Zeď v Astaře na dlouhé roky rozdělila rodiny i přátele

„O území se hašteří kdekdo. Jinak to nebylo nikdy v historii ani tady,“ říká 56letý Tofík Imamverdijev. Úspěšný zubař se narodil a žije v ázerbájdžánské části Astary, o které historické prameny tvrdí, že je stará šest tisíc let.

Poklidné přímořské městečko má i svou rušnější polovinu. Ta však zůstala na druhé straně hranice – v Íránu.

Hranice mezi SSSR a Íránem

S Tofíkem, který je stejně jako všichni další zdejší muži oblečen do slušivého obleku, stojíme přímo v centru na hlavní ulici. „Tady byl Sovětský svaz a tamhle Íránská republika,“ ukazuje pár desítek metrů před sebe.

Pěší zóna končí ve zdi, přesněji řečeno v hraničním přechodu. Za ním ulice dál pokračuje. Příbuzné, kteří na ní žili, spatřil Tofík poprvé až v dospělosti.

„Rodinná pouta se zpřetrhala. Třeba moje teta žila celý život na druhé straně. Rodiče ji do té části města provdali, bylo to nedaleko. Pak se však hranici uzavřela a ona tam zůstala desítky let,“ vypráví Tofík.

„Poprvé jsme ji i její děti spatřili, až když přišla Gorbačovova perestrojka, poměry v Sovětském svazu se trochu uvolnily a ona dostala vízum,“ vzpomíná lékař, který si i dnes přesně vybavuje moment, kdy se „za zeď“ k íránským sousedům podíval poprvé.

Na hranici vládne ruch dodnes

„Na přechodu otevřeli vrata a my se tam všichni nahrnuli. Bylo to jako lavina. Nikdo jsme neměli dokumenty ani žádná povolení. My se hrnuli tam a oni sem. Všichni jsme byli dychtiví spatřit konečně opačnou část města na vlastní oči,“ vzpomíná Tofík Imamverdijev na měsíce kolem rozpadu Sovětského svazu.

Prvotní fascinace je sice už roky pryč, čilý ruch však tady na hranici vládne dodnes. Proudí skrze ni zboží i lidé. Mnozí Íránci míří do Ázerbájdžánu za oddechem od striktních pravidel konzervativní islámské společnosti. Davy především íránských mladíků vyrážejících za světskými radovánkami sice oproti 90. letům prořídly, ázerbájdžánská Astara však dodnes nese přízvisko „kaspická Tijuana“.

Jak vysvětluje 53letý obchodník a opoziční politik z Astary Asen Gašimli, v poslední době přibývá těch, kteří míří opačným směrem. Jazyková bariéra je minimální. V Íránu žije 30miliónová ázerbájdžánská menšina, která je jedním z důvodů rostoucího napětí mezi oběma zeměmi.

Hranice slouží oběma stranám rovnou měrou

Protože i přes obrovské příjmy vlády z těžby ropy žije většina Ázerbájdžánců v chudobě, mnozí do Íránu odjíždějí za kvalitnější zdravotní péčí a levnějším zbožím. Někteří i za výdělkem.

51letý Nizamí pracoval za hranicí několik let jako kuchař. Na íránské sousedy – vnímané na Západě často jen perspektivou oficiální rétoriky a sporu o jaderný program – vzpomíná v nejlepším.

„Irán má řadu politických i sociálních problémů, jinak je to ale normální země s milými lidmi. Když jsem odjížděl, skoro všichni jsme plakali. Tak jsme se sžili,“ říká vysoký muž, který nešetří kritikou na adresu ázerbájdžánských úřadů za jejich autoritářské praktiky a korupci.

Víc než 20 let poté, co se neprodyšná zeď v Astaře otevřela, tak hranice slouží oběma stranám rovnou měrou. Kromě obchodníků a výletníků skrze ni proudí i ti, které frustruje dění ve vlastní zemi.

Zvětšit mapu: Astara leží na hranici mezi Ázerbájdžánem a Íránem