Veřejné divadlo, které přetrvalo staletí, skrývá i kuriozity

V Greinu v severním Rakousku, ve městě nedávno stiženém povodněmi, mají divadlo, které se za ta staletí ani trochu nezměnilo a stále se v něm hraje. Na náměstí je rušno, protože město se právě vzpamatovává z povodní. My však míříme do divadla, které se nachází v prvním poschodí a vede k němu staré žulové schodiště. Nahoře se objevíme před vchodem na balkón, kde najdeme ta nejlepší místa k sezení.

Zachovaná divadelní sláva

„Jak žije tohle divadlo?,“ ptám se. „Žije a stále se tu hraje,“ říká šéf kultury ve městě a radní Karl Hohensinner. „Důležité je slovo ‚městské‘. Žádné zámecké či klášterní, ale odjakživa veřejné městské divadlo. Najdeme jej ve staré radnici z 16. století."

Čtěte také

Grein jako divadelní velmoc ale ožilo až v 18. století, kdy Josef II. vyhlásil „všeobecnou svobodu hereckého a divadelního umění“ . Divadlo má z té doby i zachované kostýmy. Pořád se tu hraje, ale jsou hned dvě věci, které se už nepraktikují.

Logo|foto:Český rozhlas

Dvě dávná opatření

První z nich je předplatné. „Měšťan si ho mohl koupit na celý rok a vypadalo jako klíč. V dolních řadách se dají sedadla zvednout jako v kině a zvednutá pak zamknout. Sedadlo tak bylo jen pro dotyčného předplatitele,“ popisuje mi vybavení divadla Karl Hohensinner.

Věc druhou pak označuje slovo, které je až nápadně podobné jinému českému slovu. Das Häusl – v rakouské němčině domeček. V tomto případě tiché místečko. Záchod rovnou v hledišti, jen za závěsem. Dalo se tedy sedět na záchodě, a když se něco zajímavého na jevišti dělo – hrály se hlavně komedie – ze závěsu vystrčit hlavu a sledovat děj. Toto zařízení je samozřejmě v současné době z hygienických důvodů mimo provoz.

Náměstí tu mají tak vysoko, že rozvodněný Dunaj divadlu neublížil. Řeku koneckonců mají zobrazenou i na samotné původní oponě. A tak historický skvost žije dál. Teď divadelními slavnostmi v červenci a srpnu.

Zvětšit mapu: Stadttheater Grein