Rakušané a Turci

Vídeň si pořád nemůže vybrat, jestli je spíš mostem mezi východem a západem, anebo spíš pevností, která brání Evropu před nebezpečím z východu. Tím nebezpečím byli původně Turci. Vídeň jim dvakrát odolala a nabrala díky tomu až nezdravé sebevědomí. Hlavně ale získala archetyp nepřítele, který se dal v budoucnu kdykoli vytáhnout ze šuplíku a použít jako zástupná oběť.

Turci zkrátka mohli za všechno. V osvícenství se katolickým Habsburkům hodili jako obraz nevěřících psů, po 2. světové válce se zase Turci srovnávali s komunisty a po 11. září 2001 se Turci stali obrazem nepřátelského islámu, který ohrožuje Evropu, včetně malého, roztomilého a nevinného Rakouska.

K takovým závěrům došli dva rakouští kulturní antropologové, které zajímalo, proč ještě dnes můžou politici v Rakousku těžit politický kapitál z toho, že primitivně útočí na muslimské, tedy hlavně turecké imigranty.

Populistu Jörga Haidera si ještě všichni pamatují, i když už po něm štafetu šéfa strany Svobodných převzal Hans Christian Strache. Ten se v předvolební kampani objevil na jednom mítinku s velkým křížem v pravé ruce.

Vypadal tak přesně jako mnich Marco d'Aviano, který v roce 1683 coby papežský vyslanec přesvědčil evropské panovníky, aby spojili svá vojska a vydali se na pomoc Vídni proti Turkům. Mnich, který s křížem v ruce zachránil Rakousko. A jeho moderní následovník, populista, který zachraňuje křesťanské Rakušany před muslimskými přistěhovalci.

Fantastické nebo spíš fantasticky smutné na tom je, že tahle turecká symbolika funguje. Svobodní skončili v nedávných vídeňských volbách s nevídaným ziskem druzí. Rakušané jsou taky evropskými rekordmany v odmítání vstupu Turecka do Evropské unie.

Zkrátka přítomnost nelze pochopit bez minulosti. Tady to platí beze zbytku.

Vojtěch Berger, Český rozhlas, Vídeň.