Matná budoucnost legendární Laterny magiky

Historie Laterny magiky je spojená se světovou výstavou EXPO 1958 v Bruselu. Právě tam na sebe totiž Československo upozornilo originálním představení o krásách země. Ta vytvořil režisér Alfréd Radok, jeho bratr Emil, Miloš Forman a architekt a scénograf Josef Svoboda. Měli prostý, ale neotřelý nápad - spojili živé výstupy herce s filmovým obrazem.

Herec, zvuk a filmový obraz - to jsou základy pro představení Laterny magiky. V archivu Českého rozhlasu jsme našli to, v co jsme ani nedoufali, záznam celého pořadu, který měl na světové výstavě v belgickém Bruselu roku 1958 tak velký úspěch.

Skutečně jde o autentický záznam, při kterém si můžeme představit, čím tato kouzelná svítilna diváky tak ohromila. Laterně magice říkali divadlo zázraků. Bruselskou Laternu magiku uváděly tři krásné konferenciérky - Sylva Daníčková, Valentina Tylová a Zdena Procházková. Z jejich vzpomínek citujeme: "Nikdo netušil, s jakým úspěchem se Laterna magika setká a že se z ní na dlouhá léta stane skvělá vývozní umělecká atrakce. Původně byla míněna jako čistě reklamní záležitost propagující krásy naší země, náš folklor, přírodu, výrobky našich rukou i ducha, naší hudbu, náš humor a vtip."

Aby všichni v publiku rozuměli, musela konferenciérka mluvit třemi jazyky - německy, francouzsky a anglicky. Na jevišti visela po stranách podlouhlá plátna a na nich byla projekce o českém skle, Kapanově turbíně nebo třeba Šlitrově orchestru.

Druhá slavná scéna představovala Jiřího Šlitra, který vyjel na jeviště s klavírem, na plátna kolem něj se promítaly další obrazy s různými hudebními nástroji, až vznikl mnohohlasý koncert. "Jednou mě těsně před představením režisér Radok strašně sjel, že jsem křečovitá. Zřejmě zapomněl, že pracovala tréma," citujeme ze vzpomínek Valentiny Tylové. "Utíkala jsem na záchod a tam jsem krásně nalíčená plakala rovně do umyvadla, abych si nerozmazala šminky slzami. Pak jsem se opatrně otřela vatičkou a šla za oponu. To už z propadla vyjížděl klavír s Jiřím Šlitrem, který dřív, než ho mohli vidět diváci v hledišti, pro mě předvedl malou pantomimu ubrečené herečky. Já se rozřechtala a v tomhle uvolnění odvedla svůj nejlepší výkon."

Byly to nápady režisérů Alfréda Radoka, Miloše Formana, Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka, stejně tak scénografa Josefa Svobody. Podobné úspěchy měla Laterna magika na světové v kanadském Montrealu v roce 1967 a pak o tři roky později v japonské Ósace.

Laterna magika byla v 70. letech součásti Národního divadla. Pak se stala příspěvkovou organizací ministerstva kultury. Po padesáti letech má před sebou novou etapu. Někteří ji považuji za hodně zlomovou a obávají se zániku divadla.

Trh už Laternu magiku neuživí

Zatímco ještě před sedmi lety byla Laterna magika projektem, kterým se Česko chválilo a na její představení přijížděli cizinci z celého světa, v této sezoně se mluví o slučování Laterny a ve vzduchu se vznáší otázka - přežije příští rok? Mimo to Nová scéna, ve které soubor Laterny hraje, má před sebou kompletní rekonstrukci a není jasné, kde najde soubor své nové útočiště.

Laterna Magika se s Národním divadlem slučovat nebude. Půjde o jinou formu. Opravuje nás na úvod šéf Zlaté kapličky Ondřej Černý. "Národní divadlo převezme část umělecké činnosti Laterny magiky. V podstatě převezme značku a za tuto značku převezme odpovědnost," uvedl Ondřej Černý.

Laterna pod hlavičkou Národního už existovala a dokonce stále ještě mají takto registrovanou značku. "Návrat Laterny magiky do lůna Národního divadla je věc docela přirozená," dodal.

O konkrétním fungování se stále ještě jedná, ale na jednom jsou už domluveni. Soubor bude dávat méně představení a některá z inscenací dokonce skončí. "Předpokládáme, že Laterna magika by měla hrát asi tak sto představení na Nové scéně. Mělo by pro ni být výhodou to, že bychom se snažili vyjít vstříc v tom smyslu, aby dostávala turisticky atraktivní termíny, protože pro Laternu hrát například v lednu je čistá frustrace," přiblížil Ondřej Černý.

Laterna podle šéfa Národního stojí před novou etapou. Připravuje se také rekonstrukce Nové scény, tedy budovy, kde soubor Laterny hraje a zkouší. I to budoucnost Laterny ohrožuje. "Uzavření Nové scény bude pro Laternu magiku dosti krušná doba a bude to doba, která možná ovlivní i její budoucí podobu," doplnil.

Přesto všechno ředitel Laterny magiky Petr Tošovský tuto proměnu vítá. "Část personálu, některá jednoznačně, přechází pod Národní divadlo. To se týká především personálu, který je spojen přímo s budovou, to znamená technika. Otázka je, jakým způsobem budou do činnosti Národního divadla integrováni ti ostatní," řekl.

I on spolupráci či partnerství s Národním divadlem chápe jako jedinou možnost, jak zachránit Laternu magiku před zánikem. "V posledních třech letech jsem na ministerstvu kultury několikrát navrhoval. Víme, že dnes už trh není na to, aby Laterna nahrála 300 představení do roka. Hledali jsme sami způsob nějakého partnerství s někým, kdo by se s námi podílel na termínech na Nové scéně a Národní divadlo je ten nejpřirozenější partner," dodal Petr Tošovský.

Sloučením Laterny magiky s Národním divadlem by měl stát ušetřit

Letos v květnu tomu bude padesát let, co existuje Laterna magika. Příští rok se ale stane součásti Národního divadla. Ani šéf Národního ani Laterny nechtějí mluvit o slučování těchto dvou scén, natožpak o zániku Laterny. Oba to chápou jako jedinou možnost záchrany legendárního a turisticky atraktivního divadla před zánikem. Potvrdí jejich názor ředitel odboru umění a knihoven ministerstva kultury František Zborník?

Ten uvedl, že aby Laterna magika nezanikla, část produkce tohoto souboru přechází pod Národní divadlo. "Je zřejmé, že kdyby Laterna magika působila dál jako příspěvková organizace státu za stávajících podmínek, tak by postupně přicházela o diváky a přicházela by o zdroje své činnosti a tím pádem by mohla zaniknout," upřesnil.

I když jsou Laterna magika a Národní divadlo příspěvkovými organizacemi ministerstva kultury, jejich sloučení je podle Františka Zborníka logické. Laterna magika totiž působí na Nové scéně, která má od svého vzniku řadu problémů. "Je to provozně drahý dům a Laterna magika, jak postupně ztrácí diváky, není s to provoz uplatit. Když dělá přes 200 představení ročně, nemá už žádnou sílu vytvořit něco nového, protože ti lidé pořád jenom hrají. Nová scéna potřebuje získat ještě nějakou jinou produkci, která by Novou scénu zaplnila a která by ji pomohla zaplatit. Národní divadlo, jemuž scéna náleží, je vlastně logickým řešením. Tím třetím sloupem, kdo by na Nové scéně měl hrát, by měly být i komerční produkce. Tím pádem by Nová scéna mohla být zaplacena a mohla by být i jinak využita. A Laterna magika by mohla nabrat síly, aby vytvořila novou produkci," vysvětlil František Zborník.

Zadání pro sloučení obsahovalo to, že nový příspěvek pro Národní divadlo, které bude mít pod sebou Laternu magiku, nesmí být vyšší než součet stávajících příspěvků pro Laternu magiku a Národní divadlo v roce 2009. "V tuto chvíli naši ekonomové počítají s tím, že by tam měl stát i nějaké peníze ušetřit. Bojím se říci částku, protože ta se ve výpočtech ještě pořád pohybuje," dodal František Zborník.

Produkujeme jaderný odpad. A zatím to nevypadá, že by nějaká jiná země tento jaderný odpad chtěla. Proto hledáme trvalé úložiště vyhořelého jaderného paliva tady v Česku. Ve hře je šest lokalit. Ale žádná z obcí, kde by úložiště mohlo být, zatím neřekla ano. Nalaďte si ve středu 15. dubna Radiožurnál po 14. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.