Osudy Marie Tomášové
O křehkosti a síle hereckého umění byla napsána nejedna odborná stať. Všechen um autorů ovšem nenahradí osobní zážitek z divadelního představení. Zná ho každý ctitel dobrého divadla. Ten okamžik je nepopsatelný. Snad jen slzy diváků a hluboké ticho v hledišti napoví, že přišel ten plachý okamžik, který může dokonce ovlivnit náš život.
Vynikající česká herečka Marie Tomášová takových zážitků darovala mnoho. Její obdivovatelé i po letech přiznávají: všichni jsme ji milovali. Milovali ji nejen pro její křehkou krásu, uchvacovala svým jemným a přitom hlubokým uměleckým projevem.
V Národním divadle v Praze, v legendárním Divadle Za branou, v jevištním partnerství s Janem Třískou, režijně vedena legendou významné éry českého divadla a životním partnerem Otomarem Krejčou.
Marie Tomášová excelovala v klasickém i moderním repertoáru, umělci jí věnovali svá hudební, dramatická i výtvarná díla...
Neblahé je, že za normalizace i ona dostala zákaz činnosti. Jen Lyra Pragensis jí mohla tehdy poskytnout své útočiště...
Ve vltavských Osudech vypráví s noblesou a nadhledem o podstatných událostech svého života, přiblíží také mnohé osobnosti, s nimiž se setkala, a umělce, kteří ji ovlivnili svými názory i tvorbou.
Připravila: Eva OciskováTechnická spolupráce: Jan Brauner
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
