň podnikla kroky na podporu studentek, včetně úprav studijního režimu.

Navzdory těmto opatřením však oběti ve svém dopise zveřejněném na Instagramu napsaly, že kvůli prvotní nečinnosti školy byly nuceny nejméně čtyřikrát navštěvovat stejnou výuku jako podezřelý, což jim způsobilo psychické potíže, uvádí NBC News.

Případ vyvolal širší debatu o tom, jak snadné je zneužít umělou inteligenci k vytváření intimních deepfake snímků bez souhlasu a jak pomalu na to reaguje legislativa. V případě, že se globálně nezpřísní pravidla na ochranu před zneužitím AI technologií, hrozí, že podobné incidenty budou přibývat a oběti zůstanou bez dostatečné právní ochrany.

Zařízení propojuje osobní údaje jako věk, váhu či životní návyky s umělou inteligencí, která podle výrobce dokáže spočítat zbývající dobu do konce života. Stolní hodiny jsou společným dílem Michaela Stevense a internetového obchodu Inq Factory. Předlohou výrobku je však stejnojmenná aplikace Death Clock (pro iOS a Android) od Brenta Fransona, uvádí web Digitec.

Hodiny, které svým vzhledem připomínají nyní již retro přístroje z konce 20. století, mají na přední straně vepsaný latinský nápis „OMNES VULNERANT, ULTIMA NECAT“ („Všichni zraňují, poslední zabíjí“), jenž má podtrhovat filozofický charakter zařízení.

Prodejce na svých stránkách zdůrazňuje, že hodinky nejsou přesným nástrojem, ale spíše orientačním odhadem založeným na odpovědích uživatele: „Jde pouze o odhad na základě odpovědí z průzkumu. Má sloužit jako podnět k zamyšlení, nikoli jako přesná předpověď délky vašeho života.“ Navíc je predikce délky života stále značně nejistá – náhodné události ji mohou zásadně ovlivnit.

Jedním z deklarovaných cílů produktu má být motivace ke změně životního stylu. Algoritmus zařízení však může vyvolat zbytečný stres. Pravidelné sledování předpokládaného času úmrtí může negativně ovlivnit psychiku a vést k iracionálním rozhodnutím či pocitu tlaku vyvolanému čísly a výpočty. Toho si jsou výrobci vědomi, a proto na stránky Inq Factory přidali i varování s odkazem na linku pomoci.

„Pokud vás myšlenky na smrt příliš pohltí, nebo pokud se začnete cítit přetíženi nebo se vám bude zdát, že to sami nezvládnete, vyhledejte pomoc,“ doporučuje server. Zatímco technologické řešení na první pohled láká, stále zůstávají otevřené otázky týkající se odpovědnosti a psychologických dopadů.

Pokud se cítíte psychicky přetížení nebo máte potíže zvládat stres, neváhejte vyhledat pomoc. Více informací a podporu najdete třeba na stránce linkapsychickepomoci.cz.