Slyší hlasy před spaním, ráno, přes den. Neustále. Jaké to je s nimi žít?

„Jakmile ráno otevřu oči, vnímám, že už si [hlasy] brebentí. Z postele podle nich lezu pozdě, nebo jsem měla vstát dřív, nebo proč lezu touhle nohou a ne tou druhou. Oni prostě všechno, co dělám, neustále posuzují,“ popisuje život s hlasy v dokumentu Majka Hodaňová. Upřesňuje také, že slýchá dva hlasy. Jeden vyšší a druhý nižší, více agresivnější. První z nich uslyšela ještě před nástupem do školy. Tehdy se jí snažil podpořit a pomoci, postupně se však stával spíše kritičtějším, zlostnějším, panovačnějším.

Agresivním útokům jednoho či druhého z hlasů se Majka zpočátku příliš nebránila. Částečně si totiž myslela, že hlasy mají zřejmě pravdu, když ji popisují jako neschopnou, k ničemu a nadávají jí. Dokonce se několikrát pokusila o sebevraždu. Až po nevydařených pokusech sebrala síly a začala svou situaci řešit.

V rozhlasovém dokumentu nepadne ani jednou název konkrétní diagnózy, ani v něm neuslyšíme názory odborníků na problematiku slyšení hlasů. Jde o prostě vyprávěný příběh jedné zdánlivě obyčejné ženy. Zvukově se pořad pokouší neporušit intimní výpověď a alespoň částečně vyvolat v posluchači pocit, jaký má člověk, který je každodenně vystavován silně emocionálnímu a většinou negativnímu působení hlasů. Jde o jakousi decentní zvukovou impresi beze snahy posuzovat a hodnotit.

Zároveň dokument otevírá prostor pro úvahy založené na relativně neprobádaném fenoménu -Jaký je vlastně život s hlasy? Jak ovlivňují konkrétní lidský osud, jakým způsobem do něj vstupují a jaký vliv mají na lidské rozhodování? Kam až může člověka dovést neustálá konfrontace s hlasy? Jsou pouze negativní, nebo mohou i pomáhat?

Autorka: Hana SedlákováDramaturgie: Gabriela AlbrechtováZvuková spolupráce a sound design: Stanislav Abraham a Jára Tarnovski

Čtěte také