Krištof Kintera

Publikum ho prý vnímá jako zábavného autora, Krištof Kintera však přiznává, že se chce z této nálepky vymanit. „Bavím se při vytváření svých děl,“ tvrdí s tím, že umění má nejen bavit, ale především vzbuzovat emoce a různorodé reakce.

Titul Výtvarník roku 2011 získal za svou sochu obrácené lampy, památník lidem, kteří spáchali sebevraždu skokem z Nuselského mostu. Známý sochař se však označení památník brání. „Na soše jsem nepracoval jako na památníku. Vím, že jde o choulostivé téma, ale je třeba, aby o něm lidé přemýšleli,“ domnívá se a mimo jiné zmiňuje úlohu zábran, které na Nuselském mostě vyrostly.

Krištof Kintera studoval v ateliéru Milana Knížáka. Jak ho tato osobnost ovlivnila? „Milan Knížák musí lidi kolem sebe opravdu ovlivnit. Velmi si ho vážím za to, co dělal v době normalizace,“ zamýšlí se „Na škole udělal spoustu práce a dialektika s ním byla velmi intenzivní. Je totiž dobrý diskutér, klade otázky na tělo,“ popisuje.

S jakými materiály Krištof Kintera nejraději pracuje? Jaká bude jeho připravovaná výstava Výsledky analýzy? Jaký smysl hraje v jeho díle pohyb? A proč raději nečte internetové diskuze? I to se dozvíte při poslechu audio záznamu rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Krištofem Kinterou a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.