Příběhy z kalendáře - Anton Martius

Na studia ho rodiče poslali do duryňské Jeny, kde se zapsal na teologii, medicínu a přírodní vědy. O prázdninách procestoval Itálii a Sicílii. Coby student vstoupil do sboru dobrovolníků, kteří bojovali proti Napoleonovi.

Bylo mu 28 let, když se setkal s velkým německým spisovatelem Johannem Wolfgangem Goethem - a stali se z nich přátelé. Právě na Goethovu radu pokračoval Martius ve studiích a získal doktorát filozofie. Přírodní vědy ho ale přitahovaly víc, a tak po studiích se začal zabývat výzkumem pramenů v Mariánských Lázních, Karlových Varech, Teplicích a Františkových Lázních. Stal se z něj uznávaný mineralog a v rámci studijních cest prošel Německo, Itálii, Dánsko, Rusko a Francii. Dodnes je mezi odborníky ceněný jeho seznam hornin v Karpatech.

Zpátky do Čech přichází Anton Martius roku 1818. Nejprve se stal tak trochu výstředním evangelickým duchovním na Ašsku, když se věnoval archeologii a nešťastně ho proslavily objevy, které mylně datoval do dob římského osídlení. Roku 1847 si koupil dům v dnes už zaniklých Kralupech u Chomutova.

Živil se hospodařením a samozřejmě neustále se věnoval bádání. Je autorem mnoha spisů, ale většina jich nikdy nevyšla. Zabýval se například pohanskými pohřebišti na Žatecku a v Krušnohoří. Martius byl celá léta sám, bez rodiny, oddaný jen bádání. V pozdním věku, bylo mu 72 let, konvertoval ke katolictví, což byl následek toho, že mu protestanti zakázali kázat, a to kvůli tomu, že se ve svých kázáních vyjadřoval k aktuálním politickým událostem.

Později se z Kralup přestěhoval do Vernéřova. V té době patřila obec baronu Hugo Korb-Waldenheim, který Martiovi nabídl vybudování muzea na zámku ve Vernéřově, do kterého umístí jeho rozsáhlou sbírku minerálů z Krušných hor. Anton Martius na to přistoupil a stal se správcem vlastní sbírky. Ta ale po jeho smrti zanikla, stejně jako později celý Vernéřov.

Anton Martius tam zemřel 9. března 1876. Pohřben je u kostela v Mikulovicích u Klášterce nad Ohří.