OMELETA
V češtině máme dvě velmi podobná pojmenování pro, cituji ze Slovníku spisovného jazyka českého, "smažený pokrm z jemného litého těsta nebo z rozkvedlaných vajec". Ta podobná pojmenování znějí omeleta a amoleta.
Nejprve si odpovězme na oblíbenou českou otázku: Co je správně?, která vychází z podivného a životem nikdy nepotvrzeného předpokladu, že správné je vždycky jen jedno. Že když je jedno správně, druhé nutně musí být nesprávně. A že to, co je jiné než správně, musí být potřeno, zničeno, dáno do koncentráku, popraveno. Omeleta je slovo, které se používá častěji v jaksi oficiálních textech, amoleta zní trochu hovorověji, ale není důvod, proč by amoleta a omeleta nemohly žít v jazyce vedle sebe. Čím víc možností jazyk má, tím je bohatší, tedy krásnější.
O omeletě a amoletě však dnes mluvím především proto, že tato slova, nebo vlastně ve skutečnosti dvě varianty slova jednoho, mají téměř až neuvěřitelně spletitý původ. I když ty dva výrazy mohou někomu znít docela česky a leckdo by v nich mohl třeba vidět české sloveso mlít, omeleta ani amoleta nejsou česká slova a se slovesem mlít nemají nic společného. Pocházejí z francouzštiny, kde je slovo omelette, které označuje stejný pokrm jako česká slova.
Jak francouzské slovo vzniklo, popisuje Jiří Rejzek ve svém Českém etymologickém slovníku a já jeho slova raději ocituji přesně, abych tu složitost nějak nepomotal. Tak tedy: "Z francouzského omelette, které je výsledkem řady nepravidelných formálních změn. Východiskem je starofrancouzské lemelle, lumelle ,tenký plech, čepel´ apod. z latinského lamella téhož významu, viz lamela. To se pak změnilo na alumelle a ve 14. století tak byl metaforicky nazván tenký vaječný svitek pečený na pánvi. Obměnou přípony pak vzniklo alumette a přesmykem amelette, amolette (16. století, snad s lidovou etymologickou oporou ve francouzském mol, měkký...) a konečně omellete, 16. století, opět s lidově etymologickým vlivem francouzského aef, vejce, srovnej doložené starofrancouzské aefmolette." Tolik Jiří Rejzek. Takže hodně jednoduše řečeno, omeleta i amoleta jsou pojmenovány po lamele, tedy tenkém plechu, a do dnešní já bych řekl dost hezké podoby se ta slova dostala sérií nejrůznějších nedorozumění. Což by mnozí, abych se vrátil na začátek dnešního povídání, určitě označili za nesprávné, a tudíž zavrženíhodné.
Vysílá se v pátek 31.1.
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
