Podle průzkumu veřejného mínění si většina Čechů přeje útlum těžby hnědého uhlí

Symbolem pokračování nebo naopak útlumu těžby se u nás na Severu Čech stalo město Horní Jiřetín, kterému kvůli uhlí hrozí zbourání.

Stanovení těžebních limitů vládou v roce 1991 bylo velkým vítězstvím zachránců Horního Jiřetína. Zároveň ale možnost jejich prolomení rozdělila městečko na dva názorové proudy. Obyvatelé od té doby také čelí nátlaku těžařů, jak potvrzuje Helena Seilerová, která byla starostkou v druhé polovině devadesátých let.

„To strašení prolomením limitů, to je tu x let... Ať už se nám to líbí nebo ne, jednou se to uhlí vytěží. Myslíme si ale, že by se tam ještě mohlo nechat pro budoucí generace...“ říká Helena Seilerová.

Už když si před více než třiceti lety manželé Seilerovi stavěli v horní části městečka dům, těžařská firma je varovala, že o něj mohou přijít. I kdyby ale teď těžba uhlí pokračovala, jejich ulice by zůstala stát. Helena a Josef Seilerovi jsou už v důchodu a odolávají nabídkám na odkoupení domu. V Horním Jiřetíně chtějí zůstat.

Pokračující těžby by se ale mohl dožít dnes devět a třicetiletý Stanislav Sajfrt. Se ženou a třemi dětmi bydlí kousek od Seilerů, také oni by tedy teoreticky mohli zůstat. To ale Stanislav Sajfrt odmítá: „Kdyby se prolomily limity a pod námi by vznikla jáma velkolomu, to by byl hlavní důvod, proč bych chtěl odejít... Zůstat s celou vesnicí – to by bylo dobře, ale zůstat nad jámou, to je to nejhorší co se může stát.“

Stanislav Sajfrt patří k hnutí Dialog, které prosazuje větší komunikaci s těžební firmou. Snaží se od ní získat více peněz, než jí určuje zákon. Anebo - kdyby padly těžební limity, tak aby místní dostali za odstěhování pořádně zaplaceno. Postupným prodejem domů za dnes možná nevýhodné ceny by se totiž mohlo z Horního Jiřetína stát město duchů.