Dobudou vuvuzely Evropu?

Před stadiónem v Durbanu postává hudebně nadaný mladík s cedulkou na krku. To kvůli policistům, kteří čas od času přijdou zkontrolovat, zdali má na prodávání vuvuzel licenci. Tamba má nejenom povolení, ale i velký výběr barevných trubek.

„Obchody se hýbou. Jednu prodávám za 50 randů (asi 133 korun) a kupují si ji především cizinci. Tady mám i jednodušší trubky, na které zahraje každý,“ ukazuje prodejce.

Vuvuzely jsou před zápasem dražšía a stejně se prodávají skoro samy. Ovšem nezkušení nováčci řeší jiný problém – neumějí na ně hrát. A to ani bílí Jihoafričané, kteří už měli na trénování dost času.

Fanoušci čekají na trénink|foto: Ľubomír Smatana

Trik je v tom, že musíte nastavit rty jako při líbání a pak je rozvibrovat. Tmavovlasá krasavice Jacqueline téměř didakticky špulí rty a hra na vuvuzelu dostává hned jiný rozměr. Turisté se s nimi opravdu skoro mazlí. Nakupují je po tuctech a pozadu nezůstávají ani slovenští fanoušci.

„Určitě by mi vuvuzely nevadily. Dotváří atmosféru stadiónu a celého zápasu, takže by se vuvuzely měly začít angažovat i u nás. Mám jich pět. Je potřeba dovézt na Slovensko i nějaký suvenýr, když už jsme tu,“ míní Veronika z Trenčína.

Ačkoliv existuje ještě řada fanoušků, kteří vuvuzely nesnášejí, je jasné, že turisté si je velice oblíbili. Polovina zahraničních fanoušků má vuvuzely v ruce a zkouší na ně troubit. Vuvuzely se tak možná časem dostanou i na evropské stadióny.

Bzučení vuvuzel vyvolává nelibost|foto: Ľubomír Smatana

„Bylo by to určitě zajímavější. Aspoň by byl větší hluk. Nejsou tam stejně lidé, tak komu by to mohlo vadit. Žádný fanoušek si tady na ně nestěžoval,“ říká jeden ze slovenských fanoušků.

Kritici vuvuzel z české kotliny tohle asi slyší neradi. Jenže něco jiného je bojovat proti trubkám s ostrým perem v pražské kavárně a něco jiného ochutnat africkou atmosféru. Vzhledem k mizerné návštěvnosti na stadiónech nejen na Slovensku, ale i v Česku by se vuvuzely mohly stát alespoň nějakým zpestřením.