Vyšehrad: Lumír a Píseň a další 3 Myslbekova sousoší zdobí prostranství vedle baziliky svatého Petra a Pavla

Lumír a Píseň a spol.
Na Vyšehradě, vpravo od baziliky, stojí čtyři monumentální plastiky Josefa Václava Myslbeka. Původně zdobily předpolí Palackého mostu. Tyčily se na obou jeho stranách, na novoměstské i smíchovské. Stály na střechách domků, určených pro výběrčí cla. Anglo-americký nálet na Prahu v únoru 1945 je však poničil. Stejně jako most a další místa v okolí.
Budky pro výběrčí byly strženy, most opraven a rozšířen. Pro plastiky nezbylo místo, a tak se přestěhovaly na Vyšehrad. „Díváme se na sousoší Libuše s Přemyslem, to stávalo na novoměstském předpolí Palackého mostu,“ říká průvodkyně Prague City Tourism Eva Sokolová. Libušina zvednutá ruka ukazovala k Hradu, což mělo evokovat její známou věštbu: Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat. Společně s ní tvoří sousoší manžel prostého původu, kterého povolala na knížecí stolec. Stalo se tak poté, co byla osočena znesvářenými bratry Chrudošem a Šťáhlavem. Nebyli spokojeni s tím, jak rozsoudila jejich spor, a dali se slyšet, že běda mužům, kterým žena vládne.
Mimochodem střevíce z lýčí a Přemyslova mošna byly chovány Vyšehradskou kapitulou jako vzácné relikvie a Karel IV. je dokonce zanesl do korunovačního řádu. Zakotvil tam povinnost budoucího panovníka v předvečer korunovace vykonat pěší cestu z Pražského hradu na Vyšehrad. Tam ho měli uvítat kanovníci v čele s proboštem, střevíce a mošnu mu ukázat, aby nezapomněl, že pochází z prostého rodu, a nezpychnul. Kolik budoucích vladařů tu cestu opravdu vykonalo? Jen jediný – sám Karel IV.
Ale zpátky k sousoším. To, které stojí vedle Libuše s Přemyslem, znázorňuje Lumíra a Píseň. Lumír byl národní pěvec, o jehož existenci víme pouze z Rukopisu královédvorského. Není to tedy věrohodně historicky doložená postava, ale v období národního obrození byla velmi oblíbená. „A další dvě sousoší, která stávala na smíchovském předpolí Palackého mostu, jsou jednak dva chrabří rekové Záboj a Slavoj. A pak protagonisté známé pověsti o dívčí válce, Ctirad a Šárka, tak jak je známe třeba z Jiráskových Starých pověstí českých,“ uzavírá Eva Sokolová. Josef Václav Myslbek díla zhotovil v letech 1889 až1897.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.