Velký Máj dostal jméno patrně od pastevců, kteří sem vyháněli svá stáda právě v květnu
Jesenické horské vrcholy mají různá jména a různé osudy. Tak jako Velký Máj, málo známá hora, kterou stojí za to navštívit nejen v květnu.
Velký Máj najdeme v hřebeni vinoucím se od Vysoké Hole k sedlu Skřítek. S Vysokou Holí přímo sousedí a podobně jako druhá nejvyšší hora Jeseníků se i v případě Velkého Máje jedná o plochý vrchol bez výrazného orientačního bodu s nadmořskou výškou 1386 metrů. Díky této výšce je pátou nejvyšší horou Jeseníků a dvacátou nejvyšší horou ČR.
Vrchol je zde nad hranicí lesa, porostlý smilkovými holemi. Původně zde rostla borovice kleč, ale ta byla před časem z vrcholu z velké míry odstraněna. Samotná hora je tvořena fylity, které místy vystupují na povrch. Rozhled z vrcholu se nabízí zejména na západ k Dlouhým Stráním a pak na východ na Bruntálsko a do Nízkého Jeseníku.
Velký Máj nese své jméno díky překladu původního německého pojmenování Großer Maiberg. Odborníci předpokládají, že toto jméno vzniklo v souvislosti s pastevectvím v Jeseníkách, kdy bylo zvykem vyhánět dobytek na horské hole hned zjara, poté co roztály poslední zbytky souvislé sněhové pokrývky. To bylo právě na počátku května, a tak se toto pojmenování doslova nabízelo.
Navíc, přímo v sedle mezi Velkým Májem a Jelením hřbetem najdeme v trávě nepatrné stopy jedné z nejstarších staveb na jesenických hřebenech. Zachovaly se tu základy salaše z roku 1779.
Tehdy přišel z velehradského kláštera přímo na vrcholy Jeseníků mladý mnich jménem Töpper. Usídlil se zde v sedle, v místě tehdy zvaném Tři studánky. Pokud bychom je chtěli lokalizovat dnes, na rozcestníku najdeme jméno Nad Malým kotlem. Jenže. Za zimních bouří zde vítr žene masy sněhu rychlostí hodně přes sto kilometrů v hodině a cokoliv se mu postaví do cesty, bere s sebou. A tak mnich, který si zde postavil salaš a malý statek po několika měsících raději toto místo i se stádem ovcí a skotu opustil.
Zachovala se nám ovšem legenda. Jednou zde prý zbožný muž rozjímal, až se mu zjevily tři průzračné bytosti. Každá z nich držela v rukou kalich, jedna zlatý, druhá stříbrný a třetí železný. Řekly mnichovi, ať zvolí jeden z kalichů a napije se z něho vody. Muž, který netoužil po tom, mít příliš mnoho, ale ani mít příliš málo, zvolil ten prostřední. Díky tomu zde ze země vytryskl pramen křišťálově stříbrné vody a ze svahu začal stékat potok. Když prý se dnes z jeho pramene napijete, někdy se nad ním zjeví tvář moudrého mnicha.
10:00
Právě toto sedlo je zajímavým místem i dnes. Skutečně zde pramení hned dva potoky, Kotelný potok na východě, padající do Malého kotle a bezejmenný přítok Merty na západě. Na pravé straně pěšiny značené zelenou turistickou značkou, která míří ze sedla dolů k Františkově myslivně, spatří cvičené oko na jednom z kamenů kruhovou plaketu s reliéfem rozesmátého muže. Je to podobizna někdejšího majitele panství Loučná nad Desnou, Franze Kleina III. Nechali ji v roce 1937 zhotovit lesníci a obyvatelé podhůří hor za to, že nechal zalesnit část úbočí nejvyšších partií Jeseníků jako náhradu za lesy vykácené na dřevo do jeho železáren v Loučné a Sobotíně. A ještě jedna zajímavost vztahující se k Velkému Máji a sousednímu Jelenímu hřbetu. Když se na ně díváte z Dlouhých strání, připomínají prý bujná ženská ňadra. Zlí jazykové pak tvrdí, že spíše pozadí. A pak si vyberte.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
