Paul Celan – Pošta v láhvi

V roce 2001 byla publikována odtajněná korespondence německy píšícího básníka Paula Celana a jeho manželky Gisele Lestrange-Celanovou, v roce 2008 pak korespondence s Celanovou přítelkyní, rakouskou básnířkou Ingeborg Bachmannovou. Při čtení těchto dopisů člověk žasne, že strhující není pouze svébytně básnická tvorba Celana a Bachmannové, ale i jejich soukromý život zaznamenaný v dopisech.

Celan pocházel z Bukoviny, provincie rakousko-uherské monarchie, a za druhé světové války přišel o domov i rodiče. Jediné, co mu zůstalo, byl jazyk, ve které mu jeho matka, milovnice německojazyčné literatury, předčítala Goetheho, Schillerovy a Traklovy básně. Odešel do Vídně, kde potkal Bachmannovou, nadějný, výrazný hlas mladé básnické generace. Zatímco Celan stál na břehu židovských obětí krutostí zločinů Třetí říše, Bachmannová, aniž by chtěla, pocházela z druhé strany řeky, na břehu zločinců – byla totiž dcerou vysoce postaveného národního socialisty.

Celana a Bachmannovou dělila propast minulosti, ale harmonický vztah jim nedopřávala ani jim oběma vlastní pro básníky typická přehnaná zranitelnost a velmi svébytná po uznání. Nad dopisy Celanovy manželky pak žasneme nad její neskutečnou trpělivostí a porozuměním pro básnickou nepraktičnost a sebestřednost. Jak víme, Celan i Bachmannová skončili svůj život dobrovolně. Jejich zanechaná korespondence skrývá klíč k jejich nitru. V pásmu nejde o bulvarizaci a průběh vztahů v trojúhelníku, který nějakou dobu tvořil Celan a jeho přítelkyně Bachmannová a manželka Gisele Lestrange-Celanová, ten ostatně v dopisech ani nenajdeme. Tyto dopisy totiž hovoří sami sebe.

Dopisy jsou v rozhlasovém pásmu řazeny v časové chronologii. Doplňují je Celanovy česky dosud nezveřejněné básně v překladu Radka Malého a také úryvky z Celanovy děkovné řeči při převzetí Büchnerovy ceny Poledník a prozaický text Rozhovor v horách, inspirovaný setkáním s filosofem Theodorem W. Adornem. Dopisy přeložila a pásmo připravila Tereza Semotamová.