V místě bývalé Andělské zahrady zažívali vězni za války peklo
Pečkárna
Petschkův palác objevíte nedaleko Václavského náměstí. Na místě, kde budova stojí, se kdysi rozkládala zahrada italského lékárníka. Jmenoval se Angelo, a tak Pražané zahradě říkali Andělská. Za druhé světové války, kdy v Petschkově paláci sídlilo gestapo, tu vězni naopak zažívali peklo.
V roce 1920 koupil budovu s restaurací, která se v zahradě nacházela, právník Julius Petschek. Ve stejném roce se svým synem a dalšími příbuznými založil bankovní dům Petschek a spol. a nechali si tady postavit „palác“. Novoklasicistní budova se tváří historicky, přitom to byla na svou dobu moderní železobetonová stavba, plně klimatizovaná, s potrubní poštou, telefonní ústřednou, tiskárnou, dosud funkčními páternostery a bytelnými sejfy v suterénu.
Petschkův palác jako bankovní dům působil do roku 1938, kdy Petschkovi raději přesídlili do Velké Británie. Na základě vývoje v Německu po roce 1933 odhadli, co by se mohlo dál dít, a usoudili, že by mohl být ohrožen nejen jejich majetek, ale i životy. Budova se pak dostala do rukou státu.
Od května 1939 začalo budovu postupně obsazovat gestapo, které zde vybudovalo svou řídící úřadovnu pro oblast Čech, a současně služebnu pro oblast velké Prahy. Probíhaly zde smutně proslulé výslechy a mučení českých vlastenců a odbojářů. Mnoho vlastenců bylo umučeno přímo v prostorách paláce. Pečkův palác je často mylně označován jako vězení. Vězni sem byli přiváženi z věznice na Pankráci a drženi buď v bývalých trezorech přeměněných na cely, nebo v místnosti, jíž se přezdívalo biograf.
Gestapo působilo v budově až do 9. května 1945. Po osvobození se budova vrátila zpět do vlastnictví státu. Krátce poté byl v suterénu budovy zřízen památník k připomínce 6 krvavých let v historii budovy. Zřídili ho vězňové, kteří tu byli drženi. Památník Pečkárna v současnosti provozuje Český svaz bojovníků za svobodu. Vstupné se v památníku také neplatí. Prohlídku je nutné si předem objednat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
