Vzpomenete si, kdy došlo k česko-německému smíření?
Česko-německé vztahy nebyly od začátku ideální. Když v roce 1918 vznikla samostatná Československá republika, staly se zhruba tři miliony Němců, zabydlených převážně v pohraničí, její trpěnou součástí. Poválečný odsun pak zasadil vzájemným vztahům těžkou ránu.
Hospodářská krize 30. let nejvíce zasáhla právě německou menšinu v příhraničních oblastech. Také proto po politickém vzestupu Adolfa Hitlera podlehla část československých Němců jeho propagandě. Ve volbách v polovině 30. let jich 60 % hlasovalo pro Sudetoněmeckou stranu Konráda Henleina usilující o autonomii Sudet a později o připojení k německé říši. Došlo k tomu v roce 1938 podepsáním Mnichovské dohody a přeměnou zbytku československého území na Protektorát.
Konec druhé světové války vyvolal mezi Čechoslováky vlnu germanofobie a v duchu představy o kolektivní vině docházelo k svévolnému vyhánění a týrání německého obyvatelstva. Později přišel i řízený odsud a zabírání movitého i nemovitého majetku, který tu zbyl po bývalých spoluobčanech.
V socialistickém Československu byla tragická poválečná historie dlouhá desetiletí tabu. Teprve po listopadu 1989 znovu ožila otázka, zda a za co bychom se měli omluvit vyhnaným Němcům žijícím v minulosti na našem území. Některé vstřícné kroky učinil na začátku devadesátých let Václav Havel. Jenže zástupci Sudetoněmeckého krajanského sdružení, čili landsmanšaft, si jeho slova vyložili jako uznání viny a vznesli požadavky na odškodnění vyhnaných Němců a anulování Benešových dekretů.
V České republice vyvolávaly tyto nároky silně odmítavé reakce. Z hlediska vztahů obou států nešlo o žádné malichernosti. Ještě o mnoho let později totiž stejné požadavky komplikovaly vstup České republiky do Evropské unie.
Oficiální smíření obou zemí přinesla až Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji. Po dvou letech tvrdých diplomatických jednávání vznikl nakonec text přijatelný pro obě strany. 21. ledna 1997 přijeli do Prahy spolkový kancléř Helmut Kohl spolu s ministrem zahraničí Klausem Kinkelem, aby deklaraci slavnostně podepsali. Za českou stranu připojil svůj podpis premiér Václav Klaus a ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec.
Němci se v deklaraci přihlásili k odpovědnosti za nacistickou politiku a Češi litovali excesů a křivd způsobených během vyhánění sudetských Němců. Oba státy se zavázaly, že staré ústrky už nebudou řešit novými a zavázaly se k budoucí vzájemné spolupráci.
Strany se usnesly také na zřízení Česko-německého fondu budoucnosti k odškodění obětí nacismu a finanční podpoře přeshraničních projektů. Od té doby se konají každoroční konference v rámci Česko-německého diskusního fóra. Zdá se, že deklarace skutečně přispěla k uklidnění do té doby napjatých vztahů.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Solární baroni zastání u Ústavního soudu nenašli. Stát nadále vymáhá 43 milionů, firma chce do insolvence
-
‚Policajt‘ Amerika a hra o finanční řád světa. Proč chce Trump oslabit dolar a má Čína eso v rukávu?
-
Vládní partneři, ale zároveň hlavní konkurenti. Největší voličské překryvy mají Spolu a STAN
-
Německá vláda bude stabilní, protože ví, že hraje o důvěryhodnost politického středu, míní politolog