Pavel Žáček, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Samozřejmě, já nedělám věci, které mě nebaví.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Kolikrát jste si v posledních dnech řekl, že to nemáte zapotřebí poslouchat a že raději odejdete?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Tak to, že mě některé názory osobní k té diskusi vadí a že bych je nechtěl poslouchat. To jsem řekl vícekrát, ale rozhodně jsem si neřekl, že bych měl odejít.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Ani jednou? Teď ta petice, která volá po vašem odvolání, zažíváte nejhorší chvíle za ty dva roky, co jste v čele úřadu?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
To je prostě virtuální rovina. Takových těch krizových situací bylo vícero, ale toto není případ i to jak jste to uvedla, který by měl od té zveličené maličkosti v rámci té knihy vést až k nějakému odvolání. Rada to brala naprosto objektivně. Petice se mohou psát proti všemu, proti komukoliv, ale musí mít reálné jádro. V tomto případě zcela jistě nemají. Myslím si, že je to mířeno jiným směrem. Je to třeba záminka.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Záminka a proč?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Určitě. Kdybych to bral do důsledků, jestliže tedy někdo se dozví informaci, malinkou část publikace, kterou nezná, která je emocionální, protože se jedná o jeho kamaráda, přítele a sedne a napíše tak chladně kalkulovanou petici, která je a začíná od zneužívání já nevím čeho, až po snahy o jaksi výběrové řízení a změnu ředitele, to nesedí s tím, o čem to bylo. Takže já si myslím, že ten hlavní záměr je trošku jiný.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A jaký tedy by měl záměr aktivista Stanislav Penc?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Ovlivnit radu, aby rozhodovala pod určitým tlakem, tedy, když přijdou média před radou a říkají: My víme, že bude dnes ředitel odvolán, víme, že dnes bylo vyhlášeno výběrové řízení, tak je to naprosto virtuální, realita a pak jsou média zklamána a jednotliví novináři, kteří tam třeba čekají, že to tak není, ta rada má svůj život, má svá pravidla, řeší důležitější problémy, než je petice Stanislava Pence, třeba to, že jedno z pracovišť bezpečnostních složek v Praze je velmi důležité, nejdůležitější dostal výpověď od ministerstva vnitra.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A vy si myslíte, že tedy Stanislav Penc vám nějakým způsobem záměrně škodí?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Ale hlavně škodí ústavu. Hlavně mluví o věcech, které neví a nemluví pravdu, neprezentuje. Já mu nebráním v jeho rozletu, ať si zveřejňuje ty své za, když ho to baví, ale ať se prostě nenaváží osobně do tak sofistikované instituce, jako je ústav a nakonec i archiv bezpečnostních složek. On to dnes není schopen oddělit, to co dělá ústav a archiv, čili to nejde o mě. Tam prostě pracuje 260 osob, možná víc a dělají tu práci na 100 % a řeší úplně jiné závažnější problémy. Kdyby nám chtěl pomoct, tak o tom se bavme, ale tam on tu věcnou stránku věci moc nezná.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
My se hned vrátíme k té kritice od Stanislava Pence, ale jen abychom si v tom udělali pořádek, aby se v tom posluchač ani já, abychom se v tom neztratili, tak váš ústav vydal k listopadovému výročí knížku k založení Občanského fóra. Ta knížka se jmenuje Občanské fórum den první. Když byste měl stručně představit celou tu knížku, nejen tu pasáž, která se objevovala v médiích, tak co se v ní dočteme?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Já jsem si ji chtěl vzít před sebou, ale vy jste mi ji vzala.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Mám ji na stole.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Je to kniha, kdy jsme chtěli zveřejnit primární dokumentaci k 19. listopadu 1989 večer, kdy vzniklo občanské fórum jako určitý zlom, jako konec té komunistické éry a vznik nové politické éry, vlastně vzniklo hnutí, které porazilo tu aktuální jaksi nomenklaturu u moci a já jsem získal vlastně už v 90tých letech primární zdroj, kterým byla audionahrávka pořízená jedním z techniků v Činoherním klubu toho večera a to jsme doplnili historickým úvodem, to jsme doplnili 52 fotografiemi nejucelenějším celkem, který byl dosud publikován Jaroslava Kořána, doplnili jsme vlastně video jaksi montáží nebo DVD, kde jsou 2 hodiny 40 plného rozsahu skoro až na posledních 8 minut z pohledu kamer několika originálního Radiožurnálu Richarda Krause. Je to fantasticky ověřitelný pramen o drobnostech toho zlomového bodu té naší historie. Jsou tam nějaké údaje o aktérech a pak také pochopitelně, protože už jsme nejlepším partnerem, nebo nejlepším naším partnerem našich bezpečnostních složek, tak jsme dali několik kromě prohlášení Občanského fóra úvodního několik svorek asi pět Státní bezpečnosti, z nichž dvě byly nové. Ty tři už byly publikovány jako edice. Tady to jsou v faximile,takže je vidět tamní kultura státní bezpečnosti i v těch prvních dnech revoluce a u jednoho shodou náhod je uvedeno krycí jméno Gog a registrační číslo svazku a tam to celé začalo.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Ano, právě kvůli té knížce vy čelíte kritice a tohle mě kvůli pasáži, která pojednává o tom, že výtvarník Joska Skalník měl 21. listopadu 1989 oznámit na StB, že bylo založeno Občanské fórum. To, že někdo donášel na StB je závažné obvinění. Vy jste vycházeli tedy podle vás z naprosto důvěryhodného materiálu?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Tak tam ten komentář není na StB, ale řídícím důstojníkovi, nějakému Hérovi, takže to je taková určitá mediální zkratka na StB donášet. Tam ty materiály, proč tedy je tento materiál zachován, to vám samozřejmě nedokážu sdělit, proč také nebyl jako řada ostatních zničen. Nicméně pro nás to byl, říkám, primární pramen a my jsme dokumentovali, co moc, konkrétně politická policie věděla a předložila svým nadřízeným, Lorencovi v tom dalším případě ÚVKSČ informace o vzniku Občanského fóra. Jinak bylo to standardně zpracováno jako jsou publikovány údaje této provenience ve standardních publikacích, třeba i v publikacích Petra Blažka, abych řekl, když je pod tím podepsán, tak on zpracovává ty dokumenty. Dokonce jsou tam odkazy na publikace 10 let staré u úřadu vyšetřování začalo mluvit.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Ale tam je jedna věc, která je vám hodně vyčítaná a to je právě to, že jste nedali panu Skalníkovi prostor, aby se v té knize k tomu mohl vyjádřit. Z jakého důvodu?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Je to kniha o Občanském fóru, nikoliv o panu Skalníkovi, to je první bod. Druhý bod, tady bylo 20 let od roku 1989 ten případ Gog, nebo jak bych to měla nazvat, se propíral od pražského radu v médiích, zahraničních médiích, tady bylo mnohonásobně času o tom diskutovat. Říkám, to není kniha ani o Státní bezpečnosti po 17. listopadu a skoro se kloním k názoru, až bude chvilinka času v příštím roce, že bych se k tomu tématu mohl vrátit, protože je nutné to vysvětlit, jak ta Státní bezpečnost fungovala. Je zde spousta fám, i v tom revolučním po sedmnáctém listopadu a do kdy vlastně a čili já bych to bral jako standardní a my jsme se nějak neobešli, ta kniha je o něčem jiném.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A vy necítíte, že to je trošku nefér, že on vůbec nedostal jaksi prostor?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Myslíte jako Pence, který zveřejní 770 tisíc údajů o lidech?

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Ne, myslím v té knize, že mohl tam mít třeba odstaveček, víte?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Čili bychom tam napsali to, co řekl reflexu, že se nic nestalo nebo že nespolupracoval. Já si myslím, že to nešlo. Já mám obavu takovou, a tak jsem to cítil od Johna Boka, který velmi emotivně reagoval, že kdyby tam jsme začernili to Gog, o kterém každý ví, jak řekl, co to znamená, koho se to týká, takže by se nic nestalo. Ale já říkám, cenzuru jsme nemohli dělat a ta publikace není nějaké o historii o 17. listopadu, to bychom tam ostatně museli obíhat všechny ty aktéry a ptát se jich. O tom to nebylo. Ta primárně měla vydat něco, co dosud v těch volných kruzích nebylo prezentováno a byla to okrajová záležitost, prostě to nebyla věc, kdy ostatně ústav nestál o nějakou jako takovou tu aféru nebo takovou tu medializaci. Ostatně my jsme to nevyvolali a prostě to je věc, jak byla naše představivost. My jsme to chtěli prezentovat ke dni vzniklo to Občanské forum a tak to bylo.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Joska Skalník nicméně byl na křtu té publikace, tam řekl, že je to celé lež, že nikdy nespolupracoval a nedonášel. Vy mu věříte?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Tak on se ozval ten pátek před tím, po rozhovoru s redaktorkou Reflexu. Dohodli jsme se, že řešením aktuálním může být to, že by dostal prostor na té prezentaci na té tiskové konferenci. On tam přišel, řekl svůj názor, tam po určité diskusi, které se účastnil Saša Vondra, Karel Srb, ale ve finále i svým demokratickým způsobem Stanislav Penc si přečetl petici a odešel. Tak jsme se dohodli, že se sejdeme na půdě ústavu, to bude zítra v 10 hodin, respektive archivu, který je tím kompetenten, který může s těmi materiály zpřístupnit komukoliv a vím, že kolegové připravili ty materiály, které nalezly, které je chtěl vidět jako první, čili dohodli jsme se, že je naprosto fér, aby on se s tím mohl seznámit a teprve poté, protože dalšími žadateli jsou jaksi zástupci veřejnosti, čili média, takže on první by měl mít právo to vidět. A dohodneme se na základě toho, já jsem to řekl na té tiskovce, jestli uděláme nějaké společné vyjádření, jestli bude chtít regaovat, dohodneme, se co dál.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A vy už jste ty materiály viděl, které on zítra uvidí?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Já jsem všechny neviděl. Vím, že tam je určitá množina těch materiálů.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A ty materiály tedy prokazují vlastně to, že to tvrzení, které je v té knize, že je pravdivé, to co jste napsali v té knížce?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Já jsem právě nepovažoval za fér, abych se k tomu jaksi vyjádřil. Já bych to nechal až po té diskusi s panem Skalníkem. To mi připadá opravdu fér. Nicméně znovu opakuji, že v té publikaci ta poznámka, která uvozuje ten dokument třístránkový nebo dvoustránkový, tak ta se odkazuje na standardní historický pramen, který je třeba edice dokumentů vydaná v roce tehdy sborníkem Úřadu dokumentace a vyšetřování. Čili myslím si, že stojím a potvrdil to nakonec, včera říkám i to, jaká byla reakce rady, jak reagovala na tu petici, kdy se postavila za tu publikaci, to nebylo žádné selhání, notabene manažerské, manažerské plus je, když vyjde takováhle knížka pěkná. A zároveň pozvala všechny ty, co podepsali tu petici, všechny sekretáře k návštěvě ústavu, aby se konkrétně seznámily, aby věděli, o čem je řeč a aby věděli konkrétně jak kvalitně ústav pracuje.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Překvapilo vás, že vlastně tu petici, kterou inicioval Stanislav Penc, petici za vaše odvolání z čela úřadů, že ji podepsal i bývalý prezident Václav Havel?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Tak já nevím, za jakých podmínek to bylo. Člověk má informace různé, nakonec v tom Rock Café jsem byl také. Spíše mě mrzelo, že jsme se tam míjeli s Johnem Bokem jsme se bavili, bavili jsme tam kolem krku a on mi nebyl schopen jako kamarádovi říct: Hele, nesouhlasím s něčím, mám tady petici podepisuju to proti tobě. Tohle mi tam nikdo neřekl, což bylo takové překvapivé. Mohl bych ještě jmenovat nějaké určité jméno, které by vás zaujalo, ale neučiním tak.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Od Václava Havla vás to překvapilo, mrzelo?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Já znovu opakuji, nevím jak to bylo v tom petičním archu, který večera, který předal Standa Penc radě ústavu, tak tam to jméno není. Nicméně mohu určitě říci za radu, že pan prezident je vítán na půdě ústavu a když bude chtít nás konkrétně se podívat, jak pracujeme, jaké máme další publikace, jaké máme další akce, mezinárodní konference, tak budeme rádi.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Nicméně to, že Václav Havel tu petici podepsal, měli agentuře ČTK potvrdit lidé z Havlovy kanceláře. Tak ti by si to asi těžko vymýšleli.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Zase říká, nevím, nebyl jsem u toho, ten podpis jsem tam neviděl. Já to vnímám trošku s nadhledem. I v té emocionální situaci, a to, že vznikem ústavu archivu jsme trošku rozšířily ty parametry z 90tých let, kdy ty materiály byly tajné, kdy ty materiály byly v držení archivu ministerstva vnitra, kde jste neměla přehled, co tam všechno je. Je to držitel zpravodajské služby, kdy některé materiály byly prostě využívány, kdy se selektivně zpřístupňovaly a tak dále. Dneska jsme v situaci úplně jiné, která umožňuje mnohem širší diskusi, umožňuje mnohem širší využít těch materiálů, která umožňuje a podporuje tu mnohem hlubší veřejný diskurs a samozřejmě pro některé lidi to pochopitelně je citlivé. Nicméně jako obejít to nějak nelze. Tam ta materie je prostě je veřejně přístupná už podle našeho archivního zákona a kdyby tomu bylo jinak, to znamená, kdyby k tomu mohl nějaký novinář jako to bylo v minulosti, který by řekl: Podívejte se tam je nějaký materiál o Gogovi jako teď zrovna nemáme rádi pana prezidenta Havla nebo chceme nebo Johna Boka, tak vezměte si ho a publikujte ho. To se klidně mohlo stát. My jsme to udělali naprosto seriózní a standardní publikaci a říkám, trošku mě to překvapuje a ten duch té petice, ta formace je tak chladná, že ta prvotní emoce, kterou cítím k Johnu Bokovi, který pořád hájí samozřejmě svého přítele, tak na rozdíl o chladnějšího přístupu Standy Pence, tak si myslím, že je směrována jinam a že ta spojitost mezi tou branou pana Skalníka a cílem té petice je prostě rozdíl.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
V lednu se bude rada vašeho ústavu znovu zabývat tím, jestli má být vypsáno výběrové řízení na vaše místo. Vy sám jste řekl, že pokud bude vypsán konkurz, tak že byste se přihlásil. Jak dalece si myslíte, že je to reálné, že nakonec rada přeci jen vypíše konkurz? Předpokládám, že jste se radních ptal, že se o to zajímáte, když se vás to bezprostředně týká?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Je to samozřejmě na radě, ta diskuse byla vedena na přelomu vlastně loňského a letošního roku, kdy prostě rada přistoupila k tomu, že je nutné zrát, že ta instituce je ve stádiu zrodu a že je velmi obtížné zachovat její jakýsi vývoj a růst a zároveň měnit management. Já si myslím, že řada věcí se nám povedla, akce v Bruselu, konference mezinárodní, publikace, nakonec není to poslední publikace, kterou budeme dělat.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Na druhou stranu nebylo by pro vás signálem, kdyby rada vypsala výběrové řízení? Nebyl by to pro vás signál, že už jaksi nemáte tu důvěru a že je lepší se tam nehlásit?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Já jsem sledoval tu diskusi od začátku, že by tam to výběrové řízení býti mělo. Z historických důvodů, protože ta rada byla zvolena pozdě. To nebylo úplně na začátku. Na stranu druhou zákon formuluje jmenování ze strany rady, čili to výběrové řízení je takovým určitým způsobem navíc. Je to na radě a já to vnímám pochopitelně a nejen já jako něco, že když už jsme to dotlačili tu instituci nebo vybudovali nebo podařilo se nám takovým způsobem vstoupit na tu veřejnou scénu a i tu mezinárodní, tak je škoda a bylo by to bráno jako můj ústupek, že nedokážu obhájit to, co jsem s kolegy dělal a nad čím si skutečně stojím, čili mně samozřejmě nezbývá jiná věc, než to obhájit v případě, že to výběrové řízení bude.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Pavel Žáček, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimům je hostem 20 minut Radiožurnálu. Další téma, jak vůbec pracovat s materiály, které psali estébáci, na kolik jim věřit, budeme se ptát?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Tak četl jsem ten výstup včerejší v novinách.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Ale vy určitě ten případ znáte docela a máte na něj nějaký konkrétní názor, jakým způsobem se to mohlo stát, že pan Kanyza tam byl veden a soud najednou zjistil, že to vlastně to celé bylo neoprávněně? Pane řediteli, nevím, jestli jste sledoval tento týden rozhodnutí vrchního soudu v kauze herce Jana Kanyzy. Jen připomínám, že soud definitivně potvrdil, že nebyl agentem, že ho StB registrovala neoprávněně. Sledoval jste ten případ?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Tak já bych to řekl jen obecně. Já se nebudu vyjadřovat k těm konkrétním věcem. Nicméně to působí na veřejnost vlastně rozpačitě nebo zvláštně, když jednou soud rozhodne ano, podruhé ne. Potřetí něco dalšího. Je to otázka toho, že u toho soudu tak jak to vnímám i s ohledem na to množství materiálu, to znamená, že nejsou zachovány v úplnosti většina těch svazků nebo část těch materiálů, tak vlastně se nehledá pravda, ale důkaz. A je to otázka toho, jaká byla praxe ministerstva vnitra třeba od začátku 90tých let, kdy se tyto kauzy vlastně objevily z důvodů lustračního zákona a z důvodů publikování prvních seznamů Petra Cibulky, tak vzdá ministerstvo vnitra a soudy o tom jaksi to přijaly, akceptovaly, hledaly ty důkazy, hledaly ty svědky a zda soudy pak nejdou po formální stránce věci spíše než po té obsahové.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Znáte ten případ tak dobře, případ Jana Kanyzy, že byste si troufl teď jednoznačně říci, jestli tam byl veden jako agent, jestli jste byl registrován oprávněně?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
To je právě ta otázka, co to znamená to oprávněně. Já to obejdu opravdu, bych se nechtěl k tomu konkrétnímu případu vyjadřovat, ale mně ta oprávněnost připadá jako takový zvláštní termín právní. Když to vezmu do důsledků jaksi věcně, zase budu toho slova, co to znamená oprávněně, tak ten člověk nebo to jméno, se objevilo v registračním protokolu, pokud proběhl ten mechanismus stanovený vnitřními normami Státní bezpečnosti k evidenci. Pokud tam byl vyplněn ten formulář a ty údaje tak jak měly být, pokud byly schváleny příslušnými funkcionáři na základě nějakého reportu, verbovací schůzky, dalších dokumentů, protože všechno ti příslušníci museli mít schváleno od nařízených. To nebyla žádná parta hic.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Takže ho tam nemohli zapsat jen tak?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Vlastně ten registrátor, který byl oddělen od toho operativce, který třeba řídil toho člověka nebo měl ten svazek, tak ten tam mohl zajít a vyplnit, až když to náčelník správy nebo náčelník odboru vlastně signoval. Čili ta oprávněnost vznikla tím, že ta oprávněná osoba potvrdila, že je čas chvíle rozpracování zavedení toho člověka do evidence a v roce 1991 vlastně jako podklad lustračnímu zákonu, který byl přijat v říjnu 1991 se vlastně vzaly a to bylo to klíčové rozhodnutí, se kterým si dodnes nevíme rady, vlastně ty registrační protokoly nebo ty archivní protokoly, které vytvářely ty neoperativní části stránky bezpečnosti.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Víte, ono takových případů je docela dost. Před časem soud podobně rozhodl o herečce Jiřině Bohdalové. S žalobou u soudu uspěl i poslanec Walter Bartoš kvůli své evidenci v záznamech komunistické vojenské kontrarozvědky.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
To byl rozdíl mezi tím, jako evidován tajný spolupracovník a důvěrník, to oddělme, protože ty evidence opravdu je velmi kategorie.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Ta otázka spíš směřovala k tomu, jestli to nevypovídá něco o tom, že v těch záznamech jsou prostě normální lži, které si StB mohli vymyslet na svazky.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Je to otázka důkazů a neúplnosti důkazů a je to otázka toho, že to není úplně o tom obsahu. Tam prostě to vezme do ruky právník a ten vlastně formuluje tu věc tak, může ministerstvo vnitra dokázat, že ten člověk byl opravdu spolupracovník? Tam si myslím, že kdyby někdo byl ochotný k nějaké reflekci a řekl: Ano, bylo to tak, potvrzují to nebo zčásti potvrzují ty materiály, tak on vlastně pod vedením svého právníka ani nemůže, protože by ten soud pochopitelně vyhrál, takže je to o tom, že když se mnohdy ti lidé seznámí v jaké nekvalitní podobě zachovali ti operativci ten operativní svazek nebo to bylo poničeno nějakým způsobem při nějaké průběžné skartaci, kdy už nikdo k tomu nemá žádný vztah za některé ty věci, zejména vlastnoruční zprávy, to znamená, jednoznačně prokazatelné věci, které psal ten člověk, označení v tom materiálu jako spolupracovník, tak vlastně, když se dozví, že to není, tak pro něj je jednodušší nezpytovat svědomí, nehledat, jak to doopravdy bylo, rekonstruovat tu pravdu za pomoci i té materie, ale vlastně vyhrát ten soud, z čehož ta katarze moc úplně asi nevzniká. My čekáme od toho výrazu to poznávání něco jiného než tedy jen rozhodnutí. Dokázalo ministerstvo vnitra, že ten člověk byl nebo nedokázal.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Jedna otázka a poprosím o stručnou odpověď. Ta nám přišla na mail 20minut@rozhlas.cz je od pana Ludvika z Olomouce. Ptá se, jestli jste se někdy podíval, jaké materiály na vás vedla StB a co zajímavého jste si tam o sobě přečetl?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Tak na mě konkrétně svazek nevedla. Vedla spis na svého nejbližšího kamaráda z fakulty, z jehož svazku zřejmě vznikla i svodka nebo několik svodek, které jsou zachovány z listopadu 1989 doby těsně kolem 17. listopadu.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček byl hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Díky zato. Na shledanou.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů:
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.