Urbanistické guilty pleasure: Server mapuje změny městské krajiny

Astronomové ve středu oznámili, že objevili masivní planetu obíhající kolem malé hvězdy, což je bizarní spojení, které vědce zarazilo. Většina hvězd v Mléčné dráze jsou malí červení trpaslíci jako TOI-6894, která má pouze 20 % hmotnosti našeho Slunce. Dosud se ale nepředpokládalo, že by tak malé a slabé hvězdy mohly poskytovat podmínky potřebné pro vznik a hostitelství obrovských planet.

Vědeckého objevu si všímá americká stanice CBS. Podle vědců se jedná o nejmenší dosud známou hvězdu, kolem které obíhá planety typu plynného obra. Planeta má o něco větší poloměr než Saturn, ale jen poloviční hmotnost. Kolem své hvězdy oběhne za něco málo přes tři dny.

Astronomové objevili planetu při pátrání mezi více než 91 000 červených trpaslíků s nízkou hmotností, které pozoroval vesmírný teleskop NASA TESS. Její existenci pak potvrdily pozemní dalekohledy, včetně chilského Very Large Telescope.

„Skutečnost, že tato hvězda hostí obří planetu, má velký význam pro celkový počet obřích planet, které podle našich odhadů existují v naší galaxii,“ uvedl ve svém prohlášení spoluautor studie Daniel Bayliss z britské Warwick University.

„Opravdu nechápeme, jak může hvězda s tak malou hmotností vytvořit tak masivní planetu! To je jeden z cílů hledání dalších exoplanet. Nalezením planetárních systémů odlišných od naší sluneční soustavy můžeme testovat naše modely a lépe pochopit, jak se naše vlastní sluneční soustava zformovala,“ dodává další spoluautor, Vincent Van Eylen z University College London.

Objev obří planety obíhající kolem hvězdy malé velikosti je posledním z řady nedávných nebeských objevů. Minulý měsíc americká trojice pátrající po nepolapitelné „planetě devět“ (tedy hypotetické deváté planetě Sluneční soustavy) uvedla, že narazila na něco, co se zdá být novou trpasličí planetou ve vnějších částech sluneční soustavy. Nový objekt, pojmenovaný 2017 OF201, má podle preprintové studie průměr zhruba 430 kilometrů, takže je třikrát menší než Pluto.

V květnu také mezinárodní tým oznámil, že nově nalezený nebeský objekt –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ možná hvězda, dvojice hvězd nebo něco úplně jiného –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vysílá rentgenové záření ve stejné době, kdy vysílá rádiové vlny.

Videozáznamy incidentu ukazují, jak se obrovský sloní samec krátce zastavil před obchodem, který se nachází u hlavní silnice poblíž národního parku Kchao Jaj na severovýchodě Thajska, a pak se celým tělem vnořil dovnitř.

Slon se zastavil před pultem obchodu, klidně chroupal občerstvení a ani se nehnul. Pracovníci národního parku se ho snažili marně odehnat. Slon podle obsluhy snědl asi devět sáčků sladkých rýžových sušenek, sendvič a několik sušených banánů. Ochránci zvířat obchodu slíbili zaplatit způsobenou škodu ve výši 800 bátů, tedy asi 530 korun.

Později slon vycouval z obchodu a chobotem stále držel tašku s občerstvením. Zanechal za sebou jen malé škody –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ blátivé stopy na podlaze a stropě obchodu. Při svačení nikomu neublížil.

Danaj Súkkantchačat, který pracuje v národním parku, uvedl, že slon jménem Plai Biang Lek je starý asi 27 let a pro lidi v okolí je známý tím, že navštěvuje lidské příbytky, kde si hledá potravu. Do obchodu se ale letos prý vydal poprvé.

Thajské Oddělení národních parků, ochrany přírody a rostlin uvedlo, že v zemi žilo loni odhadem 4000 slonů. Kvůli tomu, jak zemědělci ubírají stále více plochy lesů, se chobotnatci vydávají mimo svá teritoria a hledají potravu v civilizaci, což často vede ke střetům s lidmi.

Studie zveřejněné v časopise Science si všímá německý web Deutsche Welle. Autoři výzkumu analyzovali více než 800 vzorků odebraných z dávných ostatků v Kanadě a Argentině. Genomy bakterií ze vzorků byly rekonstruovány, analyzovány a datovány.

Studie ukázala, že bakteriální genomy patřily k odlišným větvím druhu lepromatóza na obou koncích kontinentu. Přestože je oddělovalo moře, oba genomy zůstaly geneticky podobné. To naznačuje, že se tento druh bakterií rychle rozšířil po Americe a pravděpodobně pokryl pevninu během pouhých několika set let.

Výzkum vedl Nicolas Rascovan, vedoucí oddělení mikrobiální paleogenomiky v Pasteurově ústavu ve Francii. On a jeho kolegové odhadují, že lepromatóza a leprae se oddělily od společného předka asi před jedním milionem let.

„Evropané měli ale velmi důležitý vliv tím, že přinesli tento nový druh [leprae], který v Americe chyběl,“ řekl Rascovan. To spolu s dalšími nemocemi zdevastovalo domorodá společenství a zesílilo vliv patogenů, které v oblasti kolovaly už před kolonizací.

Lepra postihuje lidi už tisíce let. Nemoc se projevuje mnohočetnými znecitlivujícími kožními lézemi. Pokud se neléčí, může vést k poškození nervů, svalové slabosti, ochrnutí a slepotě. Dnes lze lepru léčit antibiotiky, ale starověcí nemocní takovou možnost neměli.

Lepra je dodnes velmi rozšířené onemocnění. Ročně lékaři na celém světě evidují 200 000 případů. Podle údajů WHO hlásí ročně přes 10 tisíc nových případů Brazílie, Indie a Indonésie.

21letý Kyle Vazquez má téměř 75 000 sledujících. Upozornil na sebe videem z 29. dubna, kdy se před jednou restaurací polil vajíčky, pak ujel v autě a zanechal po sobě spoušť rozbitých vaječných skořápek – uvedli policisté. Podobný kousek pak zopakoval o den později, když na sebe před jinou restaurací vysypal kýbl fazolí. Informoval o tom web New York Post.

Policie také vyšetřuje případy, při kterých muž v květnu požádal o vstup do tří domů. Údajně chtěl použít toaletu. Po vstupu ale lidi uvnitř jejich domů začal natáčet, a to bez jejich vědomí a souhlasu. Podle policie tím vyvolával rozruch.

Muž byl v pondělí zatčen v Centereachu na Long Islandu a obviněn v osmi bodech obžaloby, včetně šesti bodů týkajících se nahrávání lidí bez jejich souhlasu píše agentura AP. Influencer zveřejnil videa těchto kousků spolu s mnoha dalšími na svém TikToku.

Vazquez byl v pondělí večer zadržený v domě svého kamaráda v Centereachu kvůli obvinění z nezákonného sledování a trestného činu ovlivňování a v úterý měl být obžalován u soudu v Islipu. Podle prokuratury a soudních záznamů obyvatel Coramu v úterý při obžalobě přiznal svou vinu a byl propuštěn na svobodu až do dalšího soudního jednání, které se uskuteční 30. června.

K nárůstu podle webu Axios výrazně přispělo přijetí zákonů legalizujících užívání marihuany v mnoha státech USA a její rozšířený prodej. Zároveň se mění pohled americké společnosti, která stále více přijímá marihuanu jako prostředek úlevy od chronické bolesti, stresu a dalších potíží.

List The Guardian píše, že stárnutí přináší své výzvy, fyzické i emocionální. Někteří lidé sázejí na konopí jako na způsob, jak tyto překážky překonat. Výzkum ukazuje, že starší užívají konopí především kvůli zdravotním problémům, jako je špatný spánek, bolest a duševní problémy, například úzkost.

Dr. Alison Moore, geriatrička a profesorka Kalifornské univerzity v San Diegu, tvrdí, že konopí bude hrát velkou roli ve zdravotní péči o starší pacienty. Problémem je, že současná věda nedokáže prokázat většinu důvodů, proč ho tato skupina chce užívat.

Napovědět by mohla studie z roku 2020, které se zúčastnilo 568 dospělých osob dotazovaných na geriatrické klinice. Tři čtvrtiny dotazovaných pak uvedly, že užívání marihuany považují za „poněkud“ nebo „velmi“ užitečné. Vědecké důkazy podporující tyto zdravotní přínosy jsou ale omezené. Intenzivnější je výzkum účinnosti konopí na neuropatickou bolest, spasticitu a nevolnost.

Kanabinoidy, jako je THC, se váží na receptory v endokanabinoidním systému těla, což vede k účinkům drogy. Tento systém udržuje homeostázu a reguluje metabolismus, ale s věkem se stává méně účinným, vysvětluje Angela Bryan, profesorka na Coloradské univerzitě v Boulderu, která studuje potenciální rizika a přínosy užívání konopí u starších dospělých. V důsledku toho se konopí metabolizuje pomaleji.

Geriatři proto volají po hlubším výzkumu a lepším vzdělávání lékařů i pacientů o účincích marihuany. Chtějí lépe pochopit možná rizika, například to, jak konopí ovlivňuje jiné léky. Zároveň varují, že marihuana může otupit smysly a zvýšit riziko nehod. Na to je obzvlášť důležité pamatovat, protože dnešní marihuana v USA obsahuje mnohem víc psychoaktivní látky THC než dříve.

Někteří lékaři a vědci teď podle listu Washington Post tvrdí, že by lidstvo mělo tyto nástroj použít k potlačení komárů. Lidé by přestali trpět malárií, horečkou dengue, virem západonilské horečky a dalšími závažnými nemocemi. Vývoj této technologie však má i etickou stránku. Kdy, pokud vůbec, je v pořádku úmyslně vyhubit nějaký druh?

„V souvislosti s malárií je v sázce tolik životů, že se chceme ujistit, že by tato technologie mohla být použita v blízké budoucnosti,“ řekl Alekos Simoni, molekulární biolog z projektu Target Malaria, jehož cílem je zaměřit se na komáry přenašeče v subsaharské Africe.

Target Malaria je jedním z nejambicióznějších projektů na potlačení komárů. Simoni a jeho kolegové se snaží zmenšit populace komárů komplexu Anopheles gambiae, kteří jsou zodpovědní za šíření smrtelné nemoci.

Vědci ve svých laboratořích vyvinuli genovou mutaci, která způsobuje, že se samičkám komárů líhnou neplodní potomci bez funkčních vaječníků. Samčí potomci po mutaci zůstávají fyzicky nedotčeni. Simoni doufá, že společnost Target Malaria během příštích pěti let nasadí některé z geneticky modifikovaných komárů do jejich přirozeného prostředí.

Není ale jasné, jak důležití jsou komáři přenášející malárii pro širší ekosystémy. Existuje jen málo výzkumů, které by zjistily, zda by si žáby nebo jiní živočichové, kteří se tímto hmyzem živí, dokázali najít potravu jinde. Vědci horlivě diskutují o širší „hmyzí apokalypse“, která může ohrozit další tvory, kteří jsou na komárech závislí.

Místo toho by podle výzkumníků měli být genetici schopni pomocí editace genů, vakcín a dalších nástrojů zasáhnout nikoliv samotného komára, ale jednobuněčného parazita Plasmodium, který je za malárii zodpovědný.

Metalová legenda Iron Maiden vyrazila na turné Run For Your Lives, které připomíná 50 let existence kapely. Manažer Ron Smallwood předem vyzval fanoušky, aby si koncerty užili „jako v osmdesátkách” – bez mobilů. Po úvodní zastávce v Budapešti poděkoval těm, kteří výzvu dodrželi, a těm ostatním vzkázal: „Nepřeju vám nic než bolavou ruku.”

Podle Smallwooda kapela cítí silnější spojení s publikem, když se může dívat do očí – ne do kamer chytrých telefonů. Jedno rychlé foto je podle něj v pořádku, hodinové natáčení už ale ne. „Kapela to ocení – a publikum si koncert víc užije,” myslí si.

Turné nabízí výběr skladeb z prvních devíti alb a podle zpěváka Bruce Dickinsona zazní i premiérové písně. Novinkou je také změna sestavy: Nicka McBraina, který po loňské mrtvici ukončil koncertování, nahradil bubeník Simon Dawson.

Iron Maiden zároveň chystají dokumentární film o svých 50 letech na scéně. Mimo jiné v něm zazní poslední rozhovor se zpěvákem Paulem Di’Annem. V dokumentu se objeví i slavní fanoušci jako Javier Bardem, Lars Ulrich z Metallicy nebo Gene Simmons z KISS.

Sečteno a podtrženo: zatímco Iron Maiden posílají mobily zpátky do kapes, jejich hudba zní dál nahlas a jasně – i po padesáti letech dokazují, že opravdový zážitek nepotřebuje žádný filtr.

Lechtání vyvolává smích, ale podle neurovědkyně Konstantiny Kilteni z nizozemské Radboudovy univerzity bychom ho měli brát vážně. Ve své nové „lechtací laboratoři“ zkoumá, co přesně se při něm děje v mozku. Podle ní jde o fascinující jev na pomezí neurologie, vývojové psychologie, emocí a motoriky, kterému se věda zatím moc nevěnovala.

Jednou ze záhad je, proč se nemůžeme polechtat sami. Mozek zřejmě včas předvídá vlastní dotek a reakci potlačí. Co se ale v mozku odehrává při lechtání, které nečekáme, zatím nikdo přesně neví. Vědci se navíc neshodli ani na tom, co přesně lechtání je – jinak na nás totiž působí jemné šimrání peříčkem, jinak intenzivní lechtací útok do podpaží.

Proto Kilteni a její tým vyvinuli standardizovaný lechtací experiment: účastníci si sednou a vloží chodidla do otvorů, kde je mechanické tyčky šimrají na chodidlech. Vědci přitom sledují aktivitu mozku i další tělesné reakce – dech, pot, tep nebo smích. Cílem je pochopit, co přesně lechtání spouští a co nám říká o našem nervovém systému.

Lechtání má také vztahový rozměr – posiluje vazby mezi lidmi, zejména mezi rodiči a dětmi. Reagují na něj ale i zvířata, třeba opice nebo krysy a jeho výzkum proto může přinést nové poznatky o vývoji sociálního chování. U lidí na autistickém spektru bývá vnímání lechtání jiné – často silnější. I to může pomoci lépe pochopit jak funguje neurodivergentní mozek.

Konstantina Kilteni říká, že žádná přednáška z neurovědy nevyvolá tolik emocí jako obyčejné pošimrání chodidla. Záhada lechtání tak zůstává nejen otevřenou vědeckou otázkou, ale i připomínkou, že cesta k poznání může vést přes obyčejné tělesné zážitky, které všichni známe.

Číst dětem pohádku před spaním? Pro spoustu mladých rodičů z generace Z je to spíš nesplnitelný cíl než realita. „Je to nuda“, „dítě neposlouchá“, „nemám sílu“ – takové odpovědi zazněly v anketě bývalého učitele Spencera Russella, který se na svém instagramovém účtu zajímal o důvody, proč rodiče přestávají dětem číst. Podobně dopadl i průzkum britského nakladatelství HarperCollins: téměř třetina rodičů bere čtení spíš jako otravnou povinnost než radost.

Když dětem nikdo nečte, logicky i samy později po knížce nesáhnou. Podle průzkumů jen třetina dětí ve věku 5 až 10 let čte v současné době dobrovolně a pro zábavu. V roce 2012 to přitom byla víc než polovina. Dnes často vítězí YouTube nebo Netflix, u kterých malé děti vydrží klidně celé hodiny.

Roli přitom hraje i to, kdo jsou dnešní rodiče. Generace Z už vyrůstala s obrazovkami – s mobilem, TikTokem i nonstop připojením. Navíc čelí ekonomickému tlaku, drahé péči o děti a často na všechno zůstává sama bez podpory širší rodiny nebo komunity. Po celém dni bývají unavení a večer už prostě nemají sílu otevřít knížku a číst nahlas. Často vědí, že by měli, ale nezvládají to.

Podle odborníků to má dopad. Děti, kterým rodiče čtou, mají větší slovní zásobu, lépe chápou texty a dokonce i víc rozumí emocím druhých. Logopedka Dawna Duff připomíná, že čtení doma má velký vliv na to, jak se dítěti později bude dařit ve škole.

Čtení před spaním podle odborníků přitom nemusí být hodinové sezení s náročným příběhem. Stačí číst krátce, nebo si třeba jen povídat o obrázcích. Rodič nemusí přečíst všechno doslova – stačí, když si s dítětem chvíli sedne a věnuje se mu.