Hodně tekutin a průvan, to jediné mohou pro své pacienty dělat ošetřovatelé v nemocnicích následné péče

„Není to nic příjemného,“ říká Petr Myšák a vypočítává, čím může personál ležícím pacientům život v téhle vlně veder pomoci.

„Hlavní je pitný režim. Jestliže normálně hlídáme příjem alespoň litru a půl tekutiny denně, teď je to dvojnásobek.“ U pacientů, kteří nejsou schopni sami pít, nastupují i infuze. „Musí být hydratovaní, to je základ,“ říká Myšák.

Tělesné ani duševní pohodě nepřispívá ani pocení. O klimatizacích, se zařízením jako jsou nemocnice následné péče, může jenom zdát. „Klimatizované jsou operační, sály, ARO nebo JIP, ale standardní oddělení nebo zařízení jako je to naše, to je hudba budoucnosti.“

Budova litvínovská Nemocnice následné péče má jednu stranu trvale vystavenou slunci. „Nezbývá než přirozený průvan nebo větráky,“ popisuje praxi posledních dní primář. Jenže ani větrák vlastně neuleví. „Sice rozpohybuje vzduch, ale je to pořád ten stejný horký vzduch jako všude okolo. Jediné, co pomáhá, je zvýšená ošetřovatelská péče.“

Personál častěji převléká postele i pacienty. „I sebe,“ dodává Myšák, který nemohl nezaregistrovat zvýšenou spotřebu vody z chladicích barelů na jednotlivých odděleních. I jeho personál trpí vedrem a tak má napilno prádelna. Pere se povlečení i ošetřovatelské stejnokroje.

Dlouhotrvající vedro má vliv i na zdravotní stav pacientů. Všechny obtíže se násobí a trpí i psychika.