Hořící budovy, mačety i zápalné lahve. Víte, kde v roce 1990 vypukla největší vzpoura v dějinách našeho vězeňství?

Tehdy si v Leopoldově odpykávalo trest dva a půl tisíce vězňů. Už o Vánocích 1989 se dožadovali volnějších podmínek. Jejich touhu po propuštění ještě podpořila amnestie nově zvoleného prezidenta Havla.

Amnestie se týkala ale jenom menší části vězňů. Nevztahovala se totiž na recidivu a nejtěžší zločiny. Napětí mezi těmi, kteří museli zůstat, tak přetrvávalo. Trestanci střídavě odmítali pracovat nebo drželi hladovku.

Vše vyvrcholilo v polovině března. Vzbouřenci ovládli celou věznici s cílem dostat se na svobodu. Zmocnili se zásob jídla, léků a alkoholu. Ničili vybavení a vyráběli si zbraně, například mačety nebo zápalné lahve. Přes 150 spoluvězňů, kteří se nechtěli na rabování podílet, drželi jako rukojmí. Nakonec začali budovy zapalovat.

Čtěte také

28. března se politici po jistém váhání rozhodli vzpouru ukončit. Nepomohlo ani několikahodinové vyjednávání. Velitel zásahu tak dal navečer povel k akci. Na šedesát příslušníků jednotky rychlého nasazení a stovky policistů a vojáků bojovaly se vzbouřenci stylem muže proti muži.

Po dvou a půl hodinách zásah skončil. Nikdo při něm nezemřel. Vězně ale museli dozorci přemístit do jiných zařízení, protože areál byl zničený. Škody tehdy přesáhly 27 miliónů československých korun.

Vůdci vzpoury odešli od soudu s tresty 14 a půl roku vězení. Byl mezi nimi i Tibor Polgári, který se o rok později nechvalně proslavil útěkem skupinky vězňů.

Logo|foto:Český rozhlas

Místní obyvatelé pak chtěli věznici zrušit. V areálu mělo vzniknout muzeum totality - jako připomínka toho, že Leopoldov byl v 50. letech minulého století jedním z nejhorších žalářů pro politické vězně u nás. Objekt ale později Slováci zrekonstruovali a v současnosti znovu slouží jako nápravné zařízení.