Skopové maso je málo tučné, obsahuje hodně bílkovin, minerálů i vitamínu B. Přesto se na českém jídelníčku vyskytuje zřídka
Skopové maso je v Čechách hodně opomíjené, i když svým složením rozhodně patří do zdravé výživy. Důvodem může být typická specifická vůně a chuť, kterou někteří lidé nemusejí, ale gurmáni ji milují. Ovčí, neboli skopové maso je málo tučné, obsahuje hodně bílkovin, vápníku, fosforu, železa i vitamínů B – ideální představitel racionální stravy, zaměřené na kvalitní složení a optimální poměr tělu prospěšných látek.
Rozdíl mezi jehněčím a skopovým masem je ve stáří zvířete. Jehněčí je ideálně ze zvířete starého do osmi týdnů, některé prameny uvádějí i do tří měsíců, skopové ze staršího. Mladé jehněčí maso je světlé barvy a věkem tmavne. Totéž platí u skopového - čím červenější, tím starší. Nejchutnější maso je prý ze zvířete starého jeden a půl roku. Šéfkuchař Jarolím Jakl dokonce tvrdí, že skopové maso chutná nejvíce v zimních měsících, jehněčí naopak v měsících jarních.
Co se skopovým a jehněčím masem v kuchyni? Jehněčí se upravuje podobně jako telecí nebo drůbeží maso, převážně se ale peče v hodně rozpálené troubě. U skopového záleží na tom, do jaké kategorie masa patří. Ta se dělí podle jakosti do tří základních skupin: do první skupiny patří kýta a hřbet, do druhé skupiny se řadí plec a v té třetí jsou krk, žebro a hrudí. Kýta a hřbet jsou vhodné na minutky, ostatní jakosti k dušení.
Před kuchyňskou úpravou pečlivě odstraňte tuk, u dobře vyzrálého masa by s tím neměl být žádný problém. Jedno doporučení šéfkuchaře Jaromíra Jakla na závěr: skopové i jehněčí se zásadně podává teplé.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.