Pokud nechcete, nemusíte v souvislosti s penzijní reformou nic měnit

Už jsme v našem vysílání několikrát řekli, že ten, kdo nechce, si žádné penzijní připojištění sjednávat nemusí.

„Je to tak. Vystačí si se státním penzijním systémem, do kterého každý, kdo vydělává, pojištění povinně odvádí.“

A ten, kdo už penzijní připojištění má, nemusí v souvislosti s penzijní reformou nic měnit?

„Nemusí. Jen by si měl pohlídat, jak vysoké platí příspěvky. Protože od nového roku bude státní podpora vyplácena až od měsíčního vkladu 300 korun. Takže ten, kdo o státní příspěvek nechce přijít, by si měl do konce letošního roku zvýšit vklad minimálně na těch 300 korun.“

První pilíř vybírá na současné důchody, v druhém si může spořit na své stáří

Přehlasují-li poslanci prezidentovo veto, od Nového roku by měl začít platit takzvaný druhý pilíř penzijního systému. Co to ty pilíře vlastně jsou?

„Je to vlastně jednoduché. První pilíř je státní systém penzijního pojištění. Ten všichni známe. Třetí pilíř už také funguje – znamená to, že si lidé mohou spořit u penzijního fondu. Tam se změní podmínky, ale o tom jsme už mluvili. Novinkou bude takzvaný druhý pilíř.“

Čtěte také

To je takzvaný opt-out, na který slyšíme kritiku ze všech stran. Jak to bude v praxi fungovat?

„Stát určuje, kolik procent ze svého výdělku musí každý povinně odvádět na penzijní účet státní správy sociálního zabezpečení. Z těchto peněz se průběžně platí penze současným důchodcům.

Kdo by si chtěl část peněz spořit na svůj účet, stát mu umožní, aby vzal tři procenta z povinného odvodu a ukládal je u některého penzijního fondu. Musí k tomu ale přidat další dvě procenta ze svého platu navíc. Když se k tomu rozhodne, nesmí už od penzijního fondu odejít. Státní důchod pak bude v penzi dostávat menší přibližně o patnáct až dvacet procent.“

Z druhého pilíře není cesty ven

Pro koho by mohl být druhý pilíř výhodný?

„Pro toho, kdo má vyšší příjmy. Nejméně třicet tisíc měsíčně, ale spíš víc.“

Analytik Fincentra Josef Rajdl vysvětluje: „Výhoda je v tom, že tři procentní body, které aktuálně platí do systému státu a nemají garanci, že by za to něco někdy dostali, si budou platit na svůj individuální účet. Nevýhoda je v tom, že k tomu musí přidat další dva procentní body ze mzdy ze svého a nebudou moci nikdy vystoupit. Což je značná nevýhoda, protože lidé nemohou tušit, co se do budoucna změní.“

„Josef Rajdl tím myslí to, co jsme mohli vidět třeba v Maďarsku nebo na Slovensku, že se změnou vlády se změní i pravidla systému. Podstatné však je to, že kdo nechce nic měnit a nikam vstupovat, ten nemusí.“