Vyhynou orangutani kvůli čokoládové pomazánce, zmrzlině nebo tyčince na rty?

Kočky tráví víc času očicháváním cizích lidí než těch, které už znají. Zní to jako detail, ale pro vědce z Tokijské zemědělské univerzity je to vodítko: kočky si zřejmě pomocí čichu dokážou spojit konkrétní pach se známým člověkem.

Vědci totiž vědí o vnímání a sociálním chování koček mnohem méně než třeba o psech nebo opicích. Kočky jsou nezávislé, nečitelné a jejich vztahy k lidem i ostatním zvířatům bývají subtilnější – o to cennější jsou proto jakékoli náznaky, že si lidi kolem sebe nějakým způsobem třídí.

Výzkumníci 30 kočkám nabídli plastové tuby s různými vatovými tampony. Jeden nesl pach majitele, druhý pach cizí osoby stejného pohlaví a třetí nebyl cítit vůbec. Pachy se sbíraly z podpaží, záhybu za uchem a mezi prsty na noze. Kočky zařazené do studie věnovaly mnohem víc času tubám s neznámým pachem než těm, co voněly po jejich člověku. Výzkumníci to interpretují jako důkaz, že zvířata umí rozeznat známé od neznámých lidí.

Zda ale poznají konkrétní osobu, zůstává otázkou. „V naší studii byly použity jen známé a neznámé pachy. Abychom zjistili, jestli kočka pozná konkrétního člověka, museli bychom testovat více známých pachů a sledovat specifické chování,“ říká spoluautor studie Hidehiko Učijama.

Odbornice na chování koček Serenella d’Ingeo připomíná, že delší očichávání nemusí znamenat víc zájmu nebo sympatií. „Nevíme, jak se zvíře při čichání cítí. Může být napjaté, nejisté, anebo prostě jen zvědavé,“ vysvětluje.

Studie také zaznamenala, že kočky po očichání často začaly třít hlavou o tubu. V kočičí řeči to podle vědců znamená: „Tohle je moje.“ Možná si zkrátka svět kolem sebe nejdříve testují nosem – a co projde, to si bez váhání přivlastní. Včetně nás.

Pižmová kachna jménem Jimmy se před časem nastěhovala do obytné čtvrti na Floridě a velmi rychle si vysloužila pověst nebezpečného souseda. Místní televize Fox 4 přinesla výpovědi několika obyvatel: James Sepulveda popsal, že si na verandě užíval západ slunce, když ho kachna nečekaně štípla do ruky a způsobila mu krvácející zranění. Další muž, Richard Guy, vypověděl, že na něj pták doslova zaútočil, když se ho pokusil odehnat.

Na pižmové kachny se ve Spojených státech obecně vztahuje dohoda o ochraně stěhovavých ptáků, ta ale platí jen v případě, že se zvíře v dané oblasti vyskytují přirozeně. A to není případ této konkrétní kachny – pižmovky hnízdí například v Texasu, Jimmy ale na Floridě žije mimo svůj přirozený areál.

Floridská komise pro ochranu přírody proto doporučuje takové kachny buď humánně utratit, nebo předat vědeckým a vzdělávacím institucím. Náklady na jejich odchyt a převoz si ale musejí hradit sami obyvatelé.

Místní rezidenti se proto nakonec obrátili na reportérku Bellu Line z televize Fox 4, která při natáčení na vlastní oči viděla, jak kachna číhá u domů a agresivně pronásleduje kolemjdoucí. A jeden nával kachního vzteku zažila při natáčení i na vlastní kůži.

Reportáž pak zaujala Marka Quadrozziho ze záchranné stanice Remarkable Rescues. Ten zvíře odchytil a pojmenoval Jimmy. „Je dost pravděpodobné, že ho někdo odchoval uměle. Tohle chování není běžné,“ řekl. Podle něj kachna neútočila ze zlé vůle, ale kvůli potřebě sociálního kontaktu s lidmi.

Přesto jsou obyvatelé rádi, že Jimmy našel nový domov a oni se mohou vrátit k pokojným západům slunce bez nečekaných štípanců.

Umí stříhat videa, spravovat sociální sítě, nebo si vybudovat vlastní značku. Ale když mají studenti z generace Z vyžehlit košili nebo si naplánovat nákup, obracejí se na Adulting 101 – workshopy, které je učí základním dovednostem pro život.

Kurzy nabízí třeba kanadská Univerzita Waterloo nebo Metropolitní univerzita v Torontu. Studenti se v nich učí, co znamenají úroky, jak vyčistit odpad nebo kdy si říct o pomoc. Důvod je prostý: řada z nich vyrůstala bez domácích povinností. „Nevím, jak vyměnit pneumatiku nebo zašít tričko. A taky myslím, že by se děti měly cvičit ve finanční gramotnosti,“ řekl pro kanadský rozhlas CBC jeden z frekventantů kurzu, student Aldhen Garcia.

Jeho spolužačka Bella Hudson souhlasí: „Ve škole nás naučili hodně věcí, ale ne to, jak se starat sám o sebe. Tyhle kurzy by měly být povinné.“ Podle vedení univerzit se mnozí studenti cítí zahlcení a nejistí, když se přestěhují do kampusu – a zmírnit tlak pomáhá právě přehledný návod na život.

Psycholožka Jean Twenge trend spojuje s takzvaným „helikoptérovým rodičovstvím“, tím, že ze škol zmizely předměty jako vaření nebo pracovní činnosti i tím, že spousta mladých zůstává bydlet s rodiči i dlouho po dvacítce. Výsledkem je úzkost, nerozhodnost a pocit, že neví, kde začít. Podle studie z Journal of Pediatrics navíc platí, že čím méně mají dospívající a adolescenti prostoru získat skutečné praktické dovednosti, tím víc trpí jejich psychika.

Pro starší generace může působit šokujícím dojmem, že si dnešní dvacátníci neumějí uvařit večeři nebo složit prostěradlo. Existuje ale i optimističtější pohled: možná generace Z není neschopná – jen otevřeně žádá o to, co předchozí generace také potřebovaly, jen o tom mlčely.

„Chceme, aby lidi víc zvedali hlavu. Uvědomili si, že město nejsou jen fasády, ale vrstvy příběhů, rozhodnutí, rukopisů,“ říká pro server Czechdesign Štěch, který společně s Burešem stojí za projektem Modernist Prague. Ten vznikl jako instagramová databáze pražských modernistických činžáků.

„Když víte, kdo dům navrhl, kdy a proč, začnete číst město jinak,“ vysvětluje Štěch, podle kterého procházky poskytnou nejen výklad, ale zejména otevřou nový pohled na známé prostředí.

Podle autorů je kvalita nejenom v notoricky známých památkách, ale i v na první pohled nenápadných, ale architektonicky významných domech. Mezi ně patří třeba činžovní domy, které podle Bureše často zůstávají ve stínu veřejných staveb.

„Plně elektrifikované, s výtahy, centrálním topením, vestavěným nábytkem. Technicky špičkové, ale také krásné,“ zmiňuje Bureš takzvané elektrické domy z druhé poloviny 30. let.

Spolu s rostoucím zájmem o procházky roste i počet tras. Autoři začali nejprve v Holešovicích, poté přidali Vinohrady a v současnosti připravují trasy po Vršovicích, Nuslích, Bubenči, Smíchově nebo Malé Straně.

Procházky jsou jak v českém, tak anglickém jazyce a vstupenky je možné zakoupit přes platformu GoOut.

Ostrov leží asi půl hodiny jízdy lodí od Kodaně. Bývalou námořní základnu teď spravuje Nadace Ungdomsøen, která zve univerzitní studenty na pobyty, při kterých se mohou soustředit na studium a zároveň si oddechnout od univerzitních kolejí a ruchu velkoměsta.

Pobyty organizují dobrovolníci, kteří na ostrově rok žijí. Projekt je financovaný kodaňskou radnicí a dánskými firmami.

„Pokud jste při zkouškovém ve stresu, může vám pomoct, že v tom nejste sami,“ řekla serveru Euronews Mina Kjeldsen z neziskové organizace, která ostrov provozuje.

Ubytovací kapacity na umělém ostrově pojmou 20 až 40 studentů najednou, kteří spolu mohou několik dní studovat a sdílet svoje pocity. Zájemci mohou přijet lodí a během pobytu se mají úplně odpojit od okolního světa.

„Neruší vás hluk, máte jenom slunce, modré nebe a místo ke studiu. Stres každodenního života není úplně vaše volba, takže nejlepší je se mu vzdálit,“ vysvětluje student Sol Rem Rasmussen.

„Pokud se chce student soustředit, tak je důležité vyhýbat se rozptylujícím faktorům. Mezi to patří i opuštění vašeho běžného prostředí a rutiny,“ dodává Freddie Lymeus z univerzity ve švédské Uppsale.

Obyvatelé hlavního města Bosny a Hercegoviny si podle BBC dlouhodobě stěžují na špatné veřejné služby. K tomu se teď přidaly stížnosti na rychle se množící krysy, kterým se daří kvůli přeplněným popelnicím nebo nelegálním skládkám. Podle obyvatel situaci zhoršuje i to, že úřady nechávají mrtvé hlodavce na veřejných prostranstvích včetně dětských hřišť.

Situace je natolik vážná, že se mezi lidmi začala šířit leptospiróza. Největší nemocnice v zemi za jeden den zaznamenala dvanáct případů této nákazy. Zoonotické onemocnění se může přenášet mezi zvířaty a lidmi, obvykle skrze vodu nebo půdu kontaminovanou močí nebo výkaly hlodavců. V České republice se onemocnění podle Národního zdravotnického informačního portálu šíří jenom výjimečně. V Evropě se leptospiróza vyskytuje především v oblastech Středomoří a v zemích východní Evropy.

Onemocnění se projevuje příznaky podobnými chřipce, jako jsou bolesti hlavy, zimnice, bolesti svalů nebo zvracení. Leptospiróza může mít ale i závažný průběh, který může vést k Weilovu syndromu. Ten může způsobit krvácení do plic, žloutenku nebo dokonce selhání ledvin.

Úřady podle BBC vyhlásily stav epidemie, což jim umožnilo zavést mimořádná opatření včetně dlouho odkládaného úklidu. Situaci mají pomoct noví zaměstnanci technických služeb vybavení dezinfekčními spreji. Město také organizuje dodatečný svoz odpadků. Školy zase mají vyčistit hřiště, posekat trávníky a zkontrolovat sklepy, zda se v nich nevyskytují potkani.

Není to poprvé, co se Bosna a Hercegovina s podobným problém potýká. Server Balkan Insight před několika lety informoval o přemnožení potkanů v Mostaru na jihu země.

Festivaly z podstaty nikdy nebudou úplně ekologické – spotřebují množství energie, návštěvníci i vystupující často cestují na dlouhé vzdálenosti a konzumují zpracované potraviny, většinou balené v jednorázových obalech. Přesto se některé české festivaly snaží dopady na přírodu mírnit, všímá si server Ekonews.

Třeba Colours of Ostrava letos přidaly speciální nádoby na tabákové náplně do nahřívacích zařízení. Sesbíraný materiál se po úpravě přidává do asfaltových směsí. Nedopalky běžných cigaret zase využijí na festivalu Brutal Assault – vyrábí se z nich biologické uhlí, které slouží jako hnojivo.

Festival Rock for People a Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava se zase zaměřují na ekologičtější dopravu. Kromě využívání elektromobilů se snaží motivovat návštěvníky k používání sdílených kol.

Rock for People také využívá úsporné LED osvětlení a zálohuje kelímky a plechovky. Festival také zvýhodňuje gastrostánky, které nabízejí více rostlinné stravy, nebo se zcela obejdou bez masa.

Ne všechno, co se nám zdá ekologické, ale opravdu ekologické je. Například organizátoři festivalu Colours of Ostrava v minulých letech překvapili svým rozhodnutím upustit od zálohovaných kelímků. Podle analýzy životního cyklu, kterou si nechali zpracovat, je totiž jejich používání v podmínkách konkrétního festivalu ekologičtější. Vratné kelímky totiž neměli kde na festivalu umývat a museli je několikrát denně převážet několik kilometrů.

Po analýze firemních zásad Evropská komise obvinila Pornhub, Stripchat, XNXX a XVideos z nedostatečných opatření pro ověření věku, která by měla zabránit osobám mladším 18 let ve sledování jejich obsahu. Informovaly o tom servery The Guardian a BBC.

Komise se při svém postupu opírá o Akt o digitálních službách – právní rámec pro boj proti škodlivému online obsahu. Zákon taky obsahuje přísná ustanovení na ochranu dětí online, zejména před duševními újmami způsobenými sledováním obsahu pro dospělé.

Platformy mohou vyšetřování ukončit zavedením takových metod ověřování věku, které budou podle evropských regulátorů považovány za účinné. Pokud bude stížnost potvrzena, může Komise uložit pokutu až do výše 6 % celosvětového ročního obratu dané společnosti.

Zmiňovaný zákon umožňuje Komisi regulovat platformy s více než 45 miliony uživatelů. Mezi ně spadá třeba Google, Meta nebo X. Platformy s nižším počtem uživatelů spadají pod dohled národních úřadů ve 27 členských státech.

Mateřská společnost Pornhubu, Aylo Freesites, uvedla pro The Guardian, že si je vědoma vyšetřování Komise a že je „plně odhodlána“ zajistit bezpečnost nezletilých online.

Se sběrem začal během svých procházek po pláži. Po směnách ve zdravotnickém zařízení se vracel pěšky domů a často ho znepokojovalo množství odpadků, které se povalovaly na pobřeží. Během procházek je proto začal sbírat, jak uvedl australský magazín The Cooldown.

Naplno se do sběru pustil po jednom hudebním festivalu v roce 2017. Zúčastnil se ho s dobrovolnickou skupinou Clean Up Australia. Společně s třiceti dalšími dobrovolníky sbírali plechovky, prázdné pivní lahve a plastové obaly. Na konci festivalu nasbírali zhruba 40 000 kusů. Ve sběrně za ně Damian získal 4 000 dolarů, tedy zhruba 62 tisíc korun českých.

Po čase ho začali lidé sami oslovovat. Zvali ho na svatby, oslavy a další akce, aby po nich uklidil. Dál také sbíral odpadky na svých procházkách. V lednu 2025 měl po sedmi letech sbírání naspořeno 45 000 dolarů, tedy zhruba jeden milion korun. Z našetřených peněz pak složil zálohu na dům.

Se sběrem nekončí, musí totiž ještě splatit hypotéku. Pro magazín That‘s Life uvedl: „Teď splácím svůj vysněný dům – jednu lahev po druhé.“