U kanadských břehů žijí v oceánu vlci. Živí se mořskými tvory a dokáží plavat hodiny

Dlaždice z koupelny, kde Armin Meiwes zabil a snědl svou oběť za 120 dolarů. Dopis od britského vraha Dennise Nilsena za 50 liber. Údajné vlasy Charlese Mansona – cena na vyžádání. Trh s murderabiliemi – sběratelskými předměty spojenými se zločinem – není jen podivnou podkategorií true crime fandomu. Je aktivním černým trhem, jehož hlavní platformou jsou uzavřené facebookové skupiny.

Jedním z nejviditelnějších jmen komunity je Nico Claux, přezdívaný „Upír z Paříže“. Odseděl si sedm let za vraždu a kanibalismus. Dnes vystavuje sbírku murderabilií v Londýně, fotí se s fanoušky a vzpomíná na své dopisování s japonským kanibalem Isseiem Sagawou. Ten ho žádal, aby ho nechal sníst jeho švédskou přítelkyní. „Odmítla. Řekl jsem mu, že zůstaneme jen přátelé,“ říká Claux s klidem.

V komunitě působí i Andrew Dodge, sběratel, který píše vrahům, navštěvuje je v celách smrti a provozuje podcast Unforbidden Truths. Tvrdí, že většina sběratelů pachatele neobdivuje, jen se snaží porozumět temným stránkám lidské mysli. „Veřejnost si myslí, že zločincům stavíme pomníky. Ve skutečnosti nás jen zajímá, co se děje v jejich hlavách.“

Trh s morbidními suvenýry se ale potýká s podvody. Falešné dopisy, podepsané portréty bez ověření, smyšlené identity prodávajících. „Přišel jsem o šest až sedm tisíc dolarů,“ přiznává Dodge. I přes možnost narazit na podvodníky, jsou skupiny pro sběratele murderabilií oblíbené a vládne v nich přátelská atmosféra. Příspěvky jsou plné srdíček a pochval typu „rare“, „cool“ nebo „never seen this before.“ Na etické spornosti této zábavy to ale nic nemění.

Na jezu Weerdsluis ve městě Utrecht byla umístěna podvodní kamera, která snímá dění v řece. Živý přenos běží na webu a každý, kdo zahlédne rybu, může kliknout na tlačítko. To odešle snímek správcům – když se ryb nahromadí dostatečné množství, vodohospodáři otevřou propust na jezu. Ryby tak mohou pokračovat dál ke svým trdlištím.

Projekt vznikl jako nápad ekologického konzultanta Marka van Heukeluma, který chtěl usnadnit migraci sladkovodních druhů ryb, jako jsou cejni, štiky nebo okouni. V jarním období se totiž jez neotevírá tak často, jak by ryby potřebovaly, protože na řece je menší lodní provoz. Když se pak ve vodě začnou ryby hromadit u zavřené propusti, stávají se snadnou kořistí predátorů.

Co mělo být praktickým ekologickým řešením, se ale proměnilo v nečekaný internetový hit. Miliony lidí z celého světa sledují přenos, kde většinu času není vidět nic víc než bubliny a zelenavá voda. Když se ale obrazem mihne ryba, napětí vzroste – na kliknutí diváka někde opravdu čeká živý tvor.

Podle ekoložky Anny Nijs z utrechtské radnice si projekt získal fanoušky i díky ambientní atmosféře. „Lidé nám píší, že je to uklidňuje. Baví je pozorovat vodu a zároveň vědí, že tím můžou skutečně pomoct,“ říká.

Kodaňský think tank 21st Europe navrhuje vybudovat síť vysokorychlostních vlaků Starline napříč celým kontinentem. Má propojit většinu hlavních evropských měst včetně Londýna, Kyjeva nebo Istanbulu a změnit obraz Evropy ze soustavy vzdálených metropolí v propojenou oblast.

Vlaky Starline mají jezdit rychlostí až 400 kilometrů v hodině – z Helsinek do Berlína by se dalo dostat za pět hodin a Kyjev s Berlínem by spojovala frekventovaná denní linka. Jedním z cílů projektu Starline je vyhnout se nejčastějším nešvarům současných železnic, jako jsou odlišné standardy napříč jednotlivými linkami, složité přestupy i zastaralá nádraží – a nabídnout sjednocený a přívětivý systém inspirovaný metrem.

Zbudování sítě Starline má také ekologický rozměr. Vysokorychlostní železnice totiž vypouští až o 90 % méně emisí než letadla a podle autorů projektu by mohla zásadně pomoct Evropské unii dosáhnout vytyčených klimatických cílů do roku 2050.

Síť Starline má být veřejně financována a provoz by měli dostat na starost národní železniční dopravci pod dohledem nového evropského železničního úřadu. Jako inspirace projektu posloužily japonské šinkanzeny nebo skandinávská letiště – rychlé, efektivní a zároveň ikonické. Podle autorů je reálné síť vybudovat, pokud se podaří spojit politiky, designéry a průmysl.

 „Vzhledem k tomu, že přerušení přístupu k TikToku se týká digitálních práv občanů, svobody projevu a přístupu k informacím, měl by být proces transparentní,“ řekla podle serveru Balkan Insight Orkidea Xhaferraj z albánské organizace Centrum pro vědu a inovace.

„Úplný zákaz platformy je extrémním omezením práva na svobodu projevu a přístupu k informacím. Úplné pozastavení činnosti platformy má dopad na legitimní projevy všech uživatelů a omezuje jakoukoliv diskuzi a přístup k různým zdrojům informací,“ uvedla organizace Safe Journalists Network.

Podle ní by měla vláda místo úplného zákazu přistoupit například k moderaci obsahu, věkovému omezení nebo osvětě, která by uživatele vzdělávala.

O úplném ročním zákazu populární platformy rozhodla Tirana na začátku března. Vláda k rozhodnutí přistoupila mimo jiné v reakci na incident z loňského listopadu, kdy v potyčce jeden teenager zabil druhého. Podle vlády spor začal právě na TikToku. Čínská společnost ByteDance vlastnící platformu ale uvedla, že nenašla důkazy, že by pachatel či oběť měli na sociální síti účet.

Od jižního kontinentu se v lednu odtrhla obrovská masa ledu, velká zhruba jako Praha a sousední Říčany dohromady. Díky uvolnění ledovce se lodím otevřela nová část Bellingshausenova moře i jeho do té doby nedostupné dno.

Vědce překvapily třeba mimořádně velké nohatky, které svým tvarem připomínají suchozemské sekáče. Daří se tam i korýšům, vědci možná objevili i úplně nový druh.

„Nečekali jsme, že najdeme tak krásný a prosperující ekosystém. Podle velikosti živočichů můžeme usuzovat, že skupiny, které jsme pozorovali, tady žijí už desítky, možná i stovky let,“ chválí si Patricia Esquete z portugalské Universidade de Aveiro.

I když výzkum přináší zajímavé výsledky, radost z nich kazí okolnosti odtržení ledovce. To je sice u ledových šelfů naprosto běžné. Klimatická změna ale proces zrychluje a ledovců v celém světě rekordně ubývá.

 „Víme, jaké jsou potřeby Poláků v oblasti bydlení, a vycházíme jim vstříc. Ještě letos chceme vyčlenit 2,5 miliardy zlotých na přímé dotace obcím, které budou stavět obecní a nízkonákladové nájemní byty,“ řekl podle polského Business Insider ministr rozvoje Krzysztof Paszyk.

Server televize TVN24 napsal, že řešení letos umožní financování až 15 tisíc sociálních a obecních bytů. Návrh zákona počítá také s podporou výstavby a rekonstrukce veřejných vysokých škol. Částka vynaložená na podporu bydlení ale může přesáhnout i dvě a půl miliardy zlotých. Podle místopředsedy vlády a ministra národní obrany Władysław Kosiniak-Kamysz by to mohlo být až pět miliard zlotých, tedy asi 30 miliard korun.

Výstavbu sociálních bytů v Česku podporuje například Platforma pro sociální bydlení. Podle Zprávy o vyloučení z bydlení se až 62 tisíc českých domácností nachází v bytové nouzi.

V Česku je v průměru třeba 13,3 hrubých ročních mezd na pořízení vlastního nového bytu. To je nejvíce z celé Evropy. Praha je zároveň v tomto ukazateli druhou nejméně dostupnou evropskou metropolí po nizozemském Amsterodamu. Vyplývá to z dat Property Indexu technologicko-poradenské společnosti Deloitte.

„Yaren obvykle přilétá na začátku března, a když se neobjevil, obával jsem se, že se mu něco stalo,“ řekl Yilmaz listu Türkiye Today. „Týden jsem se strachoval a myslel na nejhorší. Ale naštěstí se Yaren vrátil. Dnes ráno přiletěl k mé lodi a snědl rybu, kterou jsem mu přinesl,“ vyprávěl novinářům.

Letos už počtrnácté přiletěl čáp Yaren k jezeru Uluabat, aby zahnízdil na přídi Yilmazovy rybářské lodi. A jako každý rok musel předtím urazit 2500 kilometrů dlouhou cestu ze zimního hnízdiště v subsaharské Africe. Čápi létají na zimu do Afriky buď cestou přes Balkán, Řecko a Turecko nebo přes Gibraltar. A na jaře se opět vrací, aby zahnízdili a vyvedli mláďata.

Vesnice Eskikaraagac je součástí Evropské sítě čapích vesnic (European Stork Villages Network). Tato organizace mapuje místa, kde čápi hnízdí.

Pouto mezi místním rybářem, kterému se přezdívá strýček Adem, a čápem v Turecku zaujalo i politickou elitu. „Přišlo jaro, stesk je pryč. Dojemné shledání se znovu uskutečnilo,“ napsal Ibrahim Yumakli, turecký ministr zemědělství a lesnictví, na síť X. „Strýček Adem a Yaren jsou zase spolu,“ raduje se ministr.

„Je to krásná připomínka významu přírody, přátelství a hlubokých vazeb, které mohou překonat druhové bariéry,“ rozplýval se list Türkiye Today. „Pro ty, kteří mají to štěstí být svědky tohoto každoročního setkání, je to hřejivý pohled, který nepřestává inspirovat a těšit,“ dodávají média k příběhu, který bere za srdce nejen místní obyvatele, ale i milovníky přírody po celém světě.

NewJeans se stala jednou z nejúspěšnějších jihokorejských popových kapel v roce 2022, kdy se dostala na vrchol domácí hitparády s debutovým singlem „Attention“. Mezinárodního úspěchu dosáhla o necelý rok později s EP „Get Up“ (obsahujícím crossoverový hit „Super Shy“), které se dostalo na první místo amerického žebříčku Billboard 200. V roce 2023 byly NewJeans osmou nejprodávanější kapelou na světě a v loňském roce si odnesly nominaci na cenu MTV za nejlepší skupinu.

Rozhodnutí soudu je posledním zvratem jejich právní bitvy s nahrávací společností Ador, dceřinou společností Hybe, která stojí za managementem k-popových kapel. NewJeans a Ador jsou ve sporu od loňského srpna, kdy Hybe údajně vyhnala mentora NewJeans, Min Hee-Jina, píše BBC.

Pět členek kapely –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Minji, Hanni, Danielle, Haerin a Hyein –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v posledních měsících pokračovalo v prosazování své nezávislosti. Založily si nový účet na Instagramu pod názvem „jeanzforfree“. Uvedly také, že budou bojovat za zachování svého jména i kariéry a zůstanou „NewJeans srdcem“, i kdyby boj proti Adoru prohrály. K rozhodnutí soudu uvedly, že ho respektují, ale samozřejmě se proti němu odvolají.

Podle serveru Euronews je publikace rozdělena do tří samostatných částí. První s názvem „Chránit se“ má zvýšit solidaritu, pokud jde o ochranu sebe a svých nejbližších, a je v ní seznam věcí pro přežití. Doma by podle příručky měl mít každý nejméně šest litrů balené vody, deset konzerv, baterie a svítilnu pro případ výpadku proudu. Další část podrobně popisuje co dělat v případě bezprostředního ohrožení a poslední část vysvětluje, jak se přihlásit do záložních sil, ať už vojenských, nebo komunálních. „Cílem dokumentu je zajistit odolnost obyvatelstva vůči všem typům krizí, ať už přírodních, technologických, kybernetických nebo bezpečnostních,“ uvádí se v prohlášení vlády.

Francouzská vláda se k tomuto kroku nechala inspirovat zeměmi na severu Evropy. Například Švédsko má v tomto ohledu dlouholetou tradici, brožuru s názvem „Když přijde krize nebo válka“ vydává už od 2. světové války. Loni v listopadu se dočkala nejnovější aktualizace. Najdeme v ní rady ohledně teroristických útoků, pandemických i environmentálních hrozeb, ale i konvenční války. Pokrývá rovněž psychologické aspekty, další její sekce je zaměřená na případné útoky jadernými zbraněmi.

Oznámení o distribuci příručky pro přežití vyvolalo na francouzském internetu kritiku. Mnozí ji označují za plýtvání penězi, někteří ji přirovnávají k brožurám z dob studené války a jiní píší: „Přestaňte vytvářet atmosféru strachu a úzkosti.“