Čeští vojáci v Africe bojují s malárií, vlhkem i dopravními zácpami

V ulicích Bamaka zní hlavně bambarština, jazyk nejvýznamnějšího malijského etnika. Mezi ženami oděnými v pestrobarevných oděvech ale můžete zahlédnout i příslušnice kmene Malinků, Sarakolů nebo Fulbů. A nechybí ani dívky Bozo, které také, stejně jako drtivá většina obyvatel země, vyznávají islám, přesto si ale stále udržují animistické tradice.

„Kajman“ v dopravním blázinci

Jejich posvátným zvířetem pak je býk, jehož tělo představuje řeku Niger. A právě přes tento africký veletok už téměř tři měsíce každodenně přejíždějí i čeští vojáci, kteří v Mali působí v rámci mise Evropské unie zaměřené na výcvik malijské armády. Pomáhají tak místním obyvatelům proti islamistům napojeným na Al-Kajdu.

Čtěte také

„Obrovská výhoda je vojenské auto. Když ho vidí, tak se snaží jet trochu kultivovaně. Jinak je to trochu blázinec,“ popisuje dosavadní zkušenosti se silničním provozem v Bamaku řidič vojenského vozu Kajman, četař Václav Sýkora.

Právě dopravní nehody spolu s kriminalitou jsou po úspěšné bojové operaci především francouzských jednotek proti islámským radikálům na severu země v současnosti tím největším nebezpečím v hlavním městě a na jihu Mali vůbec.

Proč je v Mali klidněji než v Afghánistánu?

„Je to velký rozdíl. Tady je bezpečnostní situace klidná a rozhodně klidnější než v Afghánistánu. V celkovém srovnání chování lidí jsou zde lidé vstřícnější a přátelštější, což v Afghánistánu nebylo vždy pravidlem,“ srovnává současnou misi v Mali s Afghánistánem velitel družstva, rotný Martin Šrumovský.

Jeho slova potvrzuje i jedna z mladých obyvatelek metropole Bamaka. „Děkuju, děkuju za to, že jste tady. V opačném případě bych už byla mrtvá. Islamisti by s námi neměli žádné slitování,“ říká patnáctiletá muslimka. Má na sobě tričko s krátkým rukávem a sukni, hlavu jí nezakrývá žádný šátek.

Místní obyvatelé jsou za přítomnost zahraničních vojáků vděční|foto: Robert Mikoláš

Český voják v historické misi

Zhruba devadesát procent obyvatel Mali vyznává islám. Jeho radikální podobu stejně jako právo šaríja však drtivá většina z nich zcela odmítá. I proto jsou tentokrát klidnější i rodiny českých vojáků působících v Mali.

„Beru to tak, že je to práce,“ odpovídá mi stručně, ale jednoznačně rotný Šrumovský, otec 2,5letého kluka. „Když mu byly čtyři měsíce, tak jsem letěl do Afghánistánu a teď, když mu byly dva roky, tak zase do Afriky. Co se týče rodinného života, je to těžší, ale snad mu to v budoucnu někdy vynahradím,“ věří Martin Šrumovský, který je už na své šesté zahraniční misi.

V minulosti sloužil v Afghánistánu a v Kosovu. V Mali pak má před sebou ještě více než dva měsíce. A s ním i ostatních 33 vojáků historické české mise v Africe.