Sochařští velikáni spolu pod zámeckou střechou

18 fotografií

V sobotním výletu Po Česku jsme si prohlédli budovu novoměstského zámku. Dozvěděli jsme se něco o jeho neobvyklém vzniku a zjistili jsme, proč mu dlouhá staletí vládly ženy.

„Horácká galerie byla založena, protože se v Novém Městě na Moravě narodil Jan Štursa a poté i jeho žák Vincenc Makovský, tedy jedni z nejvýznamnějších českých sochařů 20. století,“ vysvětluje mi na úvod můj průvodce, ředitel Horácké galerie Josef Chalupa.

Logo|foto:Český rozhlas

„Na Vysočině se tradičně připomíná, že zdejší krajinu objevil pro české malíře Antonín Slavíček, tedy pokud pomineme Chittussiho. Vysočina přilákala nejen řadu Slavíčkových následovníků, ale malíři sem jezdí vlastně dodnes,“ popisuje minulé i současné spojení zdejšího kraje s uměleckým světem ředitel Horácké galerie.

Společně procházíme sály prvního patra s okny do náměstí, tedy někdejším pianem nobile – patrem určeným pro reprezentaci, kde jsou vystaveny nejcennější exponáty muzea. Mnohé z těchto obrazů či plastik vytvořili zdejší rodáci, mezi které patří nejen Štursa a Makovský, ale také Arnošt Košík.

Zvláště bohatá je kolekce děl jednoho ze zakladatelů moderního českého sochařství Jana Štursy, který se narodil v domě naproti na náměstí. Jan Chalupa se hned po svém příchodu do galerie snažil pro její sbírky získat původní odlitky, pořízené ještě za sochařova života.

„Řada věcí však nebyla realizována, takže jsme začali s jejich odléváním. Ve stejné době Národní galerie a Moravská galerie odlévaly Štursovy monumentální věci, takže jsme se k tomu připojili,“ vzpomíná. A tak dnes v Horácké galerii mají v bronzu studie k pomníkům Františka Palackého nebo herečky Hany Kvapilové, Dívku před koupelí nebo jeho Evu.

V zámecké mansardě je možné zhlédnout část z unikátního souboru hutních sklářských artefaktů, která dokumentuje produkci nedaleké škrdlovické sklárny|foto: Horácká galerie

Najdete tu však také originál sádrového odlitku snad nejslavnější Štursovy sochy nazvané Raněný pocházející z roku 1921. Je také zajímavé, že doslova celé soubory děl se do Horácké galerie dostaly jako pozůstalosti.

Kromě pozůstalosti Jana Štursy galerii připadla také rozsáhlá pozůstalost Karla Pokorného, kterou sem nechal převézt Vincenc Makovský, když potřeboval po zesnulém sochaři vyklidit ateliér. „Po Makovského smrti do majetku galerie přešla i jeho pozůstalost a pak už se to jaksi vršilo dál,“ popisuje Jan Chalupa.

V expozici Horácké galerie dnes můžete vidět i díla Josefa Mařatky nebo Josefa Václava Myslbeka. Součástí sbírkového fondu je také kolekce dobového nábytku a zájemci o sklo jistě ocení kolekci hutního skla ze 60. a 70. let minulého století, pocházející ze sklárny ve Škrdlovicích u Žďáru nad Sázavou. Autorsky jsou v ní zastoupeni svými vzory třeba Jan Exnar, František Vízner nebo Stanislav Libenský.