Fuk 2
Včera jsem tu načal téma fuků. Konstatoval jsem, že v češtině je celkem šest slůvek, která znějí fuk a naznačil jsem, že tři z nich jsou příbuzná, mají společný základ ve slovese foukat. Budeme dnes pokračovat z tohoto konce. Citoslovce fuk vyjadřující fouknutí a jako fouknutí rychlý únik, podstatné jméno fuk ve významu výdech a jiné podstatné jméno, užívané častěji v množném čísle fuky a vyjadřující ve starší češtině chlubení, obrazné nafukování se, tedy souvisejí se slovesem foukat. To sloveso je všeslovanské a je zvukomalebné. Má svým zvukem vyjádřit proudění vzduchu.
Do blízkého příbuzenstva těchto fuků patří hovorové sloveso vyfouknout ve významu ukrást. Když něco někomu vyfoukneme, uděláme to nepozorovaně, nehlučně, hbitě, jako bychom jen tak foukli. S největší pravděpodobností do stejné jazykové rodiny patří i výraz podfuk, který má význam lest, úskok, podvod. Podvod se také dělá nepozorovaně, nehlučně, hbitě. Jako když foukne. Ale abych řekl ze zákulisí slova podfuk úplně všechno, musím dodat, že kdysi se myslelo, že jde o cizí slovo, že pochází z latinského sub fuco, tedy pod líčidlem, přetvařující se.
Ale dosti foukání, máme i fuky, které s foukáním nesouvisejí. Fuk jako pojmenování drobného penízu je prý zkomolenina slova floutek či flútek, kterým se označovaly měděné mince používané husity. O původu toto fuku, z něhož je také známější flok ze spojení nemít ani floka, se nic neví. S fukem jako dírou, štěrbinou, zářezem a drážkou je to naopak jasné. Ten je z německého Fuge, spára.
A konečně jsme došli k šumafuku, na který se ptala posluchačka Navrátilová. Ten má původ v hovorové francouzštině, tam se "je mi to jedno" či "kašlu na to" řekne je m´en fous (žmafu), což se píše...To fu, psáno fous pochází ze slovesa foutre, které mimo jiné znamená "vůbec nedělat". Češi si z francouzského žmafu vytvořili několik variant: šmafú, šumafú, šumafuk, šmafuk a také zkrácené fuk, které ovšem nemá nic společného ani s foukáním, ani s drobnými, ani s fukami ve zdi. Takže když nám odpovědět na dotaz posluchačky z Mělníka, kterým jsem toho povídání včera začal: původem francouzské a v češtině zkomolené slůvko šumafuk ani trochu nesouvisí se starým českým pojmenováním lesa výrazem šuma, který dal vzniknout pojmenování Šumava.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
