Česko – italské Osudy Sylvie Richterové
Vzpomínky spisovatelky a bohemistky Sylvie Richterové zachytily nejen šťastné dětství a mládí prožité v Brně, ale především protiklady jejího „dvojího domova“ – Itálie, kam odešla se svým italským manželem, a tehdejšího socialistického Československa. Sylvie Richterové vzpomíná na své začátky na římské univerzitě, kdy jí byl velkou oporou slavný bohemista Angelo Maria Ripellino, kontakty s našimi disidenty i složitou cestu svých prvních knih za čtenáři.
Odchod Sylvie Richterové do Itálie nebyl útěkem do emigrace, protože v roce l971, kdy se rozhodla opustit Prahu, byla už čtyři roky ženou italského bohemisty Sergia Corduase. Politické poměry v tehdejším Československu však jejich rozhodnutí nepochybně ovlivnily. Brzy nato se však manželé rozešli a Sylvie Richterová se musela v cizí zemi postarat nejen o sebe, ale i o malou dceru. Na univerzitě La Sapienza v Římě tehdy naštěstí působil legendární A.M.Ripellino, který jí v nelehkých italských začátcích hodně pomohl. „Mnozí přátelé se mě tehdy ptali, proč se nevrátím domů,“ vzpomíná. „Ale copak se člověk může dobrovolně vrátit do vězení?“
Sylvii Richterové se nakonec podařilo získat práci na univerzitě, začala překládat, navázala spolupráci s televizí a psala knihy. Její prvotina Návraty a jiné ztráty vyšla koncem 70.let u Škvoreckých v Torontu. Zůstala také v kontaktu s domovem a spolupracovala s českými disidenty, kterým vozila ze zahraniční vzkazy, uložené na bezpečném místě – ve vlastní paměti.
Na římské univerzitě zůstala Sylvie Richterová až do druhé poloviny 80.let, kdy jako profesorka českého jazyka a literatury přešla na univerzitu do Padovy a posléze do Viterba. Dnes žije Sylvie Richterová v Itálii, ale často se vrací i do svého pražského podnájmu. Vždycky hodně a ráda cestovala a ani dnes nezůstává dlouho na jednom místě. „ Můj život se ale s léty zvnitřňuje a těch vnějších podnětů potřebuji stále méně. Důležité pro mě je, abych měla dost času a klidu na svoji tvůrčí práci.“
Osudy Sylvie Richterová zaznamenala Hana Soukupová po odvysílání najdete jednotlivé díly k poslechu v rozhlasovém archivu i-radio.
Nejposlouchanější
-
Gaius Suetonius Tranquillus: Životopisy císařů. Náhled nejen do soukromí římských vládců
-
Josef Pohl: Kdo je mým soudcem? Jiří Holý v roli muže, který čelí vlastnímu rozsudku
-
Michał Walczak: Amazonie. Hořká komedie ze života mladých herců
-
Boží vůle, Milost, Matka devíti a další povídky zapomenutého moravského prozaika Oskara Jellineka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka