Na Stolové hoře prohrál pirát s ďáblem

Dveře kabiny se zavřely a my pomalu stoupáme vzhůru. Jak říká obsluha, do horní stanice ve výšce 1067 metrů nad mořem, respektive nad oceánem, jehož modrá hladina se pod námi zvětšuje úměrně tomu, jak stoupáme.

Samotná Stolová hora se pak nad stejnojmenným zálivem tyčí ještě o něco málo výše, konkrétně o 19 metrů. I když nejde o nějak závratnou hodnotu, její vzhled je určitě impozantní.

„Loni v listopadu byla vybrána jako jeden ze sedmi nových přírodních divů světa. Měli jsme tedy štěstí, že tento unikátní plochý vrchol získal dostatečné množství hlasů. Připomínám, že stěny hory tvoří tři kilometry dlouhý útes,“ ukazuje mi o chvilku později Collette Van Aswegen ze společnosti provozující lanovou dráhu na Stolovou horu.

Slavný horolezec použil místo nohou lanovku

Vůbec poprvé na ni kabinka s cestujícími vyjela už v říjnu 1929. Od té doby využilo služeb lanovky 21 miliónů návštěvníků, turistů i honorace s modrou krví.

„Byli mezi nimi i členové britské královské rodiny, kteří při návštěvě Jižní Afriky v roce 1947 vyjeli nahoru v čele s panovníkem Jiřím VI. Nechyběla ani současná královna Alžběta II., tehdy ovšem byla ještě princeznou. Pár let po nich se s námi svezl i slavný horolezec Edmund Hillary,“ vypráví Collette Van Aswegen.

Lanovkou se svezli příslušníci britské královské rodiny i slavný horolezec|foto: Robert Mikoláš, repro

Překvapeně se na ni podívám, a ještě než vyslovím svůj dotaz, odpovídá: „Ano, jel lanovkou. Po dobytí Mt. Everestu se skutečně rozhodl na vrchol Stolové hory vyjet, tedy nikoli vylézt po svých.“

Jako z pohlednice

Rozhlížím se a v duchu si říkám, že stojím na místě, kam se dostal i sir Edmund Hillary. Rychle však zapomínám na nějaké srovnávání a kochám se pestrobarevnými panoramaty.

Hluboko pode mnou se krčí koloniální i moderní budovy Kapského Města, třpytící se vlny omývají bílé i nažloutlé pláže, asi deset kilometrů od pobřeží se krčí nechvalně proslulý Robben Island, kde byl dlouhá léta vězněn Nelson Mandela a v mlžném oparu v dálce už spíše tuším mys Dobré naděje.

Najednou se k nám zezadu doslova přiřítil bílý mrak a má průvodkyně okamžitě vyhrkne: „Á, Van Hunks už zase soupeří s ďáblem.“

Pod Stolovou horou se rozkládá Kapské Město|foto: Robert Mikoláš

Ďábla nepřechytračíš, vědí místní

„Van Hunks byl holandský námořník, který rád a hodně kouřil dýmku. Jednou mu zkřížila cestu podivná postava v obřím klobouku a vyzvala ho na souboj právě v kouření. Van Hunks nevěděl, že dotyčný je sám ďábel, a tak souhlasil. Několik dní trvající klání ho však hodně vyčerpalo a o vítězi nebylo pochyb. Ďábel se proto nechal poznat a řekl: Prohrál jsi a tvá duše je má,“ líčí mi jednu z legend vztahující se ke Stolové hoře.

Samozřejmě, existuje o ní i spousta dalších příběhů jako například ten o kamenném obru strážícím okolní zemi na popud bohyně Djobely, ovšem dýmající pirát s čertem je mezi místními nejrozšířenější. Takže když vane východní vítr, pravidelně ke Kapskému Městu přižene mraky, které Stolovou horu doslova obléknou do někdy bílých, jindy zase šedých šatů.

A lidé hned mají jasno: „Á, Van Hunks opět kouří dýmku a zase soupeří s ďáblem.“

Zvětšit mapu: Stolová hora se tyčí nad Kapským Městem