Je libo fotku na středověkém hradním záchodě?

Hrad Přimda musel své potencionální obléhatele děsit svou monumentalitou už při pohledu z dálky. Jak hrad vypadal v dobách své nedobytnosti a jaká zajímavá historie se váže k jeho vzniku, jsme se dozvěděli v sobotním výletu Po Česku.

Procházíme se po horním nádvoří hradu Přimda a můj průvodce Josef Rídl mi popisuje, jak to tu vypadalo v době, kdy ještě hrad plnil svoji funkci: „Vpravo byla studna, kterou nechal v 18. století hradní pán zasypat. Na levé straně stál čeledník, ale byla tam i pekárna, kovář, tesař, sedlář…“

Před námi stojí takzvaný donjon, tedy obytná část přimdského hradu. „Jedna jeho stěna se zřítila v roce 1711 po úderu blesku. Opět ji vyzdili až v roce 1925, za doby působení okrašlovacích a turistických spolků,“ vysvětluje můj průvodce.

Zříceninou je hrad Přimda už od 17. století|foto: Václav Žmolík

Pak už stoupáme po několika schodech a Josef Rídl odemyká branku do hradu. Vstupujeme do nejnižšího podlaží donjonu, tedy obytné věže, kde kdysi bývaly uloženy zásoby – nasolené maso, obilí nebo luštěniny. To vše v takovém množství, aby obránci mohli vydržet i několikaměsíční obléhání. Však tento hrad nedobyl ani Jan Žižka se svými husity.

První patro sloužilo jako reprezentační a obytné – vpravo si ještě můžete prohlédnout zbytky krbu, sahal přes celé patro až do výšky asi pěti metrů. V druhém patře se dochovalo nádherné okno z 12. století.

„Nad tím bylo ještě třetí patro, tedy ještě šest metrů výšky, kamenné štíty, potom krov, šindelová střecha…“ popisuje můj průvodce, jak vypadal ve středověku hrad, který chránil západní pomezí českého státu. Dnes z něj zbyly jen obvodové zdi do výše druhého patra.

Hrad sloužil ve své době také jako státní vězení. Vězeňská kobka, takzvaná temnice bez oken, se nachází hned vedle hradní obytné věže. Také z ní zbyly jen čtyři zdi. Po pravé straně je lůžko pro odsouzeného a je tu i velice dobře zachovaný prevét.

Asi nejslavnější místo na přimdském hradě – prevét|foto: Václav Žmolík

Návštěvník na něj může dokonce usednout a vyzkoušet. „Setkávám se s padesáti- a šedesátiletými turisty, kteří si přinesou s sebou černobílou fotografii, na níž sedí dítě na tomto záchodě, a říkají: ,To jsem já, když mi bylo 10 let,‘“ přidává na závěr úsměvnou zkušenost ze své průvodcovské praxe Josef Rídl.

Možná se na slavném hradním prevétu také vyfotografujete. Já ještě dodám, že kdysi nedobytný hrad Přimda začal už v 16. století chátrat a dílo zkázy dokončil blesk, který jeho věž zasáhl roku 1711. Od těch dob jsou na jeho místě jen ruiny.