Představujeme vám tři sólisty a zcela novou koncertní řadu

Jedním z nich je zbrusu nová abonentní řada s podtitulem Tady žije SOČR.

Na otázku, kde žije, přichází jasná odpověď: Ve Studiu 1 v budově na Vinohradské ulici, v prostoru, kde se zkouší a natáčí.

Přímý přenos koncertu vysílá ČRo Vltava.

První z řady těchto večerů přivede v úterý 11. října před publikum coby sólisty hornistku Janu Švadlenkovou, trombonistu Pavla Čermáka a mladou houslistku Pavlu Tesařovou.

Novou koncertní řadu vnímám jako takové nahlédnutí pod pokličku. Naše publikum může vidět, kde trénujeme a kde nás dirigenti na zkouškách a při natáčení trápí, než vznikne výsledný produkt.Jana Švadlenková

Úvodní koncerty v sobě mívají slavnostní atmosféru a očekávání. Mám takové koncerty ráda.Pavla Tesařová

Pro mě jako „symfoňáka“ je neuvěřitelně motivující stoupnout si před tak skvělý orchestr a v tomto případě i kolegy. Vůbec nerozlišuji, jestli se tak děje v koncertním sále nebo v našem studiu. Jen ten živý přenos je „malinko stresující“ :-).Pavel Čermák

Komorní sestavu bude dirigovat Jan Talich, večerem vás provedou moderátorka Jitka Novotná a herec Vasil Fridrich. Koncert se uskuteční v unikátních prostorách legendárního Studia 1. V této řadě jde o úplně první koncert.

Hostem večera je mladá talentovaná houslistka Pavla Tesařová, která vystoupí po boku starších a zkušenějších kolegů. Před orchestrem stála poprvé v devíti letech ve Španělském sále Pražského hradu a zahrála si s Josefem Sukem, který pro ni byl a stále je velkou autoritou.

Na programu jsou tři poměrně málo známé skladby. První, pro sólový lesní roh a trombon, napsal Michael Haydn, bratr slavného Josefa. Působil v Salcburku a intenzivně se zde stýkal s W. A. Mozartem. Jeho vytříbená hudba plně obstojí v konkurenci tehdejší autorské elity. Od Josefa Slavíka, českého, předčasně zesnulého autora raného romantismu, vyslechnete svěží Houslový koncert a moll. A v závěru vás potěší Symfonie F dur Antonína Rejchy.

A jak se těší samotní interpreti?

Hrát sólově před svými kolegy je příjemné. Navíc jsme již tuto skladbu se SOČRem natočili, takže ji všichni víceméně známe. Navzájem si fandíme a při hraní to člověk z ostatních vycítí. A pokud tam hraje někdo, kdo nám to nepřeje, tak mu případný kiks, kanár neboli chybu tímto věnuji :-). Musím ale podotknout, že příprava byla opravdu poctivá. Nejen před natáčením v minulé sezóně, ale i před tímto koncertem. Samozřejmě je důležitá především individuální příprava doma.

Můj pan profesor Bedřich Tylšar vždy říkal, že nacvičeno má být na 150 procent. Vzpomínám, jak mi v samých počátcích cvičení pomáhal manžel, shodou okolností vynikající trombonista. Další fází byla souhra s kolegou, který hrál na zkouškách vždy naprosto neomylně. To byla pro mě asi ta největší motivace. Nikdy bych nevěřila, že se může zvuk altového trombonu tak blížit zvuku lesního rohu a lituji, že takových skladeb jako koncert od Michaela Haydna není více!

Jana Švadlenková

Před každým takovým vystoupením mám velký respekt. Vyžaduje to proto i speciální přípravu, která se pak samozřejmě velice hodí. Když si potom sednu zpět do kapely, zocelím si takovým výletem ze zadních řad (kde zpravidla pozouny sedí) až dopředu k panu dirigentovi, jak nátisk neboli ambažůru, tak svou psychickou odolnost.

On je to totiž diametrální rozdíl mezi hraním sól v kapele, kde hráč sedí mezi svými kolegy a sólo trvá dejme tomu minutu, a pak najednou stojí sám (v tomto případě ve dvou) před kapelou a hraje minut patnáct. Tím samozřejmě nesnižuji hraní v orchestru, protože bych sám mohl napsat román o tom, jak ta jedna minuta v zadní řadě hudebního tělesa dokáže zamotat hlavu :-). Kdo to nezkusil, nemusí mi ani věřit, ale rozdíl to je značný.

Pavel Čermák

Se SOČRem jsem hrála už na koncertě laureátů soutěže Concertino Praga a je moc příjemné mít za zády takový orchestr. V Rudolfinu mě nadchl nejen svým mistrovstvím, ale také svou vřelostí a pohotovostí. Při Concertinu jsem od nich vnímala velkou podporu. Moc bych si přála, aby tomu tak bylo i tentokrát. Moc se na ně těším.

Pavla Tesařová