Loďka se zvolna sune po hladině. Tady na jezeře Dal jí říkají šikara, stejně jako jejímu lodníkovi, který stojí na zádi a dlouhým bidlem ji odstrkává ode dna. Šikary na jezeře Dal jsou stejně honosné jako slavné hausbóty. Pasažér sedí na měkkých polštářích a nad hlavou má nařasený baldachýn.
Šikara kličkuje mezi dalšími plavidly. Břehy kanálu lemují obytné domy postavené na kůlech. Kanály jsou hotové vodní cesty, které trochu připomínají italské Benátky. Jen s tím rozdílem, že místo honosných kamenných paláců tady stojí nuzné dřevěné domky.
Konečně vyplouváme na jezero. V jeho středu kotví bok po boku slavné hausbóty, které sem kdysi lákaly britské koloniální úředníky, potom indické a ještě později i evropské turisty.
Mnohé hausbóty jsou opravdové plovoucí paláce bohatě zdobené vyřezávanými ornamenty. Už samotné názvy dávají tušit, že i uvnitř plovoucích hotelů nelze čekat nic než přepych. Jména jako Savoy, Royal Palace, Taj Mahal nebo Grand Hotel vypovídají o mnohém.
V hausbótu s neméně honosným jménem Kashmir Queen, tedy Kašmírská královna, mě vítá Rafik, čtyřicátník s černočerným plnovousem a značným sebevědomím. "Naše rodina se tomuto byznysu věnuje snad sto let. Máme dva hausbóty. Tento nový postavil můj otec před pětadvaceti lety. Náš druhý hotel je starý nejméně šedesát let," nenechává mě na pochybách, že jsem opravdu na dobré adrese.