Gotika, baroko i expresivní umění pod jednou klenbou

V sobotním výletu Po Česku jsme se seznámili s historií katedrály a dozvěděli jsme se, že za svou současnou podobu vděčí mimo jiné architektonické soutěži.

Hlavní loď katedrály má barokní úpravu, a to navzdory tomu, že zvenčí je její vzhled gotický – přesněji novogotický. „Došlo k novogotické přestavbě presbytáře od Augusta Prokopa, který je také autorem návrhu oltáře,“ říká historička a odborná pracovnice Diecézního muzea Jana Mlatečková.

„Hlavní loď zůstala bohudíky v barokní podobě,“ dodává. Důvodem byl jednak nedostatek financí na kompletní přestavbu chrámu a jednak fakt, že už před sto lety památkáři s takovým rozsahem úprav nesouhlasili.

Hlavní loď katedrály sv. Petra a Pavla na Petrově|foto: licence GNU Free Documentation License, Gothic2

V zadní části si můžete prohlédnout nejvýznamnější sochu, která se v katedrále nachází. Je jí madona s dítětem z počátku 14. století, která bývá připisována Mistru Michelské madony. „Byla sice v barokní době přetesána, ale stále je na ní vidět vliv francouzské katedrální plastiky,“ upozorňuje Jana Mlatečková.

Také mezi barokními díly jsou opravdové skvosty. Zejména se jedná o sochařskou výzdobu od Ondřeje Schweigla. „Asi nejkrásnější je kazatelna s motivem Krista předávajícího klíče svatému Petrovi,“ ukazuje mi moje průvodkyně. Schweigel je rovněž autorem soch na bočních oltářích. Zajímavé jsou třeba oltáře svatých Cyrila a Metoděje.

„Dominantami oltářů, které nejsou zcela sochařské, jsou obrazy od vídeňského malíře Martina Schmidta a Františka Korompaye,“ doplňuje Jana Mlatečková. Za pozornost stojí i krásné novoklasicistní varhany, které mají šest a půl tisíce píšťal a v době své instalace roku 1909 byly největší na Moravě.

Návrh novogotického oltáře je dílem autora celé přestavby presbytáře Augusta Prokopa|foto: Kristina Jírů

V katedrále svatého Petra a Pavla vás nejspíš zaujme i docela moderní výzdoba – například zdejší křížová cesta. „Vznikla v 50. a 60. letech a jejím autorem je brněnský sochař Jiří Marek, který zemřel v roce 1993. Některá zastavení sem proto umístila až jeho dcera, také sochařka Dana Marková,“ vysvětluje pracovnice muzea.

„Pro tuto křížovou cestu je charakteristická určitá nevyrovnanost. První zastavení jsou inspirována klasickým antickým reliéfem, ale postupně nabývají na expresivitě, takže poslední zastavení už jsou v podstatě expresivní skulptury,“ uzavírá naši prohlídku Jana Mlatečková.