Ve Zbečně voní každou sobotu pečený chleba

Kdysi vlastnil podobný statek každý druhý obyvatel vesnice. Pak se přes staletí udržovanou tradici a způsob života převalilo bouřlivé 20. století a ve Zbečně zbyl roubený statek pouze jediný. Jak se jej podařilo zachránit a co všechno vlastně takovouto venkovskou usedlost tvoří, jsme se dozvěděli v sobotním výletu Po Česku.

„Stojíme v síni, která je centrální, vstupní částí stavení a zároveň odsud můžeme projít do dvora,“ vysvětluje na úvod naší prohlídky správce Hamousova statku Luboš Vokoun a pokračuje: „Po pravé straně se nachází černá kuchyně, kde každou sobotu dopoledne předvádím pečení chleba. Po levé straně je dominantní pavlač k dvoupatrovému špýcharu.“

Nově postavená chlebová pec je v sezóně využívaná k ukázce pečení chleba a koláčů |foto: Hamousův statek

Vpravo vedle černé kuchyně se vchází i do velké světnice, kam vzápětí vstupujeme. Jde o centrální místnost obytného stavení, která se nachází v nejstarší části domu. Prostor je to opravdu velký, proto dokonce sloužil jednomu z hospodářů jako zájezdní hostinec a druhému, zbečenskému rychtáři, zase jako úřední místnost starosty.

Kromě několika málo kusů lidového nábytku ve světnici uvidíte také velká kachlová kamna. Naproti vstupu do velké světnice přes síň se nacházejí dvě komory. Ta spodní je z roku 1577, což je u vesnické roubené chalupy opravdu výjimečné. Dnes jsou v ní uloženy postroje, keramika a nářadí.

Nahlížíme také do horní komory, kam se vstupuje z malé pavláčky. Kdysi sloužila ke skladování mouky, obilí, sedraného peří a k sušení bylinek. Pak už přecházíme do výměnkářské části s malou samostatnou kuchyňkou.

„Výměnek je vybaven velmi stroze – dvě postele, kredenc a sporák,“ ukazuje Luboš Vokoun, který má pro sobotní návštěvní dny v koutě výměnku připravený i stůl, dřevěné korýtko a nezbytnou moučnici s pšeničnou a žitnou moukou. To všechno se mu totiž při pečení chleba ve zdejší černé kuchyni hodí. A chléb je to výborný. Ochutnal jsem a mohu potvrdit.

V Hamousově statku stojí za povšimnutí i podlahy. Vesměs se zde totiž šlape po hlíně, přesněji po cihlářské hlíně smíchané s pískem, plevami a vodou. Tak se kdysi dělaly hliněné podlahy. Pouze ve velké světnici a ve výměnku jsou na zemi fošny.

Podoba Hamousova statku za první republiky, kdy k němu rád zajížděl i prezident Masaryk|foto: licence Public Domain, volné dílo, Bohumil Vavroušek

V obydlí pro bývalého hospodáře si možná povšimnete i mnoha památek z první republiky, včetně fotografického portrétu Tomáše Garrigua Masaryka. Ten nechyběl v žádném ze zbečenských domů. Jednak se obec nachází blízko lánské obory a TGM také jako jeden z prvních přispěl po požáru Zbečna na jeho obnovu ze svého nemalou částku.

„Máme tu i Masarykův most a prezident sem také dost často vyjížděl na koni a později v kočáru. Podle pamětníků měl k tomuto místu u Berounky opravdu vřelý vztah,“ uzavírá prohlídku Hamousova statku Luboš Vokoun.