Věra Šťovíčková-Heroldová
V úterý hostil Dopolední Radiožurnál publicistku a překladatelku Věru Šťovíčkovou-Heroldovou. Zavzpomínala na svoji práci v Československém rozhlase i na nucený odchod z této instituce v roce 1970. V rozhovoru s Lucii Výbornou povídala o své desetileté práci zpravodajky v Africe a také přiblížila svůj vztah k tomuto kontinentu. A řeč přišla i na překladatelskou činnost dnešního hosta. Ve středu 23. července bude hostem cestovatel Pavel Pavel.
Věra Šťovíčková-Heroldová se v roce 1949 stala redaktorkou Československého rozhlasu a pracovala zde do roku 1970, kdy byla donucena odejít. Říká, že její život je rozdělen na dvě poloviny. "První polovina patřila rozhlasu na sto procent a nikdy mě nenapadlo, že bych odešla. Na nabídku z televize jsem reagovala slovy: 'Kdepak, já bych po jiných chodbách než rozhlasových chodit neuměla.' A pak mi jednoho dne rozhlas poděkoval - poslal mi dopis, že pokud se pokusím vstoupit do této budovy, tak budu vyvedena. A začala druhá půlka života," zavzpomínala publicistka.
V rozhlase byla Věra Šťovíčková-Heroldová členkou legendární zahraniční redakce z šedesátých let. Jejími kolegy byli například Jiří Dienstbier, Luboš Dobrovský či Karel Kyncl. "Já jsem do té redakce přišla v době, kdy to byla společnost sólistů. Až přišel Milan Weiner - měl dostatek životních i politických zkušeností a věděl, co chce do budoucna. Jemu se podařilo ten kolektiv stmelit. A začala ta krásná éra - psaní mezi řádky," uvedla Heroldová, která se pak stala zpravodajkou v Africe. "Rozhlas původně hledal na toto místo muže. Ale za těch pár korun, které nabízel, neměl nikdo chuť se potloukat po Africe, protože se nabízela diplomatická místa s automobily. Po půl roce čekání si tedy všichni povzdechli - tak ať tam ta holka jede," přiblížila Šťovíčková-Heroldová, která pak v Africe pracovala jako zpravodajka s přestávkami deset let.
Po odchodu z rozhlasu začala Věra Šťovíčková-Heroldová překládat knihy pod vypůjčeným jménem. "Je překvapivé - a já na každého s láskou vzpomínám - že nejen blízcí přátelé, ale i vzdálení známí mi nabídli jméno, abych ho mohla použít jako pokrývače - tak se jim oficiálně říkalo," přiblížila. Spolu s manželem přeložili knihu anglického etnografa Jamese Frazera Zlatá ratolest, která má podtitul od magie k náboženství. "Byla to dobrodružná práce, protože vznikala v době normalizace. Manžel, který byl erudovaný vědec - než byl sesazen, byl ředitelem Náprstkova muzea - hlídal odbornou stránku věci a já jsem využila dvaceti let práce s češtinou. Pracovali jsme v harmonii, kterou ta kniha vyžadovala. Každá kapitola byla pro nás i osobním překvapením," uvedla Věra Šťovíčková-Heroldová.
Záznam celého rozhovoru s Věrou Šťovíčkovou-Heroldovou si můžete poslechnout v Rádiu na přání.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.