Červená je barva muže, zelená ženy. A dnešní doba? Ta je modrozelená, popisuje výtvarník Martin Stanovský
Barvy nás doprovázejí na každém kroku – na oblečení nebo na stěnách našich domovů. Volíme si je podle našeho psychického rozpoložení i charakteru. Klidně se tedy může stát, že některou barvu si doslova zapovíme. A pak jí máme nedostatek, upozorňuje pedagog a výtvarník Martin Stanovský.
Jako lidstvo netušíme, co je barva, známe jen reakce na ni. „Podle reakcí pak volíme barvy, které potřebujeme nebo odsouváme,“ vysvětluje Martin Stanovský v rozhovoru s moderátorkou Zuzanou Burešovou. V takovém případě převládnou některé barvy, jiné padnou do nemilosti a máme jich nedostatek. „Principem barevného světa je ale rovnováha,“ připomíná.
Pokud mají období barvy, měla by ta naše podle slov Martina Stanovského modrozelenou. To podle jeho soudu není dobře. Jsme totiž nejistí, proto toužíme po modré, nositelce jistoty. „Každá společnost má nějaký barevný projev. Jsme v době mediálních informací, což nemám rád, důsledky jsou pozorovatelné na studentech,“ uvažuje.
Červená je barva muže. Zelená znamená plodnost a je barvou ženy. Když je smícháte, získáte hnědou, barvu podstaty.
Černá není barvou smutky, jak se často domníváme, ale znamená intimitu. Černá a bílá nejsou pestré a projevují se slabým emočním nábojem.
Informační tendence dnešní doby se odrážejí také ve filmech a na fotografiích. „Máme hodně barevných informací a černobílý materiál nás zve, umožní nám, abychom uplatnili vlastní predikci,“ připomíná.
Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte buď kliknutím na odkaz přímo v tomto článku nebo v našem audioarchivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
