Když hraju Standu z Posla světla, tak se za sebe až stydím, říká Zdeněk Svěrák

7. září 2016

Největší audioportál na českém internetu

Zdeněk Svěrák za klavírem | Foto: Vladimír Kroc, Český rozhlas

Na sklonku minulé divadelní sezony jsme se s částí souboru Divadla Járy Cimrmana vydali do Tanvaldu a do nedalekých Příchovic. V areálu U Čápa tam otevřeli první oficiální muzeum českého génia a dobrodruha.

S Divadlem Járy Cimrmana jsme se podívali do Příchovic do místního majáku. Jaké překvapení čekalo na jeho vrcholu? A jaká byla improvizovaná oslava Svěrákových nedávných 80. narozenin?

Prvním dárkem byl snímek, na kterém je muž v černém kabátě, jak vystupuje z vozu u stanice Navarov a kráčí směrem k Zlaté Olešnici. Za hlasitého smíchu ho předal Jiří Plešingr.

Tím to ale s překvapeními nekončilo. Další Svěráka čekalo na blízkém majáku. Celá cesta po schodech nahoru je totiž nově vyzdobena fotkami z představení. Původně jich bylo 67, všechny se ale na schodiště nevešly. A aby si je Zdeněk Svěrák prohlédl všechny, musel až úplně nahoru.

Při tom si zavzpomínal na svá představení. Jedna z jeho mála záporných postav je Standa z Posla světla. „Ona Smrtka v tý druhý hře je taky záporná postava, ale ta jiná být nemůže. Ale ten Standa se jeví ze začátku jako sympaťák, a pak zjistí, že se k rodičům chová tak hnusně, že se za něj i stydím,“ dodává Zdeněk Svěrák.

autoři: vlk , Jana Klementová , per