Loutka a pimprle
Včera jsem mluvil o dvou pojmenováních, která se používají v jedné z oblastí divadelního umění, totiž v loutkářství. Říkal jsem, že původem české slovo maňásek a původem francouzské marioneta s největší pravděpodobností vznikla z osobního jména Marie, které má francouzskou variantu Marion. V obou případech jde patrně o nejslavnější Marii všech dob, totiž o Kristovu matku Pannu Marii, o její zpodobení, o sošky a figurky Panny Marie.
Dnes bych rád loutkářsko-jazykové téma dokončil tím, že se podíváme do jazykového zákulisí slov loutka a pimprle. Loutka je, cituji ze Slovníku spisovného jazyka českého, "figurka představující nějakou bytost, zvláště figurka loutkového divadla". Jako další význam slova loutka slovník uvádí "člověk (zpravidla žena) vzhledného dokonalého zevnějšku, ale vnitřně prázdný; člověk, jehož jednání řídí někdo jiný." Takže loutkové může být divadlo a známe i loutkové filmy, ale také o vládě, jejíž "jednání řídí někdo jiný", se v publicistické frazeologii říká, že je loutková.
Slovo loutka je všeslovanské, v praslovanštině znělo lotka, což bylo od lot, lipové lýko. Z tohoto materiálu, z lipového lýka, se prý první loutky dělaly. Loutka je slovo oficiální, až snad vzorově spisovné, zatímco výraz pimprle, který má týž význam, působí silně nespisovně a k tomu zastarale. To slovo se užívá i v žertu a žertem vlastně vzniklo. My jste ho přejali z rakouské němčiny, kde znělo Pümpernickel, což je složenina z nářečního výrazu označujícího pšouk a z domácké podoby křestního jména Nikolaus, které v německém prostředí sloužívalo jako hanlivé pojmenování. Podobně jako u nás třeba kašpar, janek či matěj. Takže rakousko-německé Pümpernickel, z něhož vzniklo naše slovo pimprle, by se do češtiny dalo přeložit jako prďoch či prďola. Jak to ale souvisí s loutkami, jsem se ve slovníku Jiřího Rejzka, odkud čerpám tyto informace, nedočetl. Zato je tam uvedené, že úplně původně se Pümpernickel říkalo jednomu druhu černého chleba, což souvisí s pšouky, ale souvislost s loutkami také nevidím.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
