Nebezpečný návyk, nebo uvolňující cvik? Víme, co se stane po 60 letech pravidelného křupání klouby

7. srpen 2015
Encyklopedie Radiožurnálu

Lupnutí kloubu. Někomu se děje samo, když se zvedne ze židle nebo se protahuje. A jiný zas rád křupe prsty na počkání. Znáte to také z filmů – hrdina před důležitým momentem protáhne prsty a šíji a ozve se zlověstné křupnutí. Jak vzniká? A není škodlivé?

Jedním ze zdrojů zvuků, které se ozývají při protahování a pohybu, je jednoduše napínání a stahování šlach a vazů kolem kloubů. Nebo se o sebe třou již časem opotřebené klouby, které ztratily svůj hladký povrch.

Samotné záměrné křupání klouby, nejčastěji na rukou, vzniká jinak. Každý kloub je obklopen tekutinou, takzvaným „kloubním mazem“, který působí jako lubrikant. Tato tekutina obsahuje také rozpuštěné plyny.


A po 60 letech pravidelného křupání...
Donald Unger, lékař z Kalifornie, se rozhodl prozkoumat tento jev vlastním způsobem. Celý život pravidelně křupal klouby na jedné ruce, zatímco druhou nechal v klidu, aby viděl, zda křupání způsobuje poškození. Po 60 letech nenašel mezi oběma rukama rozdíl.

Když kloub, nebo přesněji kloubní pouzdro, ohnutím napneme, tah plyny nasaje a roztáhne do větších bublin. A právě vznik těchto bublin způsobí ono známé lupnutí. Když chceme tím samým kloubem lupnout znovu, musíme nějakou dobu počkat, než se vzduch v tekutině opět rozpustí.

O škodlivosti záměrného křupání klouby se vedou spory. Někteří odborníci říkají, že vede k natékání, opotřebovávání a oslabování kloubů. Jiné studie ale žádné negativní účinky neprokázaly. Naopak, někomu přijde lupnutí uvolňující a uklidňující. Pokud je ovšem doprovázeno bolestí, je spíše na místě vyhledat lékaře.

autor: Irena Buršová