Divadlo pod Palmovkou: v tomto století už dvakrát pod vodou
Podle starých kronik tady kdysi bývaly močály. A záplavová zóna řeky Vltavy i potoka Rokytky. Však také oba vodní toky Divadlo pod Palmovkou v Libni pěkně potrápily. V roce 2002 katastrofální povodeň, kdy výška hladiny v hledišti dosahovala bezmála dvou metrů. Následovala rekonstrukce a v roce 2013 další povodeň. Voda z Rokytky zaplavila suterén. Rekonstrukce pak trvala déle než dva roky. Pod heslem „Palmovka přežila“ se divadelní život do opravené budovy naplno vrátil v září 2015.
A co bylo na počátku? Ve vyhlášeném zájezdním hostinci U Deutschů v Libni se příležitostně hrávalo ochotnické divadlo od roku 1865. Ke konci 19. století se tu už hrálo profesionálně. Libeňský divadelní sál často měnil majitele i zaměření a divadelní podnikání povětšinou provázely finanční potíže. A tak první období libeňského profesionálního divadla skončilo v roce 1909. Divadlo se zavřelo a proměnilo na sál Lidového domu. V někdejším divadelním sále fungoval biograf Svépomoc.
Na sklonku 40. let minulého století se do Libně přestěhoval soubor žižkovského Městského a oblastního divadla. V provizorních podmínkách zahájil zkušební provoz v říjnu 1949. Nedlouho poté se zdejší scéna přejmenovala na Divadlo S. K. Neumanna. Až od září 1990 nese nový název: Divadlo pod Palmovkou.
Od roku 2013 tu „řediteluje“ režisér Michal Lang. Pod jeho vedením vznikl herecký soubor složený ze zkušených a populárních herců i nových nadějných hereckých osobností. Sezona 2016/2017 byla už sedmdesátou sezonou libeňského divadla. Daří se tu nejen divadelním múzám. V provozu je galerie, která představuje mladé umělce. Na malé scéně, které říkají studio Palm Off, se konají koncerty a představení mladého generačního divadla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.